Cas od casu si potrebuju vylit sve pocity na papir, abych se v nich tak nemachala....
problem je v tom, ze jsem hlava dirava a vzdycky ten papir ztratim, tak tady to snad vzdycky najdu...
... i kdyz u serveru libimseti jeden nikdy nevi...
Teorie smrti 25.Říjen 2008
Řekni co na smrti tak hrozného je
Jak život přišel tak jednou i smrt příde
Náš jediný úkol je smát se a žít
Ne jen smutnit a ve vzpomínkách dlít
Říká se, že pláčeme pro ty co odešli, ale to je lež
Truchlíme jen pro sebe , tak s jinou teorií k čertu běž
Někdy cítíme se vůči nim vini
Jindy jednoduše chceme být dál s nimi
Smrt je plná možností nikdy nevíš co se stane
Někdo ji čeká s radostí jiní se modlí ať je nikdy nedostane
Můžete říkat, že jsem bez srdce ale smrt nic není
I když lidi umíraj, život dál se na nás kření
Nechci se pořád jen bát toho co přijde
Zatnu pěsti a budu věřit, že mi všechno vyjde
Že po smrti je smrt či ráj
Né však peklo jak mi mnozí vykládaj
napsal/a: radioaktivita 02:38 | mozna trochu poezie Link komentáře (3)
Bouře 19.Říjen 2008
Stojím v dešti
Bolestné kapky padají z nebe
Křičí tu ticho
Uvnitř sebe dotýkám se tebe
Bouře plane
Syrové slzy stékají po tváři
Šlehavý vítr bodá
Temnotu bouře prozáří
Čelím světu
Blesky hoří na obloze
Divoká hra světel
Hromy mluví ze mně stroze
Piju déšť
Ničivá smršť zuří uvnitř duše
Jsem tou bouří
Co slyšíš jen hluše
napsal/a: radioaktivita 11:29 | mozna trochu poezie Link komentáře (0)Spinkání 09.Říjen 2008
spánek je krásný a kouzelné je snění
když lehnu do postýlky tak nad ten pocit není
zavřu oči a upadám do jiného světa
tiše jen zavrním a už moje duše někde létá
postýlka moje, voňavá a čistá
hřeje mé tělo, zatímco mysl se ke snění chystá
když zajde slunko a na vše padne stín
vyčistit zuby, umýt a hezky rychle do peřin
toužím jen obléct si pyžámko a zavrtat se do pelíšku
pak už jen políbení na dobrou noc a zfouknout u postele svíčku
chci být medvíkem a celou zimu sladce spát
když prospím celý život, tak nemám čeho litovat
napsal/a: radioaktivita 13:49 | mozna trochu poezie Link komentáře (0)STRACH 08.Říjen 2008
strach je mnou a já jsem jím
sdílej ho se mnou ať se tu sama nebojím
bojím se samoty a mám strach z ticha
děsí mě když vedle mě i někdo jiný dýchá
mám obavy z umírání, však bojím se i žít
pojď se se mnou bát a o strachu snít
děsím se usínání a mám strach z probuzení
strach tu pořád je, jak milenec mě plení
něžně mě hladí, pálí a bolí
strach je slastí, hříchem a v ráně solí
je tím co mě pohlcuje, mé tělo po něm šílí
žiju jím a on se mnou můj život sdílí
mám strach ze všeho, ze všech i z toho strachu
obávám se modrého nebe a ještě víc černých mraků
děs mě objímá, líbá a hladí
strach je tím co mě nažhaví i všechen žár zchladí
jen on je moje štěstí, radost a touha
je to moje velká láska, moje slastná zhouba
napsal/a: radioaktivita 21:23 | mozna trochu poezie Link komentáře (0)
for you 10.Červen 2008
Když se na tebe podívám, tak mě srdce bolí,
Myšlenky se rozlétnou a pak mi rozum stojí,
Možná nejsme ten nejkrásnější pár,
Jeden druhému jsme každý něco dal i vzal,
Prožili jsme spoustu krásného a možná i trochu zlého
Ale když jsem s tebou můžu být už bez ničeho
Myslím že to je ten pocit, co jmenuje se láska
To je to něco, co mi moje srdce laská
Já nechci tě ztratit, protože už vím co mám
Chci se o tebe opřít, a nic víc nehledám
Naše seznámení neproběhlo příliš dlouze,
však při pohledu na tebe, propadám velké touze,
Touze být s tebou, protože tvůj úsměv mě hladí
Už vím jaké to je, když se dvě srdce dohromady sladí
Snad nejsme bezchybní, ale to není nic
Chci tvoje srdce, pak nežádám už víc
Možná naše nahota není tak dokonalá,
Ale vedle tvojí duše, pro mě jiná není pravá
