Konspirační teorie (či spiklenecké teorie, teorie spiknutí) je názor na libovolné téma, který předpokládá, že jistá skupina lidí vědomě a tajně působí (připravuje spiknutí) v neprospěch zbytku společnosti.
Vyznavači konspiračních teorií si obvykle myslí, že touto skupinou je vláda, představitelé tajných organizací (i těch imaginárních), jedné či více společně působících korporací nebo představitelé určitých národů či náboženství, občas i mimozemské civilizace.
Existuje celá řada konspiračních teorií, od celosvětových sil ovládající státy přes celostátní či profesionální. Obvykle chybí přesvědčivé potvrzující nebo vyvracející důkazy, často je však možné hovořit o různých stopách, podezřeních či možnostech.
Některé konspirační teorie:
Vlčí muž
Vlčí muži neexistují jen na filmovém plátně, ale i ve skutečnosti. Dnes víme o 19 případech. Sedmnáct z nich jsou členové jediné rodiny Acevesových, jejíž jedna část žije v Los Angeles a druhá v Mexiku. "Syndrom vlkodlaka" neboli nadměrné ochlupení je způsobeno nemocí zvanou hypertrichóza. Jde o vzácnou genetickou poruchu, při které máte hromadu chlupů všude včetně obličeje. První "vlčí muž" byl diagnostikován v roce
Holka, co nikdy nepozřela ani sousto
V Anglii žije holčička, která v životě nepozřela ani sousto. Naživu ji udržuje trubička s výživou zavedená přímo do žaludku. Tia také nikdy necítí hlad ani žízeň. Kdejaká modelka či po zhubnutí toužící dívka by jí to možná záviděla, ale asi není o co stát. Chudák holka. V Anglii si s ní nikdo neví rady. S matkou se chystají do Rakouska k světově uznávané specialistce dr. Marguerite Dunitz-Scheerové, která se věnuje tomu, aby některým dětem vrátila chuť k jídlu. Její program „proti smrti vyhladověním" byl doposud téměř 100% úspěšný. Tak uvidíme, jestli Tia dostane poprvé v životě hlad.
Malý Herkules
Richard Sandrak je z Ukrajiny, už v 7 letech vzal ztečí svět kulturistiky, v jedenácti uzvedl trojnásobek své váhy, zvládne 50 kliků bez kapičky potu a v Hollywoodu už pro něj píší scénář filmu "Malý Tarzan". Říká se mu "malý Herkules" a je to asi nejsilnější kluk na světě. Jak ke své síle přišel, to nikdo neví. Udržuje si ji díky spaní na tvrdé zemi, 4 hodinám tréninku denně, dietě sestávající ze syrové zeleniny a speciálního potravinového doplňku. Co to je, to jeho rodina tají, každopádně si na tom mastí kapsu díky jeho prodeji na netu. Richard je mezinárodně uznávaným fenoménem a pravidelně se objevuje v amerických i celosvětových televizních pořadech.
Obří muž váží
Patrick Deuel byl tak tlustý, že musel do nemocnice na operaci. Zmenšili mu žaludek, takže už se nemohl tolik přecpávat. "Ze všeho je vám špatně," říká Patrick. "Všude možně na mě teď visí kůže," směje se. Díky operaci a přísné dietě se mu změnil život. Najednou si mohl sám dojít do koupelny a poprvé po hodně dlouhé době mohl strávit noc mimo dům. "Takhle hubený sem nebyl už tak 25 let," vtipkuje Patrick.
Trpaslíci
Na světě žijí i opravdoví trpaslíci. Většinou nejsou ani metr vysocí. Nikdo neví, co způsobuje tento syndrom. Jeho vznik je předurčený již od prvního momentu v matčině děloze. Je to neléčitelné. Říká se jim "primordiární trpaslíci". Nemají to v životě lehké, nejenže jsou malí, mají skřípavý hlas, ale umírají mnohem dřív než zdraví lidé. Už kolem třicítky. Mnozí zvolí dobrovolný odchod ze světa. Jednou z nejmenších trpaslic je Bree, měří jen
Lidé, co se předělávají na zvířata
Na celém světě se každý den provede zhruba 2 milióny chirurgických operací, při čemž řada z nich je zcela neodůvodněná. Jenže někteří magoři to prostě mají rádi. Kromě plastik prsou či obličeje teď frčí i předělávání na zvířata. Můžete se potkat třeba s "hadím mužem", který si nechal rozdvojit jazyk, "čertí muž" si na hlavu nechal transplantovat rohy. Nejdál ale v tomto směru došel Dennis Smithzvaný "kočičí muž". Od hlavy až k patě má vytetované oranžovo-černé pruhy a zuby si nechal obrousit do špičky, v obličeji má naimplantované latexové kočičí vousy a podstoupil i operaci rtů, díky které neustále cení zuby. Živí se jako počítačový programátor, ročně si vydělá 80 tisíc dolarů. Všechny peníze pak vrazí do toho, aby byl kočka.
Mezi mozky heterosexuálních žen a homosexuálních mužů nejsou nápadné rozdíly, říkají nervoví specialisté. Jde o další důkaz toho, že naše sexualita je pevně zakořeněna v nervové soustavě.
Určující je velikost hemisfér
Skeny mozků jasně dokázaly, že gayové a normálně orientované ženy mají prakticky totožný tvar mozku, takzvaný symetrický, kdy levá i pravá hemisféra mají zhruba stejnou velikost.
