je to těžke no 05.Duben 2009
vzdycky jsem se povazovala za osobu, která vede průměrný, leč vcelku zajímavý život... poslední dobou ale nevím co psát, jelikož se v toho v mém životě už moc nic neděje... nějak mi nezbývá než žít prací a vydržet období samoty. Snažim se ignorovat, že práce kterou dělám je tvrdá a velice špatně placená s tím, že mi to může otevřít mnohé dveře do budoucna, dost se tu naučím a hlavně - v dnešní době můžu být ráda, že vůbec nějakou práci mám. Kdo by si to pomyslel, že věc která mě kdy bude nejvíc trápit je, že si nemam kdy a kam jít nakoupit něco k jídlu a taky moje velikost. Nákupy si dělám na měsíc, ale svoji tělesnou konstrukci nevyřeším. Vždycky jsem brala svou velikost spíše pozitivně, že je to něco "díky" čemu si mě spousta lidí pamatuje. I tady mi za mými zády říkají "little one"... jenže problém je, že dělám fyzicky a občas mi má výška, váha a nedostatečně vyvinuté svaly dost komplikují práce a i jednoduché úkoly jsou výzvou. Třeba když se snažím pověsit přehoz přes koně na hřebík a nikde nejsou židle, nebo se jen podívat na koňskou hlavu, jestli je pořádně čistá, když jí ten mrcha kůň furt vysoko zvedá. Nemluvě o zvedání 25kilového pytle se žrádlem a tak. Mno zatím ale zvládám a zdařile bojuji s občasně nastupujícím zoufalstvím. Jinak dneska mám první celý volný den po dvou týdnech, tak si ho náležitě užívám a válím se... napsal/a: radioaktivita 12:47 | muj dalsi novy zacatek Link komentáře (0)
dockala jsem se 21.Březen 2009
tak dneska je sobota.. to znamena, ze zitra mam vesele a hrave volno... ironicky se ale nejvic tesim, jak volno stravim v praci. konecne jsem se totiz zacala ucit jezdit tam na koni. teda na koni. zatim mam k dispozici jenom ponika, na kterym se dost blbe jezdi, jelikoz je strasne pidiaturni a kdyz kluse, tak se to neda, ale jako jezdim udajne lip, nez se ode me cekalo, takze budu moct za par dni jezdit na jednom z klidnejsich koni. pry si tam muzu chodit zajezdit kdykoliv budu chtit, tak tam vzdycky zustanu tak hodinku po praci a trochu konicka vyvencim. uz se na to moc tesim. napsal/a: radioaktivita 17:40 | muj dalsi novy zacatek Link komentáře (0)
můj pracovní den 18.Březen 2009
tak včera jsem měla takový pestrý den, tak jsem se rozhodla podat informace o tom, jak to asi v praci při pestrém dnu probíhá.... v Anglii byli bank holiday, což znamená, že skoro všichni všude měli volno, jen my jsme vtipně začínali o hodinu dřív, tudíž od sedmi. Šest koní totiž jelo na dostihy a tak všechno muselo být udělané včas. Nakonec jsme to stíhali s přehledem a skončili dokonce ve 12. Bylo to úterý... to je asi prvně,co budu mít ráda úterky, jelikož v pondělí se skoro všechny stáje vykydají skoro uplně a tak pak snadno kydají druhý den... dokonce jak nás na práci bylo hodně povoláno, tak jsem kydala tak o půlku stájí míň než je obvykle, což je cca šest. Mno bylo mi veselo - juchuchu... pak už se jen pozametalo a pruběžně se odváděli koně z pole, nebo z a do walkeru a hazeli na ně pokryvky, čistili hlavy a tak. Patrik se mnou dneska na odpoledne nešel, jelikož byl na dostizích, tak jsem se pak po obědě na půl třetí dostavila abych dočistila zbytek koní a začala s krmením. Sotva jsem dala seno koním nahoře, tak vydím podezřelí pohyb u zadních stájí. Kravátkám se nějakým záhadným způsobem otevřela vrata a tak mi zhruba dvacet krav zběsile běhalo všude včetně stájí. Mno nahánět krávy, to je vskutku