Ty, nasrat:
Začalo to nevinně! Já, pár mých imanigárních kamarádů + někdo další, jsme podnikli cestu do Thajska. Zkusit vypašovat nějaký Jupiií, nahlídnout do grupen sexu s minimálně 5ladyboyema a opalovat se nahoře bez. Zaplatil jsem letenky ze sousedovy karty – pač, ta moje česká si prošla menopauzou už někdy v říjnu a tak už nic nebránilo tomu, aby se naše zorničky roztahovaly do aleluja.
Uběhlo pár dní i nocí s rukama ve slipech a dovolená se nachýlila do svého úplňku. Podotýkám, že jako správný skaut jsem měl sbaleno ještě předtím, než mě něco takového napadlo a tak cesta do Hong Kongu, místa tranzitu, začala!
Bydlím kousek, v Říši středu, co by kamenem dohodil, proto nám - bez vinny, nedělá sebemenší problém tam být pečený vařený. Navíc to bylo levnější, ho ho ho.
Odlet byl večer, bylo tak pár hodin na to chovat se jako turista. Dáš si dobré jídlo, zkazíš pár lidem nadějnou fotku, koupíš si plavky (pro změnu, panské), dáš si dobré jídlo a pak někde skončíš s pivem v ruce, aby se ti lépe dobíhal poslední autobus na letiště.
Já už doběhnul spousty lidí. Doběhnul jsem tak i ten autobus i tu obsluhu na odchodu u check-inu AirAsia.motherf*ckers.com, kde mi vstřícně sdělili, bonbony jsou v ceně a že naše letenky nebyly zaplaceny(???)… 1:2! No nic, domu jsme se vrátit nemohli, protože (ty vogo zase) jsem neměl viza - takový vojeb po čínsku a tak se prostě zůstalo v HKG (ho ho ho, hong kongu).
A tady to asi teprve začíná. Všude bylo /narychlo/ obsazeno, jelikož lkjhgfdoifghjghjkhg se konaly závody dračích lodí – s tím, že můj dračí dech, ani pionýrský slib nebyl brán, jako dostatečná akreditace se někde ubytovat. Zbývalo tak pár posledních presidentských apartmá. No, bylo to těžké rozhodování, pro člověka, který nemá rád slávu a někdy by raději bral i tu bramborovou medaili, jen aby mu (lační novináři) dali pokoj.
Ale stalo se! Osud nezměníš (mar.texi, ozvy se, přepínám). A vono, v důsledku, pláže jsou i v HKG a tam kde jsem bydlel (pro ty, co mají rádi mapy a buzolu - wanchai) nebyla o ladyboye nouze.)
Já byl tedy po celou dobu v pohodě. Ta honička začíná úplně někde jinde. UKRADLI MI TELEgraFON(!!), který jsem si koupil zde, v Říši středu (protože to byla nutnost!!!!!!!!!). Nabídli mi ho místní překupníci, kteří mi dokonce potvrdili, že v něm vypadám supercool (alias „š:vej“) a kvůli mým modrým očím mi udělali cenu, takže proč zase ne, žejo.
Ale jak jsem zjistil až záhy. Supercool jsem v něm nevypadal jenom já. Jeho předchozí majitel-ka, v něm vypadala možná mnohem lépe a tak nějak víc, no, uvolněněji! Naneštěstí, já už se nejspíš asi nikdy nedozvím, jak se jeho majitelka oblíkala do práce, či na rodinných oslavách. Za to vím, jak vypadala po ránu, po koupeli i pod peřinou, když měla trochu čas – no, spíše to byla podnikatelka, pokud si rozumíme.
Takže pro ty, kterým se zdá být dnešní nadpis poněkud mentálně vzdálený, můžu nabídnout alternativní konec. Utíkal jsem před hongkongskou policií po vykradení banky!
JOLLY BOB
PS: myslím, že mé penis zážitky budete moct brzy najít i na u:tube, pod hesly jako: super naked run hotel hong kong.
PPS: tak zas příště.))
K tomu, abych se vrátil ke svému zbytnělému cyklu z_cesty, stačí opravdu málo… není zač, zamálo. Dnes 7. dne, 7. měsíce lunárního roku – neb tam právě jsem, uvědomil jsem si několik skutečností. Zaprvé! Dnes slavíme v Zemi středu svátek zamilovaných. Ne, není to Svatý Vuittoýn, jak by se mohlo na první pohled zdát. Naopak je to pravé a původní povídání s barvitým příběhem, O… to je teďka jedno, který mě ale zklamal svou interpretaci v bolševicky načesaném žurnálu českých Haló Novin – jakožto povinně úsměvného průvodce po každé zemi, kde včera znamená dnes. Stručně řečeno, v tom komunistickém diktátu bylo… H*vno! A můj kamarád Blue!, si o tom mysli, že soudruzi z citovaného nevýznamníku tím chtěli jen někoho bujaře „© Nasrat!“ Vono totiž, co je mi do nějaké Mao-Žuej a jejího vyližprdelníka, lámané o dvou souvětích, když mi neporadí, jak ve třech krocích, jednom chvatu a říhnutí dostat svou Macák (pozn. „macák“ je automaticky vygenerovaný paskvil pod hlavičkou MS WORD, budiž) Pídil jsem se tedy dál na vlastní pěst (dále jen pěst). Což je zapotřebí, když se potřebujete dostat přes pokřikování „heloumajfrend-potejtou?“ od místních zelinářů, až po hlídané zóny internetu, ano, toho Zadruhé! Procitnul jsem ze své navoněné bídy a snu o osmi hodinové budoucnosti. Je to horší, než se zdálo. Chci-li lásku (nebo ser na lásku a mrdej bedny), dotyky musí jít stranou… ale kam v houževnaté budoucnosti?? Zde už to nejde převádět do analogu – a kvůli sexu se pohybovat v úzkém hostitelském pásmu (rty a anus). Budoucnost je v digitalizaci, cloud computingu (viz., tam někde, mikroláska-ři) a mastných flecích na dotykových obrazovkách. Tak přece! Odkaz geeků s umaštěnými vlasy je nesmazatelný. Ale myslím, že teorém na téma mikroláska tu už mělo svých 15 a půl minuty slávy a nemusíme vyvolávat ani bájnou Libuši, aby nám řekla, co kde zase vidí. Bohatě si vystačíme se záznamy jednoho vychcánka zlevněný; iPhone IV; white; black; kryty iPhone; aplikace; dotykový display; Samsung Galaxy; wi-fi; volný čas; maximální; interpersonalní komunikace; žádná; naplnění; hry; rekord; on-line; sex; wlog; rande; rendez-vous; kavárna; připojení; internet; sedět; malá obrazovka; mlčet; otisk prstů; další level Tedy, zatřetí! Vracím se domu, nostalgicky naladit nějaký analog (rty a anus), již brzy JOLLY BOB (ps: svátek letos připadal na 6.8.2011)Internetu! A tak se to událo…(skrytá reklama na pivo Harbin /smile/, ho ho ho) a pro lepší kontextuální uchopitelnost zkrácených do mnohem sprostějších tagů:
