Cas od casu si potrebuju vylit sve pocity na papir, abych se v nich tak nemachala....



Different view on love 05.Prosinec 2008
You are crazy about me – that´s all I need to know
I´II be tender with you and after I´II ruin your soul
Here I go -with you by me side
Here we are, I´ve made you terrified
That´s why I am here, I am your happiness and pain
This is us– your feelings just have eaten your tiny brain
Tears and fear – I am diving into it
Scream and cry – that’s my passion, let´s go for it
I am an angel and the devil in one body
My name is Love and I like my dinner bloody
napsal/a: radioaktivita 21:57 | mozna trochu poezie Link komentáře (1)
Bravo báseň II. - rok po té 11.Listopad 2008
Už je to rok co jsi mě za roku vzal,
Je tomu rok kdy naposled jsi mě miloval
Ted sedím u okna a nevyhlížím tebe
Vždycky pohádky se nestávají a hvězdy padají z nebe
Je to téměř rok co si slzy do mých očí dal
Je tomu rok , kdy jsi mi iluze vzal
Hvězdy nám neplní přání a když padají k zemi umíraj
Teď jsem jen svou paní, hledajíc jiného co by mě miloval
Už je to rok co mě pocit souznění u srdce naposled hřál
Je tomu rok, co mě vítr z tvojí stezky svál
Když zapadne slunce vyjdou hvězdy co stále na obloze hoří
Před tím než vyhasnou nové naděje v nás tvoří
btw. tohle berte s rezervnou :) tříminutová básnička z autobusu :)
Kdo z nás přesně ví jak a proč vznikne zrnko prachu
Je to zázrak co neoceníme, jen utíráme od úsvitu do soumraku
Prach jsou dvě částečky ničeho co spojí se v jedno a stvoří cosi
Prach se rozpadá i vzniká jen tak a bez pomoci
noční výlet 10.Listopad 2008
Vzbudím se ze sna a bříško moje skučí
Hlad děsivý je to co tělo moje mučí
Otevírám oči a moje kroky slepě tápou
Plížím se do kuchyně, ruce mé k ledničce se sápou
Když konečně ji otevřu, mé oči se rozzáří
Srdce poskočí a radost rozleje se po tváři
Vidím tam sýry, párky, kečup i zelí
Nemůžu se dočkat až spapám si to na posteli
Ležím a tlačím, pusinka vesele si mlaská
Zrovna jím kyslelé až šev u kalhot praská
Pak trochu sladkého, zapít to mlékem a zajíst třešní
Takové blaho, o tom se jinému snad nesní
Tak můžu klidně ulehnout a znovu sladce spát
Spí se mi dobře, protože o snídani nechávám si zdát
Temné sídlo motýlů 07.Listopad 2008
Chtěla jsem aby život byl pohádka a poznala jsem, že není
Pak deprese klepala mi na vrátka a bolestné bylo probuzení
Velká noční můra přiletěla do mé smyšlené reality bez trnů
Tak těžce se tam usadila, že myslela jsem, že navždycky ochrnu
Slzy mi tváře pokropily, já nevěděla jestli zemřít nebo žít
Ruce hledaly čeho by se zachytily, nechtěla jsem se na dno potopit
Stála jsem děsem oněmělá a kolem vířila křídla té můry
Tak jsem se bolesti otevřela a mým štěstím se staly chmury
Jednou patřila jsem probleskovat duhu v temnotě těch křídel
Najednou byli tam motýli, vylétající z děsivých můřích sídel
Páří se propleteni, že nevím kde můra začíná či motýl končí
Vidím dokonalost kde dříve viděla jsem agonii a mé srdce s nimi tančí