činnost, které jsem se ještě nevěnovala a teď jsem na to byla sama. Zvládla jsem tam sehnat cca šest kravátek , ale zbytek se mi rozutíkal nahoru ke kravínu, kde jsem pak naštěstí objevila ještě jednoho zaměstnance, takže jsem na zbytek nebyla sama. Nakonec jsme to zvladli a kravy byly uklizeny :) sotva tohle skončilo, tak přijel náklaďák s koňma ze závodu. Ještě že jsem se na něj nakonec nejela podívat. Jeden koník si tam nějak blbě zlomil nohu a museli ho chudáčka zastřelit. To bych asi nerozdejchala tohle vidět. Mno dokrmila jsem koníky - ještě mi pak na poslední půl hoďku přišli pomoct dva lidi (zrovna nejmíň sympatická slečna, co tam je) a bylo hotovo. Och och život na vesnici...to jsem se já ale pustila do věci... napsal/a: radioaktivita 20:40 | muj dalsi novy zacatek Link komentáře (0)
kydačka hnoje 15.Březen 2009
Kdo by to byl řekl, že můj prvnítýden v práci uplyne tak rychle. Ale asi se není zase tak moc čemudivit, protože chodim spat div ne se slepicemi, jelikož jsemunavená a stejně tady nemám co dělat. Včera dojel Augustin natyden na navštěvu a já jsem se přistihla, že jsem chtěla jítspát už ve čtvrt na osm :D ono jakmile se setmí, tak mam pocit,že mám oprávění na odpadnutí. Jinak dneska nám netekla skorocelý den voda a to bez jakéhokoliv předchozího varovaní, takžejsem měla samozřejmě radost velikou převelikou, kord když jsemcelý den musela smrdět doslova a do písmene jako kůň. V prácije to zatím ještě pořád v pohodě, jenom mé ručičky jsou natom čím dál hůře a bolí mě aniž bych se s nima vůbec snažilahýbat. Jinak na mě celý týden tady padala čím dál tím většídeprese z toho, jaký je tohle místo zapadákov. Do obchodu se tu vpodstatě nedostanu, protože vždycky když mam volno, tak už jezavřený a nejbližší město je dvě hodiny chůze, což kdyžjsem se sem stěhovala vůbec netušila, jelikož mi bylo řečeno,že je to pěšky jen půl hodina. Nezbývá mi teda nic jiného, nežse spoléhat na laskovost druhých, že mi přivezou co potřebuju ,nebo mě svezou do města nakoupit. Musim přiznat, že jsem z tohodost zoufalá. Mám slíbené kolo, tak snad ho příští týdenkonečně dostanu. To mi tu situaci snad maličko ulehčí, I kdyžna zdejší silnici si asi ani na tom kole místy nebudu připadatzrovna moc bezpečně.
Abych se tady v tom prdelákověnezcvokla, tak ke všemu musím přistupovat pozitivně, I když tomísty opravdu není vůbec jednoduché. Rozhodla jsem se to brátjako takový fyzický I psychický retreat. Hodně fyzicky makam vpráci a doma mě pak nic nerozptyluje od meditace, čtení apodobných “aktivit”. Naštěstí mi chvíly trvá, nežpřelouskám knihu v anličtině, tak až ušetřím nějaké peníze,které teď všechny padají za zásoby jídla a základních věcí,tak si začnu kupovat knížky. Jedna na týden nebo na dva budestačit, abych se zabavila než po náročném dni upadnu dobezvědomí. Jinak k ježdění jsem se ještě nedostala, jelikožtenhle týden byl Chathinghem festival, což je tady asi neslavnějšídostih a tak všichni byli hrozně busy, jelikož tam běžel IEugenův kůň. Nakonec se ale neumístil. Jsem ráda, že je tutenhle týden se mnou Augustin a mám si alespoň s kým povídat,jelikož se ještě v kolektivu tolika cizích lidí moc stydím,abych s nimi dokázala navázat nějaký normální kontakt. Navícsi tam pořád připadam hloupě, protože mi všechno hrozně trvá.Nejsem zvyklá tolik fyzicky pracovat a tak to není to tom jak codělám, ale prostě o tom, že na to zatím nemám dost sil. Mno co,brzy ze mě bude rambík.