IV. Je čtvrtek, dvanáct dní po! Opět se cítím, aspoň, jako to hovno, kdy beze strachu čním uprostřed prostoru. Sedím doma. Znovu mi začalo chutnat kouřit. Dávám jednu za druhou a třes v rukou se snažím schovat do neustálého upíjení z lahve. Mám chuť na sex, jako dřív. Ale tím to asi končí. Kvůli těm par vteřinám se nemám chuť někomu vtírat pohledem do roztažených zorniček! Poohlížím se po internetu. Tohle mě vždy lákalo! Ten svět je jak sex s mentálně postiženou. Zkusíš na ní všechny prasárny z kabelovky a ona ve vší prostotě reaguje spontánně, absolutně bez předsudků, protože se do svých dvaceti pochcává. Internet je hotová žumpa smělosti, moje žumpa, proto do toho teď tolik vkládám! Ono ani tak nejde si u toho vyhonit. To zvládnu u každého vyrytého čtyř hraného piktogramu v podchodu. Jde o to, že nejsem, ani nemám chuť být nějaké indické mnohoruké monstrum, co zvládne klávesové pianko, nanášet gel na umělou vagínu, pokuřovat si a pít ze sklenice dlouhým úzkým brčkem! Popravdě, jsem obyčejná lidská stvůra. Zvládám jen ten alkohol a tak tak, když uspokojím svou klávesnici. Chci jít tak po tom nejzákladnějším. Chci opět najít sebe! Dávám si hluboké loky z lahve a na kuráž si jdu opláchnout obličej na hajzl. Sčísnu si vlasy dozadu s mokrou patinou, vyfotím momentku a dávám ji na net. Teď jsem konečně ten frajer, jako dříve, že mě každá bude milovat už jen z principu. Hledám něco na hraní, jak jinak! Obyčejnou, průměrnou čubku, kterých jsou všude mraky. Nesnáším průměr, střed, kompromis, nenávidím tak i sebe! Jsem obyčejný produkt šedi. Chci se jí tak pomstít, zneužít jí, vymrdat s ní a v koutku úsměvu si to parádně užít! Za to vše, kým jsem. Nebo jsem aspoň nemohl být. V. Mé jméno je Dimitri Fron, moji rodiče byli laciní imigranti z Východní Evropy, kteří se dostali zázračnou oklikou přes Frankfurt do Čech. Nikdy neříkám přesně odkud, jenom by to odvádělo od tématu a nemusíš to vědět ani ty. Bohatě bude stačit, vecpat všem mou strojenou spokojenost nad mým dosavadním životem. To aby všechny měly představu ztělesněného boha, modlu, ke které vzhlížet, když jejich život byl doposavad tak ubohým. Mám velký byt v rozkradený fabrice. Nenávidím to tu milovat, všechny ty tiché místnosti co tu zbyly. Vydělal jsem si na něj posranou náhodou. Něco málo jsem jel v drogách - klasika. Jen dost málo na to, abych s tím dokázal přestat, sbalit prachy a hledět si svého. Abych ulevil svědomí, vstoupil jsem zadními vrátky, do jedné farmačky hledajícím lék na spasení celého světa. Jako bych chtěl nějak odčinit zpackané životy lidí, kterým jsem prodával koks. Ale hovno, seru i na ně. Byl to jenom hec, který vyšel a já vydělal balík. V tu dobu jsem potkal mou ženu, teda doktoři říkají, že je to ještě má žena! Kurva! Bylo nám fajn, žili jsme si pozérskými životy bez předsudku a všeho si užívali v nenasytný míře. Měli jsme rádi sex a slíbili jsme si, že ošukáme celou planetu. Jednoho večera jsme si pozvali chlapa, co nás neustále bombardoval e-maily. Monika… to co bylo kdysi má žena, v sobě měla ráda velký péra. Dala si tak tu práci napsat inzerát, kde se chtěla nechat ojet kdejakým zmrdem, jen když bude mít péro, podle její představ. A tenhle zmrd měl to štěstí. Nevylosovala si ho z klobouku, tak jako ty ostatní. Dostal zelenou kartu, přes svou úlisnost. Byl to kretén od pohledu, obyčejnej, nudnej kretén, pouze s velkým pérem. Ani jsme si neměli co říct, tak jsme šli raději šukat. To mu asi šlo, nevypadal, že by zvládnul něco víc. Nejdřív se na nás koukal, jak mi ho Mo kouří, ale po chvilce se přidal a začal jí vymrdávat prdel. Líbilo se jí to. Chvíli jsem je pozoroval, a když mu ho konečně začala kouřit, skočil jsem si na střechu dát cigárko. Trochu ho vydejchat, kreténa. Mohl jsem být pryč deset minut, možná víc, nevím. Když jsem se vátil, Monika ležela na zemi, udušená vlastními zvratky. Ten zmrd ji tam nechal ležet, sbalil se a rychle vypadl. Od té doby leží moničino tělo na přístrojích! Nepředstavitelně mě to sere a už tomu bude šest let! Svou chcíplost a nasranost dávám světu kurevsky najevo. Občas jezdím bezcílně nočním městem a nabourávám zaparkované auta. Jen z falešné radosti, že se možná někdo bude cítit podobně jako já, beznadějně. Tohle jediné mi zatím pomáhá. Lépe se mi tak po pár prázdných lahvích usíná. VI. Je čtvrtek, dvanáct dní po poslední akci a já se cítím jinak než obvykle. Mám chuť se v té své paralýze obrátit aspoň na druhý bok. Chci znát blíž nicotnost i jiných lidí. Chci se na ní svézt a odrazit. Začínám na netu hledat své první oběti. Po pár bezpohlavních pokusech mám svůj první zářez. Říká si Vivien, je to malé sladké stvoření, které se cítí být podvedeno celým světem. Nechávám jí v tom. Svět na ní sere! Ostatně co mi je po ní. Jsem tu jen za slepou zábavou. Má pěkné prsy, kulaté, co když vezmeš do ruky, cítíš, jak se ti v nich dmou. Neumí si odpustit stále se na něco vyptávat. Kdo jsem? Co dělám? Co mě baví a podobné sračky. Vždy jí říkám jen částečnou pravdu. Jen to, co chci sám slyšet. Občas se ji taky zeptám na její nicotnost. Pomáhá mi to, máchám jí v tom hlavu a cítím, jak tam někde ve svém koutu bulí. Když mám dost, naservíruj jí pár levných keců, jen aby mi roztáhla nohy. Není ošklivá, vzrušuje mě! Vždy má pro mě připravenou vlhkou kundu s překvapením uvnitř. Minule to byl telefon. Chce prý slyšet můj hlas! Koketuji s tou představou. S mým schlíplým pérem si taky dokázala poradit, tak proč ne s hlasem. Stala se mou terapeutkou a ani o tom neví. Hotová groteska, sotva jí bylo šestnáct a učí mě znovu žít. Vivien! X. Dnes máme s Monikou výročí, deset let, v dobrém i ve zlém. Vždy jsme se tak nějak i bez debilních slov dokázali milovat a to mi dává naději. Přišel jsem ji odpojit. Zítra se mi narodí dítě kkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkk
Už jste to slyšeli? Na internetu v sekci vybavení do kuchyně, je povedené kouzlo s myčkou, co nám… co nám, dokonale vymyje mozek, ale máslo na hlavě nám přesto nechá! Totiž, jestli si kluci z prodeje vymysleli u hypotéky (dluhu) do nemovitostí kouzelnou formulku jako INVESTICE, tak u spotřebního zboží a v tomto případě u zboží bílého, ten zázrak začne při vyslovení hesla ÚSPORA (bum, prásk!) – okouzlení v ceně a automatické rozčarování do 5-7ti let zapříplatek!
A víte, proč to tak moc moc chceme? Protože čas jsou peníze! A co je čas? Čas je extra ordinérní služba, jen s nepatrným háček přirozeného monopolu. Nemůžeme tak určit jeho cenu. Obvykle platíme smrtí, ale takových spořivců je v tomto případě zatraceně málo. Proto bez většího přemýšlení přistupujeme na cenu, za kterou nám ho jiní nabízejí.
Cena jednoho z mnoha strojů časů, teda pardon myčky, stojí v průměru 13.000Kč, což je hezké za pocit hlavy v oblacích, zvlášť když to porovnáme s cenou letenek a vůbec k moři. Ale dali byste tolik za h*vno, byť od Warhola? Já ne, takové věci mi prostě smrdí!
