Cas od casu si potrebuju vylit sve pocity na papir, abych se v nich tak nemachala....
problem je v tom, ze jsem hlava dirava a vzdycky ten papir ztratim, tak tady to snad vzdycky najdu...
... i kdyz u serveru libimseti jeden nikdy nevi...
pocity z obrázku 24.Březen 2010
Občas si myslím, že to není důležité,
Někdy mám pocit, že znamená to celý svět
Někdy jen někdy mám pocit, že to nikdy neskončí
Hudba hraje i když jsme tu každý sám,
Čekám a čekám na věci co se nevrátí
Uhranutá to cestou která nikam nevede
Slzy i štěstí chodí ruku v ruce a já vím
Ten obrázek co jsem udělala už dávno zežloutl
Všechno se ztrácí v dálce a nic netrvá
Tak proč mám pocit, že to neskončilo,
Někdy mám pocit, že to znamená celý svět
Kam ses mi ztratil, pocite z obrázku
Dívajíc se na hvězdu přehlédla jsem vesmír
Jsem uhranutá tou cestou která nikam nevede
Točím se dokola na stejném oblázku
napsal/a: radioaktivita 21:27 | mozna trochu poezie Link komentáře (0)trocha smutneho zmatku 19.Duben 2009
nejsem si sama jistá, co mé srdce trápí
co je to realita, co zase iluze
však to co vím je, že jedna vlna lodě nepotápí
a když je špatně tak pak zas, dobře je
myšlenky plujou hlavou, zmateně se kolem honí
sami do sebe však nevidí
co je pak pravda a co sebeklamem voní
co dělá z lidí, nelidi
zmatenost je to, co lidskosti je známé
přináší depresivní pocity
pak často chutnám, svoje slzy slané
tu chuť znám já a znáš jí taky ty
jen jedna radost štěstí neudělá
a jedna bolest ta svět nezboří
i přeš mou zmatenost má myšlenkaje smělá
že jednou se snad každý vzmátoží
napsal/a: radioaktivita 12:36 | mozna trochu poezie Link komentáře (0)Zmatené nešťastné duše 27.Leden 2009
Sleduji stálost jak rozpadá se a furt mění
Titulky běží jen ten správný film tu nikdy není
A i když na žití je návod nikdo neumí v něm číst
Život to není závod nejde o to první v cíli být
Už rukou nechci čmárat mraky po obloze,
Nechci se ztrácet ani jezdit v papírovém voze
Kde vzít tu odvahu jen sám sebou být
Přestat se vracet a jen přítomností žít
Jsem unavená ze všech nářků a snění
Jsem unavená z reality co pořád se jen mění
Jdouc slepě jdouc ve tmě pomalu se ztrácíš
Zachránit tě nepřijdou, na stejná místa se furt vracíš
Sundej si šaty a ukaž jaký jseš
Každá kůže má záplaty to je fakt co nepopřeš
Sbírám své kousky z puzzlí co tvořily nás
Žiju sama sebou nehledám co neříkáš
Nezlobím se nikdy a někdy jsem až zuřivá
Utápím se v tom, jak jsem živá neživá
Jsem unavená, z reality která není
Jsem roztrpčená z toho čemu říkáš snění
Nestálá je cesta kterou se vydávám
Neznámá je touha, se kterou zůstávám
Nechci změnit svět, chci být jen lepší člověk
Nechci slyšet odpověď nechci podávat zpověď
Stojím tady s nožem, krájící krajíc osamění
Žádný smíš či můžem – dřív bylo to a teď už není
Deset prstů na klavíru ke skladbě co měla být duet o nás
Dveře skřípou, pant se zadřel – dovnitř nevejdeš a už se nedovoláš
Jsem osamělá, z lidí co se mění
Jsem rozmrzelá z toho co je a co není
Z očí do očí se díváš – nejsem to já komu teď lžeš
květina 22.Prosinec 2008
Cítím jak mi z rukou všechno pomaličku padá
Květina co mě vůní omámila, teď pomaličku zvadá
Hledám vodu abych jí zachránila a ona mohla žít
Možná otrávená byla moje hlína, nebo ona jen neuměla pít
Snad měla bych na vůni zapomenout a nechat odejít
Ale než vytratí se všechno a zmizí její síla
Možná, jen možná mám chvíli čas abych snila
Nový den 14.Prosinec 2008
Chuchvalce mlhy motají se po obloze
Slunce svítí skrz ně jen plaše, téměř stroze
Červánky se červánkujou a lehký větřík hladí
Pak světelný kotouč vyšplhá výš a všechno se sladí
Začíná nový den na bráně kráká černá vrána
Žádná znamení nejsou špatná, záleží jen jak jsou brána
Vrána je jen krásný velký pták co vítá nový den
Tak vstávej do něj s úsměvem a když klopýtneš, za ruku mě vem