napsal/a: radioaktivita 21:46 | muj dalsi novy zacatek Link komentáře (0)muj prijezd do prdelakova gortroe 13.Březen 2009
Tak jsem sekonečne nastěhovala do svého nového domova. Uvědomila jsem si,že je to poprvé v životě, co opravdu bydlím sama a ironicky takypoprvé v životě, kdy mam kolem sebe tolik prostoru – až nevimco s nim. Jsem tak nějak zvyklá přežívat v jednom pokoji, takasi chudák obýváček bude dosti opomíjený. Jinak je to bytečekopravdu nádherný a strašně miluju svoji zahrádku z fontánkou.Tam kde nejsou keře je vystlaná kamínky, takže se ani nemusímstarat o sekání trávy a tak. Zkrátka nic mi tu nechybí, mamobrovskou postel a nábytek jsem pravděpodobně nikdy neměla hezčí.Je to tady dokonce pro jednoho snad až velké, tak se těším, ažpřístí týden přijede na návštěvu Augustin.
Jen to loučení s rodinou a s nímbylo pro mě tak nějak bolestivé. Eric prý plakal, když přišeldomů a já už tam nebyla, tak jsem z toho dost dojatá. Opravdu měměl rád, ačkoliv si na mě většinou vybíjel svoje špatnénálady. Rozloučit s rodinou jsme se byli v čínské restauraci,takže jsem se konečně podívala někam jinam, než do “levných”bufetů. Večeře byla naprosto výborná a já se překonávala vmnožství snězené potravy. Docela jsem koukala, jak to do měpadalo. Do toho všeho jsme si ještě se Steffi dali víno, takžejsme šli domů mírně líznuté. Jako dáreček na rozloučenoujsem pak ještě dostala knížku, což se mi tady v tom zapadákověrozhodně vůbec neztratí a šek na nákup. Vzhledem k tomu, že miKaren zaplatila I nějaké jídlo s sebou, tak byla rodina ke mě narozloučenou víc než štědrá a věřím I tomu, že s nimazůstanu dlouho v kontaktu. Vlastně.. Eric se příští týden jedena návštěvu ke Karen 2, tak se určitě přijde podívat I zamnou, jelikož bydlím dvě minuty od ní. Ta je na mě taky hodnějšínež si zaloužím. Pozvali mě na večeři, dali věci co mi domachyběly a slíbili pomoc kdykoliv budu potřebovat.
Jinak práce tady je taková zajímavá.Naštěstí je sice vyčerpávající, ale ne zabíjející, takžezatím žiju. I když musím teda říct, že hlavně zápěstí měs ohánění se vidlema bolí teda třeskutě. Zatím jen dopolednekydám hnůj a čistím koně a odpoledne čistím a krmím, alezhruba za týden mi bylo slíbeno, že už by mě mohli začít učitna poníkovi. No jsem na to zvědavá, jestli mě bude učit Eugeneosobně, nebo kdo. Protože být učená profesionálním trenéremdostihových koní, to je něco co je sice výborné, ale děsí měto k smrti :) Kord když toho zatím moc neumím a budu zdrchaná zpráce. Jinak dopoledne nás tam pracuje hodně, protože jsou tamjezdci, kteří nám jen zrána pomůžou vykydat stáje a pak jezdíkoně. Odpoledne jsem tam jen já a Patric. Dost by mě zajímalo, cosi o mě myslí, Všichni se mě tady pořád ptají, jestli se měpráce líbí, jestli jsem v pohodě a tak. Oproti ostatním jsem asistrašně pomalá, ale tak už během dneška jsem cítila zlepšení.Ono vždycky všechno vypadá, že už to rychleji nepůjde anakonec se to dá, tak snad to tak bude I tentokrát. Koně mi zasetak rozdílný od těch v equestrian centru nepřijdou a jsou uplněstejně praštěný. Strašně mě pobavil jeden, co zlobil, tak jsemho za to pleskla a on na mě vyplázl jazyk s takovým neskutečněšibalským výrazem :) Kromě koní jsou tam taky kravičky, sekterýma teda naštěstí nepracuju, ale jsou strašně roztomilý.Včera jsem viděla kravátko, co se před půl hodinou narodilo adneska už stálo na svých rozklepaných nožičkách a vypadalotrochu míň umolousaně. Bylo mi ho chudátku líto, protože jsemviděla vypalování (asi značkování) starších kravátek, takjsem si řikala, že neví co ho čeká. Asi mi upadne zápěstíauik... nechám zatím psaní
napsal/a: radioaktivita 21:03 | muj dalsi novy zacatek Link komentáře (0)