Máme-li průměrnou myčku (13.000,-) se životností 5-7let (medián 6) a budeme cestovat časem 3x týdně (156x/rok), jedno půhodinové (čas strávený běžným mytím) omládnutí nás bude stát 13,90kč, bez chemie! Ale jak by vám dneska lidi na pořádné party potvrdili, bez chemie byste se sotva odpoutali od země. Takže to máme značkových á 8,50kč za tabletku a rozpočítaných 1,60kč za použití sole (Vole,ty nesolíš??). Z toho plyne, že za použití standardní economy class při cestě časem zaplatíme 24kč bez poplatků na jeden cyklus.
No a teď k tomu druhému hlavnímu argumentu, ÚSPOŘE vody. U myčky odchází v průměru 15l+0,9KWh na jeden cyklus oproti 50l vylitých do kanálu při běžném mytí. Kubík studené vody stojí v průměru 65kč, tedy 0,065kč/litr a kilowatt hodina v nízkémtarifu a bez většího rozpočtu paušálu stojí 1,80kč/KWh.
Následující výpočet je hodně zobecněný a měl by sloužit spíše ilustrativně, jelikož se v něm neodráží spoustu proměnných jako rozdíl teplé vody (u ručního mytí), spotřebu vody jsem zaokrouhlil jako 1/3 z celkové spotřeby 142l/os./den (u ručníhomytí) uváděno ČSÚ, neobsahuje rozpočet na homeopatickou jednotku jaru (u ručního mytí), bez ceny houbičky/drátěnky (u ručního mytí) dále předpokládám frekvenci mytí stejnou na obou stranách (tj. 3x týdně) a nakonec není započten ani budoucí vývoj cen.
Tedy na straně myčky nás stojí jeden mycí cyklus (0,975+0,162=1,14+24) 25,10kč v porovnání s klasickým mytím ve dřezu za 3,25Kč. Návratnost takové ÚSPORY je u samotné myčky při porovnání s ručním cyklem 3x týdně 25let a 10let při (nerealném!) každodenním ručním mytím ve stejném objemu. Připočítáme-li ale neodmyslitelnou chemii, pakse nám návratnost v cyklu 3x týdně vyšplhá na 43let – na životnost(!) 6let, se náklady na chemii pohybují kolem 72pct pořizovací ceny myčky.
Ovšem abych to opět posadil do správných kolejí. Myčku vem třeba čert za Dorotou Machalovou! Použil jsem ji zde jen jako krásnou ukázku vymytých mozků, když jsou nám předložena slova jako INVESTICE, ÚSPORA, či SLEVA od takových vypovídacích kapacit jako je Hanka vedle z kanclu. Já jen, že náš společný kamarád, řadový občan, Jan Novák na tento umělý standard v samém důsledku nemá a ÚSPORY (ekonomické, estetické, morální) bude hledat převážně na sobě.
Prototu mám takový apel. Až opět přijde Hanka s něčím kouzelným, důvtipně se jizeptejte, zdali si nedělá prd*l, jelikož to co z toho v součtu vyleze, nemá daleko k něčemu, co poklesle nazývám „© Nasrat!“
S láskou
Blue!
/CENZUROVÁNO/
______________________________________________________
Jako výkonná instituce těchto stránek jsme se rozhodli k cenzuře toho příspěvku a to z důvodu výskytu explicitních výrazů jako jsou: z rázu rozbité topení, mráz po zádech, vítr v kalhotech, připodobnění černých děr k duchům, neexistence náhody/existence osudu – modelové trajektorie.
Po zvážení všech skutečností a možných dopadů autorových bláhových důkazů, domněnek a lehce otřesitelném domečku z karet, jsme se ustanovili tomuto tématu utnout názorový tipec.
Výnos soudu provedl Blue! v 11:37:16 (GTM+8): Obžalované téma bylo shledáno vinným ve všech bodech obžaloby a odsuzuje s k „© Nasrat!“ s neodkladnou platnosti. Proti rozsudku se nelze odvolat. Komentáře nejsou možné, tečka!
pan majitel
S blížícím se termínem konce měsíce a mého nenaplněného počtu -čtyř- Jsem se rozhodl reeditovat jeden z mých posledních líbimseti(?) příspěvků ze zdejšího klubu. Je to dáno i tím, že jsem většinu volného času trávil koketováním převážně tam - no hotové „Mládí v hajzlu“. Kde bych se svou názorovou plodnost nebál označit za dostatečnou - tedy lepší -čtyři-, abych tak řečeno zůstal věrný skryté idee tohoto sloupku.) Dovolil jsem si upřednostnit příspěvek vázaný na naše členství v EU, jelikož, což je zajímavé, je přesně o 174 znaků delší, než můj předchozí, tedy jde o stejnou vzdálenost v milimetrech, jako je má pelest od postele, což je mimochodem taky pěkná vyjebávka. Nuže, ale už k samotnému textu, který je spíše mar.texovo duševní vlastnictví, s jistým tušením Blue!a na konci. Uvádím >ZDE< i celý zbytek diskuzního vlákna, jelikož se tam setkávám s jistým názorovým protipólem, který je k určité objektivitě nutno brát v potaz. Neručím samozřejmě za změny. Administrace diskuzí je v tamním biotopu zcela bezprecedentní Rozpočet EU se skládá ze 4 pilířů. Takže uvádět jeden ze zdrojů ve výši 1,24pct z HNP není objektivní – na takto položeném kritériu, dostaneme nazpátek skrz dotace dvojnásob – čistý příjem za r. 2010 ve výši 47,3mld. (ideální mediální obraz). Ale ještě, než to zafušuju, tak zmíním, že přínos EU by měl být legislativní, ekonomický a kulturní. V tom prvním se tolik neorientuji – nedokážu to tedy posoudit, ke druhému se dostanu a ve třetím případě mi to přijde jako fraška - součást komedie a jediná dosažená kultura (de facto, rozmanitost/odlišnost není vnímána pozitivně) Takže k tomu příjmovému rozpočtu EU vůči jednotlivým státům. Patří zde: spotřební a dovozní daně a cla, zemědělské odvody(75%); podíl na DPH(1,4%); příspěvky na základě výše HNP (1,24%) a ostatní – vlastní zbytnělé zdroje (přebytky, pokuty, odvody zaměstnanců). A to jsou, řekněme přímé dopady na státní kasu. Ty nepřímé se (dnes) už jen těžko vyčíslují a připisují se na vrub centrálních kvót a strategických cílů. Musíme tak zpětně odvozovat, kupříkladu, subvence do obnovitelných zdrojů, které pro nás, rozvíjející se ekonomiku jsou ekonomický (výdajový – přes 20mld/rok bez srážkové daně) nonsense – de facto se můžeme bavit jen o jednorázovém stimulu při výstavbě (v letech od 0,3-0,7pct DPH), ale zároveň dodávat, že jde o import inflace a tedy chudnutí obyvatelstva. To prostě příjmová složky ze strukturální fondů nedokážou nahradit - zvlášť koukneme-li se na složení těchto „investic“! Co se týká bilance zahraničního obchodu, tak se vstupem nijak dramaticky nezvýšila. Byl sice patrný hodnotový nárůst rokem 2004, 2006, 2007, ale ten si vykládáme jako ekonomickou akceleraci, patrnou po oživení na celém světě, tedy i EU, resp. německa – kdy byl růst 2,5/3,2/3pct u EU-15, resp. 1,2/3,4/2,7pct u německa (obojí za zmíněné období). Stejně tak se na nás promítla globální recese Bezcelní trh – volný pohyb zboží je ideální představa, teda byl by daleko více, kdyby neexistovali dotace (a do zemědělství zvlášť, jako největšího žroutu unijních prostředků), který volný trh křivý. Zde bychom se mohli bavit, mimo jiné, i o kulturním dopadu (tradice chovu, výroby)! Ale raději zpět k té ekonomice. Novým ekonomikám to totiž bere konkurenceschopnost a proto se to začíná řešit znova na unijní bázi, dalšími operativními fondy na podporu podnikání. Což ovšem z ekonomiky odsává reálné peníze skrz další importovanou inflaci. Tedy, místo aby se nechalo rozhodnutí na trhu, který produkt/služba se využije, použijí se k tomu „tabulky a centrální cíle.“ Co se týká otevření nových mladých trhů, tak se to řešit přístupem do požadovaných obchodních komor a nebo i vojenskou účastí při NATO – zde EU není zcela potřebná Ale abych to nějak shrnul. Mezi růstem naší ekonomiky a vstupem do EU není žádný přímý vztah. Je to spíš danou polohou, jako výchozí bod a globální poptávkou, díky které se jako země bez vnitřního trhu vezeme a padáme. Ve spojení s EU bychom se měli spíše zaměřovat na zahraničně-politický rozměr, lépe řečeno kredit, kterým sílí naše vyjednávací pozice (s povzdechem lze dodat, že máme konečně razítko původu, což je při některých úkonech neodmyslitelné). Po vlastních zkušenostech právě (jen) toto lehce mění můj pohled na EU. Ale zároveň v kontextu mnou zmíněného, se musím ptát, jestli to není zbytečně vysoká daň za luxus. Jsem stoupenec EU? mar.tex: nevím, jsou tu jisté světlé nuance; JOLLY BOB: „na každou svini se voda vaří“; Blue!: © Nasrat!; pan majitel: a nezapomeňte tu zhasnout, až odejdete, nebo to budu muset taky zacvakat JOLLY BOB (s autorským přispěním mar.tex, Blue!)
