Svet se toci, muj zivot se toci... vsichni se tocime... jen je mi z toho nekdy trochu nevolno ...

mmmmmmmm   23.Prosinec 2008


hodina a půl........hmmmmmmmm........ vstala jsem moc brzy... to jsem nevychytala.... jsem nervózní.... že mi uletí letadlo nebo tak.... při tom vánočním bordelu co všude kolem panuje by nebylo divu.... poletim v sukni, kozačkách a kabátu - budu reprezentativní - lol....odklidila jsem vsechno s povrchů a poliček a tak... doufam, že se mi Steffi nebude hrabat ve věcech, zatim co tu bude spát... to by mě naštvalo...nudím se a jsem nervózní... to zmeškané letadlo do Londýna na mě má nějaký blbý vliv...ani nevim co psát... radši toho necham.. napsal/a: radioaktivita 08:29 | skoro normalni holka Link komentáře (0)



.............   18.Prosinec 2008


tak už jen týden a konečně se podívám do své milované vlasti na návštěvu... jupí jupí... doufam jen, že to pro mě nebude takové zklamání, jako když jsem se tam vracela naposledy (tehdy jsem bláhově myslela, že natrvalo).... nějak už mě nebaví dělat aupair... mám protivné dítě, co ve mě nebudí mé jinak lehce probuditelné mateřské city, tak je to holt těžké...včera jsem si uvědomila, že k němu ale občas přistupuju jako starší sestra k protivnému mladšímu sourozenci...to je ale asi nejhlubší cit, kterej ze mě může ten drzej prcek vytřískat a i to je dost výkon... kord když mam poslední měsíc porovnání se stejně starým Joshuou z rodiny od Helen, kterej mě prostě pořád dostává na kolena tím, jak je sladkej... Jinak kromě toho, že mě posledních pár týdnů tady z jakého si důvodu kde co rozčiluje a jsem věčně mrzutá se mám báječně.... Minulý týden dojel brouk, ze kterýho se vyklubal fakt brouk, takže je mi dobře a koneěn tu mam s kým trávit příjemně čas... napsal/a: radioaktivita 00:50 | skoro normalni holka Link komentáře (0)



zděšená na koníkovi   11.Prosinec 2008


no tak dneska to bylo zajímavé... potvrdily se mi dvě věci... že moje intuice pracuje a že na ježdění na koni člověku musí dobře padnout boty.... ráno jsem šla pomáhat ke koním a moje chuděrky za pár šupů už to nevydrželi a rozpadly se...takže jsem si půjčila nějaké boty pro veřejnost, ale bohužel s mojí trapnou velikostí nohy mi žádný neseděly...mno tak jsem měla botičky minimalně o dvě čísla větší než potřebuju, což teda nebylo uplně potěšující... jak jsem se tak potloukala kolem koní, tak jsem si hladila J.P. a řikala si, že bych se mohla zeptat, jestli na něm dneska nemůžu jezdit, protože byl tulivý a ještě jsem na něm neseděla...hlavně jsem měla pocit, že na něm dneska skončím... a taky že jo. Když jsem se ptala jakej na mě zbyl koník tak to byl on. Úsměv mi ale po chvíly ztuhnul na rtech. Kůň mě vůbec neposlouchal, absolutně ingnorovla mé pokusy o cokoliv a ve finále se dal do cvalu když neměl. Nohy mi zběsile plandaly v mých obrovských vypůjčených botách, takže jsem ho nemohla ovládat jak bych potřebovala a on pořád nabíral na rychlosti. To samo o sobě by ještě nebylo tak hrozný, kdyby sebou furt neházel, neškubal hlavou a neměl tendenci záludně měnit směr... no síla.Prvně jsem se na koni fakt dost bála a myslela jsem si, že spadnu. Mno nakonec jsem to přežila,ale byla jsem z toho v šoku po zbytek lekce. Když jsem pak čekala, jestli ho mám odvést nebo jestli po mě na něj půjde další jezdec, tak sebou furt mlel a já ho za to pleskala a plnou vahou se do něj opírala ve snaze udržet ho tam kde má. No síla. Doufam, že se na jeho hřbet hned tak znovu nedostanu. napsal/a: radioaktivita 21:35 | skoro normalni holka Link komentáře (0)



