Zmatené nešťastné duše 27.Leden 2009
Sleduji stálost jak rozpadá se a furt mění
Titulky běží jen ten správný film tu nikdy není
A i když na žití je návod nikdo neumí v něm číst
Život to není závod nejde o to první v cíli být
Už rukou nechci čmárat mraky po obloze,
Nechci se ztrácet ani jezdit v papírovém voze
Kde vzít tu odvahu jen sám sebou být
Přestat se vracet a jen přítomností žít
Jsem unavená ze všech nářků a snění
Jsem unavená z reality co pořád se jen mění
Jdouc slepě jdouc ve tmě pomalu se ztrácíš
Zachránit tě nepřijdou, na stejná místa se furt vracíš
Sundej si šaty a ukaž jaký jseš
Každá kůže má záplaty to je fakt co nepopřeš
Sbírám své kousky z puzzlí co tvořily nás
Žiju sama sebou nehledám co neříkáš
Nezlobím se nikdy a někdy jsem až zuřivá
Utápím se v tom, jak jsem živá neživá
Jsem unavená, z reality která není
Jsem roztrpčená z toho čemu říkáš snění
Nestálá je cesta kterou se vydávám
Neznámá je touha, se kterou zůstávám
Nechci změnit svět, chci být jen lepší člověk
Nechci slyšet odpověď nechci podávat zpověď
Stojím tady s nožem, krájící krajíc osamění
Žádný smíš či můžem – dřív bylo to a teď už není
Deset prstů na klavíru ke skladbě co měla být duet o nás
Dveře skřípou, pant se zadřel – dovnitř nevejdeš a už se nedovoláš
Jsem osamělá, z lidí co se mění
Jsem rozmrzelá z toho co je a co není
Z očí do očí se díváš – nejsem to já komu teď lžeš