V úvodu nelze nevzpomenout, jaký pomyslný boj se vedl o toto téma. Když přišel Pan majitel s témou Mikrosvět (wow!), strhla se o ni přímou astrální vřava mezi mar.texem, který z toho chtěl udělat další konspiračně-pseudofilozofické drama na počkání a Blue!em se svým štemplem „© Nasrat!“ Tak to bylo, než jsem se na scéně (opět) objevil já, JOLLY BOB, váš instatní komediant – a pokud se nesmějete, tak asi málo zalíváte, nebo kropíte. Já osobně na to chčiju.
V podúvodu ještě podotknu, co znamená ona koketující přípona „-tech.“ Mikrosvět se mám postupně otevírá s čím dál tím víc prorůstající technikou do běžného života, nezůstáváme tedy pouze v jednom prostoru, ale zúčastňujeme se ho v několika mikrosvět-tech. Toť asi vše k vtipnému okamžiku, kdy sedíte v zaplněné sauně uprostřed Tokia.
Popravdě, co bych chtěl úplně přeskočit jsou mikroby! Vaše fekální baktérie mě teď momontálně nezajímají a vlastně… už jsme se s tím asi naučili i žit, zvlášť když nám vyprahne a dáme si zteplalou sklenku balené vody. To oč mi jde, je naše druhá matka, matice, Internet.
Tak schválně, je tu někdo kdo by nemiloval internet (ať už to znamená cokoliv)? Vždyť mnozí z nás -zde- vyrostli. Můžeme tak mluvit o evolučním posunu, kdy jsme si díky watchporn.org osvojili používat pouze jednu ruku a druhou naučit novým věcem. A to byl jen začátek. Internet nás v mnohém změnil, tak se pojďme na to víc(e méně) kouknout do hloubky.
S internetem, lépe řečeno, s projevem webu 2.0 přišla individualizace a my měli pocit, že nám vše nebetyčně patří, minimálně 2x. To samo o sobě vedlo k poměrně rychlé inflaci osobnosti a na scéně se objevuje, můj (děkuji), Bobův paradox – každý váš krok je méně viditelný, než ten předchozí a samotná pozornost okolí se zúžuje pouze na detekování pohybu. Jsme tak neustále nuceni mrskat se, příznačně, jak ryba na suchu.
Ovšem takové mrskání ocasem, chcete-li masturbovat, pětadvacet hodin denně jednoduše nejde, to už věděly i naše babičky. Na řadu tak přichází pravá, čistá, prapůvodní a ryzí podstata internetu. Sdílení. Heuréka, to je ono! To kouzlo ale není v tom, sdílet vše, ale pouze jeho úměrnou část z celkového počtu. Za pomoci techniky se tak ponořujeme do hloubek mikrosvětů, jejichž struktury jsou pro nás absolutně uchopitelné. Za ilustrativní (zkreslenou) bulvární celebritu bych označil torrenty.
Co tedy může sdílet naše nová generace jednorukých? Je to jednoduché, milý Wattsone! Předponou „mikro-„ vytváříme ideální ekvivalent za hranici našich fyzických možností, společně. Vznikají tak specifické mikrosvěty pro platby, půjčky, služby, informace(blogy), lásku a samozřejmě mnoho jiných, podle libosti i krutosti, každého znás.
Aspekty mikroblogů, mikropůjček, či mikroslužeb, jsou natolik zajímavé, že bych je tu nerad dehonestoval svým instatním pohledem čůrajícího kašpárka, lépe by se k tomu dokázal postavit spíš mar.tex – proto jej můžete poprosit, toalety má hned vedle! Já si naopak vezmu za rukojmí ono mnou naposled jmenované, tj. mikroláska. Ach ta láska... kadidlo moderní víry v dokonalý život, em, po životě.
Vnímání lásky předchází mnohé dezinterpretace. Láska by prý měla sbližovat lidi a udávat je v šťastný pár. Také prý bez lásky nejsou koláče, tedy buchty, nebo tak nějak. Láska je pokládaná za institut našeho moderního právního státu a každý se na ní odkazuje. Problém tak na sebe nenechává dlouho čekat, když jedna ze zainteresovaných stran bude chtít -zákonitě- víc. A proč? Protože Láska! Prostě z principu. Na řadu tak přichází má alternativní odpověď, kterou nazývám Mikroláska.
V mikrosvětech se vše sestává z malých fragmentů, které distribuuje několik na sobě nezávislých subjektů, v tomto případě (internetových) láskařů, a tvoří celek hotového naplnění, tedy přímo k pomilování. Předem ale přiznávám, s mementem bobova paradoxu, že jde částečně o plácavou honičku a racionální typům bych snad doporučil upřednostnit sebelásku, která má oproti mikrolásce, okamžitě nastupující erektivní mobilizaci - z chemického rozboru ovšem vychází snížený podíl endorfinu, je tak nutné si současně třít bradavky (viz. prokazující lékařské studie).
Nicméně i mikroláska má své kouzlo a ne malé! Tkví převážně v její rozmanitosti informačně-citového kódu, kterým budeme zásobeni. A z takto obsáhlého materiálu se dá ušít dostatečně univerzální a hřejivá deka, pod kterou se s vaším partnerem pohodlně schováte, při každé nenadálé inversi…
(Ach, za ten poslední odstavec se musím pochválit, vždyť z něho by měla radost i samotná PhDr. Jitka Douchová, krizová intervencionstka.))
JOLLY BOB
To se tak stane. Člověk se ráno probudí do krásného božího dne a více než žízeň má v ústech jen ta prázdná slova. Bránit se tomu nejde, to jsme se zalknutím zkoušeli - dvakrát. Chce se tomu podvolit, a když už vypouštět, tak rafinovaně.