wtf? - Vánoce   04.Prosinec 2008


tak včera jsme s Karen několik hodin lítali po baráku.... já jsem drhla dveře, rámy a podobný svinstva bleachem a ona zase drhla zdi, co používá Eric jako ručník.... fuj... to byste měli vidět těch soplů u postele...na poblití...

tak či tak, Karen furt byla samej stres, jak se blíží Vánoce a ona nemá nakoupeno, jak musí uklidit tohle a tamhleto, vyndat výzdobu a tak...prostě big deal... tak budou Vánoce... a co bože???? to se mam jako několik týdnů před vánoci stresovat kvůli jednomu blbýmu dni? Už teď tu jsou všude sobi, vyvěšený blbosti a do obchodůl se člověku chce ještě míň, protože jsou tam takový davy, že se ani neprotlačí k tomu, co si potřebuje koupit... z křesťanského svátku se udělali komerční hody a takhle to pak dopadá... lidi jsou podráždění a štěkají na sebe kvůli blbostem, aby pak měli jeden den v roce "klid a uklizeno"....

 jediný co mam na Vánocích ráda je Štědrý den, protože jsme s rodinou a děláme něco dohromady... ale jestli mam umytý okna, nebo dostanu spoustu dárečků je mi fakt jedno... nevim nevim, jestli to těm lidem za to stojí...předvánoční stres... do toho se všichni snaží zhubnout, aby se mohli na svátky přežrat... co to je sakra za pytlovinu?

já to dělam tak, že když vidim někde něco pěkného co mam pocit, že by mohlo někomu udělat radost, tak to koupím když si to můžu dovolit a schovam to na Vánoce... vyhnu se tim shánění věcí na poslední chvíli, tomu, že nemam peníze na to abych dárky koupila mno a na uklízení kašlu...doma uklízím pravidelně, tak to nepotřebuju pak dělat všechno najednou.... jen pomůžu s cukrovím či chlebíčky, dobře se najím, uvolním a pak si u večere zajokeujeme s rodinou... pořád ty samé historky jak brácha zvracel, propíchl si nohu a tak... všichni se tomu zasmějeme, on se rozčiluje a pak si jdeme rozbalit dárky :) většinou víme, co kdo dostane, ale stejně předstíráme překvapení a chválíme Ježíškovo dobrý vkus.... je to fajn...

Je ale k tomuhle zapotřebí ten stres???

napsal/a: radioaktivita 10:51 | skoro normalni holka Link komentáře (0)



jak se to dela?   29.Listopad 2008


obcas mam takovy divny stavy...

jsem koukala nedavno na film, kterej jsem videla uz asi stokrat a uplne me rozhodila scena, ktera se mnou jeste nikdy tak moc nehnula... asi si vazne potrebuju najit pritele, ale se mnou je to tezky... proste jsem narocna a pak... ani nevim, co mam delat... zajimalo by me, jak se bali chlapci... ala bravickovsky navody totiz na kluky s mozkem, ktery se libi me, stejne asi nefungujou a si navic neumim na nic hrat.... vzdycky kdyz se zabouchnu chovam se jako idiot a sama na sebe  se pak nemuzu ani podivat...vzdycky na rovinu rikam co si myslim a citim a doufam, ze se mi na oplatku dostane toho sameho...jak naivni a hloupe, ze? uvedomuju si to a presto to delam....rady ostatnim se mi davaji dobre,ale co delat, kdyz jde o me?... teorie mi jde dobre,ale kdyz jsou ve hre pocity, je to horsi...

napsal/a: radioaktivita 23:31 | skoro normalni holka Link komentáře (1)


< Novější články | Starší články >