Ideální je začít hned zkraje v koupelně před zrcadlem a s pozdravem „Dobré jitro Honimíre!“ To nám upustí trochu tlaku z naší morální kocoviny a budeme schopni konečně přemýšlet, co s tím dál. Pravda je následující. Pokud si nevytvoříme vlastní slovník neotřelých a líbivých frázi - kterým přeskočíme skutečnost, naše šance jsou odkázány do rukou náhody, v poměru 1:1, že nám bude vráceno frází za frázi - pozor, ale rovnějším dílem. V praxi to znamená, že na tom budeme ještě hůře, než jsme byli v počátku, jelikož u takové returnové floskule se už nejde chytit ani té čistě schnoucí sterility. Ta už tam jednoduše chybí a obsahuje nic, což je tak trochu logický paradox, hraničící se šílenstvím, nebo vznikem dalšího vesmíru. A tady, ať si každý odpoví, na co kdo má.
Takové konstrukce líbivých frází jsou jednoduché. Pokud se ovšem nespokojíme s univerzálním konstatováním „Ach, můj bože!“ Pokud ne, na řadu přichází změkčování, zaobalování a co je důležité šperkování přídavnými jmény. Takto rafinovaně postavená fráze se stane neofrází, ale až s přidáním srdceryvného podtextu. Proto: „Vyslyšte mé úpěnlivé volání o pomoc, nad ztrátou (mé) soudnosti.“
Samozřejmě, že takto předimenzovaná fráze se nehodí do běžné mluvy. Tuto skladbu můžeme použít pouze v textu, který jinak postrádá emoce (teatrální gesta), jež jsme jinak schopni běžné mluvě používat.
Určitě se najdou i tací, kteří by nás za to označili manipulátory a frazéry. Ale přiznejme si. Fráze je jako zbraň. Ve větším nasazení vzbuzuje strach – a oprávněně. Ale použije-li se jednou začas, na záchranu životů, je to pro společnost – okolí prospěšné. Vezměme si takový tank. V ofenzivním použití dokáže zničit celé město a otupit chod celé společnosti. Naopak, použiješ se defenzivně, kupříkladu nasazením při povodních, okolí z toho může jedině těžit. Nemluvě pak o tom, že i uvnitř takového tanku si obsluha může povídat vtipy.)
Závěr je tak jednoduchý. I přes mou indispozici bych se měl dneškem úspěšně probojovat a do následujících dnů už bude záležet jen na mé soudnosti, uchýlím-li se k dalšímu plenění a znásilňovaní, nebo už budu schopen najít sebe sama a plnit svou občanskou povinnost – stát v řadě.
mar.tex
Jak se máš!
Jsem jedno z Já majitele konceptu této stránky. Ale vy mě spíš oslovujte „pane majitel,“ ať v tom není bordel! Rozhodl jsem se zde otevřít takové malé interaktivní okýnko, kde se mnou skrz komentáře můžete komunikovat mimo daná témata. Slibuji si od toho převážně úsporu nechápavých pohledů z řad návštěvníků, kterým zde distribuuji další dimenze možností na této stránce.
1.
1ou 1. koupil jsem z cirkusu plyšového medvěda, který umí zpívat, pokyvovat hlavou a neustále se drbe jednou rukou na zadku – pokud se to nerozšíří, odčervovat ho zatím dávat nebudu. - 27.2.2011, BOHUŽEL MEDVĚD PŘIŠEL O HLAS A ZÁHY NA NEODČERVENÍ CHCÍPNUL. V NEPRAVIDELNÝCH INTERVALECH SE ZDE STÁLE OBJEVUJE JEHO DUCH. NOVÁ TURISTICKÁ ATRAKCE
2. 2. Možnost občerstvení. Klasika jako e-párek v rohlíku, e-pivo/e-limo… e-toalety jsou hned vedle, na dalším blogu. Platí se převodem. Potřebuju znát vaší e-mailovou adresu, nebo fax.
3. 3. tento bod je prozatím rezervován!
pan majitel
AKTUALIZACE:
18.3.2011 - většina hudby, kterou zde v intervalech obměňuji je volně ke stažení, bez toho aniž by byla porušována autorská práva.
16.3.2011 - po mailovém bombingu s dotazy, jestli se mi také po vzoru Japonska roztřásli kolena, bych by si dovolil udělat dramatickou pauzu..
13.3.2011 - tady by se hodilo napsat asi něco jako Nejlepší(k) - však on to někdo ocení
2.3.2011 - po přečtení příspěvku "O praotci Vesmíru, žijící legendě," jsem se rozhodl ten blaf smazat! Což o to, těžko podložitelné úvahy a jisté pseudoinženýrství beru jako dekadentní zábavu, v jinak dokonalém světě, ale tohle bylo v dílčích momentech opravdu neúnosné. Pokud mi fantazie dá - za levno, rád bych to téma ještě reeditoval || V Noemově arše (Noah´s Ark - flag counter) se nám začínají množit číňani, aktuálně 7. Se vzrůstající poptávkou, tak možná rozšířím e-buffet o novou položku - co byste raději, kyselé nebo smažené? || přesměroval jsem hlavní přehrávač hudby, začínám na dálku streamovat roztodivnou hudbu - to je zatím jediné kritérium
7.2.2011 - do hlavičky jsem umístil alternativní streamový přehrávač hudby a jako uvodní píseň jsem zvolil Jazz, jelikož jsme si spolu podobní, oba jsme krásně zvlášťní. || Objevil se zde také zajímavý případ. Někdo z místních návštěvníků přitáhl tvrdý alkohol a já tak rázem dostal první nabídku veřejné prostituce. Prozatím odmítám! || Dnešní den je ve znamení e-piv zdarma, jsem toho názoru, že také dělá hezké lidi - což mi připomíná, sedím a tloustnu || Děkuji a pijte víc
21.2.2011 - jak to tak vypadá, z medvěda se stal další kverulant a rozvraceč tohoto blogu. Cirkus, ze kterého jsem si ho zapůjčil přestal existovat(!??), tak si ho zde dovolím ponechat, dokavaď za něj nesezenu náhradu. Co si budem namlouvat, je na tom špatně. Takže každé vlídné slovo, které mu tu vzkážete ho určitě potěší
4.2.2011 - minulou noc jsem byl svědkem monstrózního ohňostro-konzertu na počest příchodu nového roku. Nejedno z přítomných malých dětí se z toho strachy posr*lo a i já si na prsou tisknul passport, abych si neustále připomínal, kdo jsem a kolik mi je. Nechybělo málo a i já se ztratil - v okolním kontextu. || V posledních dnech zde bylo uskutečněno několik desítek přesměrování z facebooku. Tak doufám, že tam se tam opět na můj účet nejedná o nějakou neplechu - kdo ví, napoví || k mému největšímu zklamání dnešního dne se přichází vyjádřit Blue! "© Nasrat!" praní peněz přes Western Union. která vyplácí pouze v národní měně domicilu - velké zklamání || e-piva jsou a budou, tramvaje jedou dál
2.2.2011 - medvěd střídavě zpívá - ovšem opakuje latinský drumce. Pro změnu nefunguje 2. server a nezle uploadovat novou hudbu. Pokud máte někdo alternativní tip na jiný přehrávač medií, jedině jej uvítám - Blue! začíná být "© Nasrán" || včera byla vypita všechny e-piva || Dostal jsem upozornění, že bylo nazvraceno kolem toalet (vedlejší blogy) - tak prosím, ať už se to neopakuje, nebo aspoň nevyčůrávejte do sněhu adresu odkud jste přišli || v 17 hodin CET Země středu vstoupila do roku zajíce - lze tak čekat určité problémy, jak neustále bude zakopávat, aby ho chytila! Ve svých investicích "made in china" tak buďte obezřetní
1.2.2011 – medvěd nezpívá, resp. zpívá, ale úplně mimo - fatal error na file hostingu || malé rustikální počítadlo pod návštěvami nepočítadluje, co má - zatím tak plní funkci nepovedeného tetování, které jsem si vždy tajně přál. Pro lepší ilustraci doporučuji rozkliknout FLAG COUNTER
30.1.2011 – medvěd na scéně, zpívá latinský drumce a tak vůbec || prodala se 2 e-piva
S inspirací závěru posledního článku, mého kamaráda Boba a jeho rubriky „z_cesty“, mě napadlo zrecyklovat oblíbenou otázku, jsme-li ve vesmíru sami. Náš život ve smogovém pokroku, trochu evokuje svatební závoj nažhavené nevěsty. Ale co věno, máme my, pozemské bytosti na bázi uhlíku, už co nabídnou?
V úvodu lze podotknout, že v našem (známém) vesmíru není moc způsobu na život - ve hmotě. Může to být pouze uhlík (ano ten, proti kterému tak urputně bojuje naše strojově přesná byrokracie EU) a křemík, obojí v různých variacích. Nemohu si tak odpustit jízlivou poznámku na adresu evropského dvora. Zřejmě jde o infiltrované „roboty“ (na bázi křemíku) z jiného konce galaxie, kteří se nás snaží utopit v našich vodnatých mozcích. Ale toto je samozřejmě jen nepodložená spekulace, jak jinak! Vlastně mám trochu odlišný názor na okolní inteligentní život a ke skoro padesátileté myšlence programu SETI, jsem zcela skeptický!
Celé toto pídění mi připomíná podivnou soutěž, prý ze života, Hledá se Táta a Máma (raději bez odkazu), kde pomocí lokálního broadcastového vysílání se jednotlivý soutěžící snaží udat zbylému časoprostoru. A pomoci jim k tomu má právě vyslaný prvotní (krátký a opakující se) signál - který napoví.))
No a výsledek? Za celou historii jednotlivých sérií se „soutěžícím“ nepodařilo najít vhodného partnera. Prvotní signál sice zaznamenal odezvu (z pohledu diváka vlažný úspěch), ale zcela se minul záměru najít inteligentní bytosti s ochotou komunikovat. Není divu! Chápu to ze svého pohledu, kdy já – člověk se základní znalostí matematiky, bych na nic podobného také neodpověděl!
Vrátím se tak k programu SETI. Pravděpodobnost o kontakt s „Něčím“ inteligentním, co by za to stálo je mizivá. Stojí tak před námi otázka, je-li lepší pokračovat v pokusech navazování kontaktu s „hloupými“ bytostmi, nebo celý tento projekt ještě na nějakých pár desítek, až stovek tisíc let odložit.
Zdá se mi, že naše doba je do značné míry stále opojená sama sebou (vodnatými mozky!) a svými pokroky, kdy význam pojmu „soudnost“ jde zcela jistě stranou. Přikláním se tak na stranu hlasů, které tvrdí, že byla obrovská a nenapravitelná chyba slézat ze stromů. Dokonce se nebudu bát (při)tvrdit. Byla chyba na ty stromu vůbec lézt. Měli jsme raději všichni zůstat na dně (při zemi) oceánu. A proč?
Události na Planetě zemi za posledních pár stovek miliónů let nám dali pěkně zabrat. Náš vývoj bohužel nebyl kontinuální a za tuto dobu zde došlo k početnému prostřídání dominantních druhů. Naše startovní dráha, co se týká (pro nás) hypotetické konkurence ve vesmíru, je tak značně pozadu a to v řádech, který je pro naší faktickou druhovou linii nepřestavitelné.
Musíme se tak smířit s myšlenkou, kdy pro (hypotetické) okolní pozorovatele vystupujeme spíše jako zanedbatelný vzorek v Petriho misce, než partneři hodni vstřícnému kontaktu. Nehledě na případné kritéria, dostat se do takovéto vyšší společnosti. I z mého laického pohledu bych se nebál tvrdit, že lpění na hmotě, na které si tak potrpíme, je soudobým přežitkem.
Svůj dnešní štempl „© Nasrat!“ uděluji plastelíně Formelo, za pokrucování našeho raného myšlení - kde se má vše točit kolem hmoty. Raději se přikláním k imaginárním kamarádům ve formě (duševní) energie, která nám dává sílu do života. Také si neodpustím podpásový kopanec k neopodstatněnému programu SETI, což je v tomto mé případě už pouhou formalitou. Naproti tomu bych raději viděl přeorientování kapacit k širšímu zkoumání života v oceánech. To je náš vesmír, to je snad to, na co svou inteligencí stačíme, doufám.
S láskou
Blue!
Budoucnost mi dává signály, kdy se náš projev smrskne v pouhá gesta a možná pár citoslovných slabik, hn? Ouha! Možná je to tím, že se čas zrychluje, fiiií? Nebo čím dál víc prostupuje ona bezpohlavnost, která má ráda vše pohromadě, muck! A tohle je má zpověď o „tu tu“.
Můj zdejší stereotyp spočívá především v neustálém cestování. Tu krok sem, tu dva (k)roky úplně jinam. Vydýchávám tu tak místní kulturu dopravy přímo s epickým napětím. Problém je ten, že více či méně sem byl motorismus dovlečen spolu s ekonomickým růstem. Tedy z pohledu dějin a evoluce, zčistajasna, ach jo!
Ono to je jako, když jim podáš berličku na lepší odpich, zpočátku, těžkopádného tělíčka, jenže než vlastně všichni přijdou na to, k čemu taková věc slouží a co se od nich čeká, budou se s ní nejdříve šťourat a drbat na zadku, než vůbec pochopí její pravý smysl. No, nesmíme jim to mít za zlé, každý se s něčím podobným ve svém vývoji dostal do křížku. Ovšem tím, v jaké masovosti se s tím setkávám zde, zavání mi to hotovým fenoménem jedné doby.
Civilizovaná doprava zde absolutně propadla! Momentálně ji tak nahrazuje pouhá simulace, lépe řečeno hra, s názvem ANUS (Automotive Noise of Urban Stress), jejíž pravidla jsou frivolní a meze se jí nekladou. Simulace jedné z mnoha dopravních partií tak vypadá následovně.
Po osmiproudé silnici (4+4) jede v jednom směru 5-6 aut v řadě a v početném zástupu. Ti co potřebují odbočovat vpravo, jedou vlevo a ti, co jedou vpravo, drží kótu - nezájmu, stále vpravo! Začínají tak námluvy doprovázené zvukovou kulisou troubení („tu“ sem a „tu tu“ tam). Ale pozoruhodnější je, jaký poker face si dovedou hráči udržet. Žádné ukvapené emoce, žádné výbuchy hněvu, pouze přímý pohled za obzor. Což dle mého názoru má svou určitou symboliku, po jejímž významu zatím marně tápu. A přes to všechno se zainteresovaní hráči dokážou ze své patové situace vylízat a zdárně odbočit. V této fázi, jedna z partií končí, říká se jí Vylízaný anus - postupka, a začíná spanilá jízda vnitrobloky, kdy hráč dává světu na obdiv sebe sama. Vítězně potrubuje na vše v okolí, co vykáže byť sebemenší pohyb jeho směrem. Dle morseova zápisu, jde o melodii z filmu o opici, praseti a třech samurajích na cestách za dobrodružstvím.
No, jak říká jeden reklamní slogan: „Život je hořký, bohudík.“ Pivo je tu levné a pod svou rafinovanou kulisu mě dokáže s popěvkem na rtech krásně usadit. Ve svém houpacím křesle pak omámen přemýšlím, jestli kulisa „tu tu“ není pouhé vizuální gesto, mimikry, vysílané do vesmíru, dávajíc svůj pokrok na obdiv před okolními pozorovateli. Tak na viděnou!
JOLLY BOB
poznámka: výpověď převzata ze starého blogu (viz. déjà vu)
Po dlouhé době se mi dostalo pod ruce další pokračování cyklu „Halo noviny z_cesty“ – ano, nezapomněl jsem se přitom aspoň na chvíli natáhnout po své rudé vlaječce a zamávat ve větru mého mohutného zahýkání. S vysvětlivkou pro neznalé. Žiju v budoucnosti, mám se dobře, právě jím banán! Jo a svým nedůležitým pohledem vnáším svědectví o životě za železnou pikolou ve formě expozice na částečnou paměť ke starému (vy kurvy, to vám nezapomenu) blogísku (RIP). Jak je jistě zřejmé už z prvního odstavce, jde slušně řečeno o pouhou snůšku pojmů, dojmů a jednoho banánu. Ach ten banán! I v něm by mohla být mysteriózní pointa na závěr.) V mých občasných exkurzích po místních kolektivech jsem si všimnul jistého (dalšího) fenoménu. Ve zdejším biotopu je každý člen obdařen svým snem, popřípadě vírou (v Něco – de facto vše s atributem snu). Podotýkám, otázky směrem k mému snu už mě začínají unavovat. Marně se jim snažím vysvětlit, že tu jejich vodu z vodovodu nepiju a tudíž jsem už dávno vystřízlivěl - s oboustranným údivem, marně! Tak kupříkladu, jeden se chce za deset let odstěhovat do Kanady, kde chce tvrdě(ji) pracovat a bla bla bla, kecy v kleci. Další věří v brzké vdavky, nicméně na mou pusu nepůsobila zrovna autenticky. Takže pokud u ní nedojde v nejbližší době k nějaké dotykové inflaci, půjde o hodně specifický sen. A nakonec mého namátkového seznamu, našel jsem osobu se silnou vírou ke spiritualismu (Cože?! V Zemi středu??). Bylo jen otázkou času, kdy mi z mé podané ruky začne věštit. Nutno říci, s mírným začervenáním přiznávám, ano, byla z mé levé dlaně chvílemi celá hin. Ale kdo by nebyl, vidět mě nahého na tři kristovi kříže dopředu. Ve výsledku ovšem úplně přeskočila můj kvalitní budoucí život (pcha!), nebo mou inteligenci („prý“ je to ta prostřední čára - ??). Namísto toho začala hrotit můj osobní život (ale kdo se jí prosil, že!?). Nebudu ho zde naplno rozmazávat, bohatě stačí, že už tento článek píšu jenom ve slipech. Nicméně jedno z těch stěžejnějších témat bych mohl připojit ke zdejší výzvě. Dle oné spirituální hledačky v mé dlani mi vychází 2, slovy dvě, manželství a bohužel mezitím i rozvod - škoda mohla být sranda. Tak tedy k té výzvě, když už je to vše na jedno brdo. „HLEDÁM SVOU -PRVNÍ- ŽENU, zn: kufr s sebou!“ Jinak, může mít samozřejmě i nějaké to postižení, atd. Ono nakonec, když už přehmat, tak pořádný, žejo. Takže, pokud o někom víte, můžete ho se všemi pro a proti, uvést do komentářů. A kde je banán? Zkuste hádat.) JOLLY BOB
V první verzi mého dnešního příspěvku (RIP) jsem se nemohl oprostit od všemožných výčtů, lamentování i sem tam podivem, na adresu majitelů hypoték. Šlo mi to natolik spontánně, že jsem napsal hned několik odstavců o.. Hovně! Což nebylo původně v plánu, bohužel. Vlastně chci poukázat na určitou (hypotetickou) alternativu, jak se při výběru hypotéky zachovat.
České banky, díky svému prostředí, působí dost nepružně, až odmítavě. Prostě nepůjčují prachy, a když už tak za (pře)draho, kurvy! Dalším aspektem je pro mne stále posilující česká koruna (viz. graf). No a do třetice je to samozřejmě ono tržní prostředí, které mě ponouklo poohlídnout se za lepším.
Bral jsem to hodně pasivně (viz. první prenatální potrat o Hovně), takže jsem si jen zběžně vyhledal hypoteční úrokové sazby v EMU a voilà, krize způsobila své. Tak se ptám proč si na bydlení nepůjčit od takového Finska za 2,51pct, nebo ať nežeru, klidně hned vedle v Německu za 3,7pct (data r.2009). Což jak mi zběžný pozorovatel dá zapravdu, moc se nám to s našincem neliší.
Nicméně ten hlavní a nejsladší cukrkandl je v podobě táhnoucího se trendu posilování české koruny. Za těch zhruba 8 let posílila k euru o bratru 30pct a jakási pokračující konvergence se dá stále očekávat. Proto jsem mírně rozčarován aktuálním stavem, kde tato možnost není nikde zmiňována, škoda! No nic, už je pozdě, jdeme to oštemplovat a pak hurá domu k televizi.
Dnešní povzdech a certifikát „© Nasrat!“ vystavuji nejen českým bankám, ale celému širému přizdisráčství, které si asi záměrně tvoří bariéry před hodnotnějším životem, tečka!
S láskou
Blue!
Ach ano, dle všeho nejsem zrovna aktuální. Ale my lidé z budoucnosti už tak moc nerozlišujeme nějaký ten týden, či měsíc. Naše (když se zadaří) nálezy řadíme jen do určitých období, což by zde neměl být problém, budou-li ty Vánoce, že?
Přiznávám, stín Chucka Norrise je magnetem i pro mě, nevyhledávám ho, ale přitáhne. Proto jsem byl lehce vzrušený, když jsem si nedávno přečetl o jeho spolupráci s českým T-mobilem, wow, k vánoční kampani, kde se každý trhovec, směrem od Václaváku, chce vytasit se svým esem z rukávu.
Ovšem s určitým povzdechem a praporem na půl žerdi přiznávám, bitva skončila, rozejděte se, zde není nic k vidění! Ta placená klaka, kterou si T-mobile od p. Norrise prosadil, byla hodně rozporuplná.
Jakoby se T-mobile s podpisem smlouvy zalekl, jak vlastně skloubit to hlavní. Tedy sebe (Já, T-mobile), TOHO Chucka Norrise a jakýsi český akcent. Takže nakonec z toho vznikl vánoční salát z dílny pejska a kočičky. Ach jo!
To hlavní, co mě zklamalo: Viděl jsem pouze herce Norrise; Marketingový archetyp „typického čecha“; Nesvátečně jalový vtip, nedej bože s pointou; A nakonec, jak T-mobile „vyhrál“ 0:0 jen díky degradaci Legendy.
Ne, vážně jsem tam nenašel nic pozitivního. Cože, „Bruslí“? Bohužel, historie se opakuju, „Bruslí“ opět dostal Chucka Norrise a odteď už svět nemá žádnou jistotu!? Ale naštěstí to není tak úplně pravda. Český reklamní trh je slabý, kdy působí spíš jako lokální anestetikum. Je tak šance se z toho jenom vyspat a počkat, až tohle bebíčko nadobro zmizí!
Mé dnešní razítko je tak zřejmé. „© Nasrat!“ téhle komerční podpásovce a ignorovat balíčky od T-mobilu. No honey, No money. Toť Tvůj zákazník!
S láskou
Blue!
Vzhledem k mému minulému poplivání relevance serveru Wikileaks, jsem se snažil mé znechucení srovnávat s (bohužel) všemožnými daty, které jsou na internetu víceméně dostupné. A chtěl bych tak v tomto kontextu demonstrovat negativní sílu zpravodajství, kterou jsme krmeny…
Dostlal jsem se tak k podobnému případu úniku informací, zveřejnění a čekání na globální humbuk. Něco se opravdu stalo a mělo to i své tříštivé konsekvence, to ano, ale bohužel za daleko menší pozornosti, která je věnována letošní „aféře“. Ten případ z minulého roku, skoro na chlup přesně, se jmenuje Climategate. Pamatujete?
Já, kdož by nejraději vystavil, ex post, svůj štempl „globálnímu oteplování“, se musím přiznat, že už si ani moc nepamatuji! Zato jsem si říkal, že by bylo zajímavé se zhoupnout na fanatickém odporu k uhlíku v podobě vstupu do Chicagské Uhlíkové Burzy (CCX), nebo si dále pamatuji na všemožné řetězové dopisy a tryzny za potápějící se Maledivy.
Ovšem s nástupem Climategate, Burza zkrachovala (což by vydalo na samostatné téma, už kvůli akcionářům.)) a Maledivám někdo přetrh řetěz v mém e-mailu. Schválně jsem se tedy podíval, jak se Maledivám daří dnes, jestli se třeba nakonec, ne že potopily, ale nepropadly hanbou. No a světe div se (divíš se?), tak prej ne! Teda pokud to obří letiště, které staví přímo naproti oceánu, nebude sloužit jen k poslednímu odletu.))
Rád bych na tomto malém příkladu ukázal tu diametrální odlišnost s možnostmi dopadu některých informací, (ne)pracování s nimi a (ne)šířením mass medii, oproti uniklým depeším, nebo válečným zprávám, které mají tak leda ambice udělat z „informace“ příběh.
K dnešnímu tématu se nezhostím svého práva na Štempl, jelikož není v mé rozlišovací schopnosti paušalizovat ona mass media. A proto jsem rozhodl ocejchovat svou hostitelskou zemi, která mi hackla počítač a vymazala program na odblokování zakázaných web stránek: „© Nasrat!“, neb to je fakt moc!
S láskou
Blue!
Už mě to začíná i popuzovat, když téměř každý druhý headline, obsahuje navoněný prd s konotovaným heslem „wik.. wiki.. wikileaks (here we go)!“ O to víc mě mrzí, že se nedrží zavedených principů ostatních wiki portálů tím, že nejde věcem na kloub, neřkuli až do morku kosti!
Ona myšlenka, je to ohromně romantická, rozkydat a rozmazávat, co nejvíc té špíny (čti hoven) ve tvaru srdíček a hippie symbolů. Ale tady nastává ten rozpor, aka vada na kráse. Wikileaks totiž nerespektuje to nejpodstatnější. Totiž, informace bez souvislostí, nemá žádnou hodnotu (_!_), natož v novinařině, kam se snaží ty své, na první pohled krásné, srdíčka distribuovat.
Wikileaks je pro mě projekt naprosto bez potenciálu (čti bez koulí), a o to víc mi přijde úsměvné, když její duševní otec je obviněn ze sexuálního napadení. Nicméně, třeba právě i tady je to poselství z Hůry. B-éčkový projekt si zaslouží B-éčkové ohodnocení.
V tomto směru, co se týká „výborného hodnocení“, jsou u mě na A stupni členové ruské investigativní žurnalistiky (viz. novayagazeta.ru), kteří spíš než pro peníze dělají svou práci pro čest a v tom lepším případě, kulku mezi oči.
Absolutní prim a stupeň A+ má pak u mě další rus, bývalý špion a hlavně naivní spisovatel, Alexander Litviněnko. Toho nezabásli za netřídění odpadu, nedostalo se mu ani milosti v podobě kulky. Alexander Litviněnko dostal, za své konkrétní ukázání prstem, dávku v množství více než malém, radioaktivního izotopu, Polonia 210. Podrobnosti jsou celkem nechutné, tak jen naznačím, že cena této Vendety byla v řádu desítek miliónů dolaru (čti 1mld. kč). A pro ty, co věří v reinkarnaci, mám zprávu, že takovýto člověk má pak na další životy vystaráno jako štěpný uran 238, RIP!
Ale abych to opět stočil, uzavřel a oštemploval. Wikileaks pro mě nepředstavuje žádné dobro, ani žádný přínos, který by v jejím podtitulku, korespondoval s notičkou o veřejném zájmu a neoficiálnímu spasení světa. Proto nastal čas, říct Wikileaks, „© Nasrat !“ A žádám vás, serte na něj i vy, nebo se příště klidně dozvíte, že Obama byl černej opravdu už od narození.
S láskou
Blue!
Důvod, proč se do něčeho takového chci pouštět, je asi převážná argumentace o tom, co je a co není normální. Takzvaná, čtyř procentní teploušká komunita, jde údajně proti přírodě, jelikož se prý s něčím takto „homogenním“ kolem nás setkat nemůžeme(?).
Má ikona, Benoit Mandelbrot, který se doufám v mé interpretaci, snažil napadat stochastické jevy, a naopak jim přisuzovat určitý, opakující se řád, pouze ve změněném měřítku, mě donutil koukat se na veškeré dění s nadhledem – změněnou optikou
Každá tzv. soběpodobnost má svou bohatou vnitřní strukturu a lze díky ní modelovat od růstu buněk, ke skupinovému chování, až třeba k obíhání vesmírných těles. S takovou charakteristikou pak už není problém si vzít na paškál, řeknu, téměř cokoliv.
Je tedy teploušká komunita opravdu taková existenční rarita? Vlastně celé toto téma mne napadlo v souvislosti s celým vesmírem. Totiž, podle obligátních posledních měření vyplynulo zjištění, kde dosud nám známa hmota zabírá v celém širém vesmíru, právě ony, těploušský, čtyři procenta.
Můžu tak ironicky podotknout, že žijeme v teploušsky deviatní odchylce, našeho vesmíru, kde je vše tvořeno homogenní hmotou a kde heterogenní „hmota“ je nevyzpytatelná! Své závěrečné „© Nasrat !“ tak věnuji všem homofobům se, se slovy: „Až do dna, dámy a pánové!“
S láskou
Blue!
Až budu jednou velký, pořídím si psa! Pořádně velkého, co vzbuzuje respekt! A budu s ním vrtět! Několikrát denně, stejně, jako se to s demokracií daří na facebooku.
Nejsem zrovna příznivcem sociálních sítí, prostě z principu, nevěřím jim.)) Za každou výzvou, skupinou, či jinou onanií, se může schovávat obyčejná guerillová kampaň, jako bohaprostá lůza, se svým pocitem si něco (popř. zrcadlo) dokázat.
Takže prej Run na banky, hmm! „Cílem“ takového útoku, vybrání hotovosti, by mělo dojít k položení bank, jejichž údajné rezervy se pohybuji v průměru kolem 10pct. Hmm, a co kurva z toho?! Vona je totiž běžná praxe se předlužovat a tak i obyčejná bankovka je spíš tím závazkem na dluh budoucí, než pocit z dobře vycpané matrace. Proto, kdyby se (hypoteticky) takový Run povedl, byla by to dokonalá imploze úvěrového systému. Postižené banky by totiž znenadání žádali po svých klientech rozpůjčované peníze zpět. Na řadu by přišli exekuce, bankroty, pokles hodnoty všech statků a tím by facebooková lůza prostoupila celou společnosti. Hmm, ještě to tak!
V závěru tohoto „manifestu“ pouze dodám. Mé oblíbené „© Nasrat !“ se zde stává pouhým přilíváním oleje do ohně, jelikož ti, kdož takovouhle myšlenku vůbec zplodili, museli mít v hlavě nasráno už předtím, a to dost! Nebo je snad někdo proti?
S láskou
Blue!