Naproti tomu lesbičky a heterosexuální muži mají mozky asymetrické. Jejich pravá hemisféra je o poznání větší než levá.
Vědci z prestižní stockholmského mozkového institutu našli i další spojitosti. Například některé mozkové okruhy, zejména ty spjaté s emocionálním chováním, jsou stejné pro gaye i pro heterosexuální ženy.
Vliv na schopnosti
To by vysvětlovalo zženštilé chování řady gayů, které už je v současné společnosti značně stereotypizované. Ukazuje se však, že má vědecký základ.
Studie zkoumá rovněž další biologické vlivy na sexualitu. Například nakolik ji ovlivňuje vystavení testosteronu v děloze.
Zájmu vědců se nevyhnulo ani spojení sexuality s prostorovými a verbálními schopnostmi. Zatímco bylo jasně prokázáno, že gayové a normální ženy jsou na tom s vyjadřováním ze všech nejlépe, lesbičky a heterosexuální muži zase bodovali v prostorové představivosti, které se v běžném životě říká také orientační smysl.
Kojenečtí gayové a lesbičky
To je způsobeno právě velikostí mozkových hemisfér. Ta pravá, kterou mají běžně orientovaní muži a lesbičky větší, se stará právě o prostorové propočty.
Tým vědců se chce do budoucna zabývat hypotézou, zda tvar mozku předurčuje sexuální orientaci, nebo je naopak jejím následkem.
Pokud by šlo o první variantu, dala by se sexuální orientace předpovědět už v kojeneckém věku. Možná bychom se také dočkali přesnějších propočtů homosexuálního stavu a dozvěděli bychom se, že už dávno nejde o ta několik desítek let stará čtyři procenta.
..Co o ní napsal Blesk?..
Říkala si Bublinková víla a měla ráda internet. Veronika (+16) jednoho dne napsala: "Chci být motýlem." Své velké přání si splnila o pár dní později. Skočila z dálničního mostu z výšky 70 metrů. Na internetových stránkách Veronika ukazovala své fotky a obrazy. Jeden z obrázků nazvala "Umění sebevraha". Bylo na něm barevné halucinogenní vytřeštěné oko.
Svou smrt naplánovala a popsala na internetu. Pod přezdívkou Bublinková víla navštěvovala server pro mladé libimseti.cz a tam zanechala několik fotek se vzkazy, že dobrovolně odejde z tohoto světa. K jednomu obrázku připsala: "Chci skočit!", další fotku, na které je vytřeštěné mrtvé oko, nazvala Umění sebevraha. "Jednou vážně odletím pryč, chci být motýlem - šup...," stojí u dalších snímků. Svou smrt uskutečnila na Boží hod velikonoční.
"Verunko, doufám, že je ti tam nahoře líp a vznášíš se, jak sis vždycky přála," píše Veronice na internetu její kamarádka Barča. Nejtěžší chvíle teď prožívají Veroničini rodiče, kteří jí uspořádali tajný pohřeb.
„Za patnáct let existence školy je to první případ, kdy si student vzal život,“ dodává smutně ředitel. Spolužáci jí na její lavici položili kytičku a ten den se nedalo vůbec učit. Bublinková víla Veronika pocházela z malé obce na Žďársku.
Do Jihlavy přišla z gymnázia ve Velkém Meziříčí. Údajně měla psychické problémy, kvůli kterým se ambulantně léčila a měla sklony k sebevraždě. Určitou sondou do jejího nitra je její odkaz, který zanechala například v podobě svých fotografií na internetu. Jednu z nich nazvala Umění sebevraha. „Setkávám se často s mladými lidmi, kteří se pokusí o sebevraždu. Často se jim ale nepovede, protože to udělají v afektu. Důvody jsou velmi podobné, problémy ve škole, rodině nebo nešťastná láska,“ řekl Deníku jihlavský psychiatr Miroslav Skačáni.
Ten si myslí, že mladí lidé žijí v těžké době a často hledají něco, co nemohou najít. A co hledala Veronika? Částečně se o tom zmiňují její kamarádi na internetu.
„Verunko, doufám, že ti tam nahoře je líp a vznášíš se tak, jak sis to přála. Pro mě zůstaneš vždycky ta, co byla originální, nenapodobitelná, barevná, šikovná víla,“ píše někdo z kamarádů. Další pod přezdívkou Malindo píše: „Veruško, tebe jsem vždycky obdivovala. Splnila sis sen, že jsi vzlétla, ale nemusela sis to dokazovat, motýlku.“
„Chtěla jsi být motýlek, splnil se ti sen. Jen doufám, že nás ze shora sleduješ a nelituješ toho, co jsi udělala, protože já, my všichni, ano,“ napsal na internetu kamarád s přezdívkou V3ra.
Veronika chtěla mít svůj vlastní ateliér, a aby její fotky oslovovaly lidi. Ráda se nořila do svých snů.
Její životní motto bylo: sny ti nikdo nevezme, tak sni. Za svůj největší hřích považovala, když se neuhlídala a víc se napila alkoholu. Netajila se tím, že je bisexuálka a v kolonce majetek napsala: „Vlastním sama sebe, často se někde zapomínám, často se chci vyhodit do koše, často se ničím…“
Co je to EMO? Název EMO (emotion =emoce) vychází z tvorby hudebních skupin, jejichž hudba a texty jsou plné vnitřních emocí. A teď je hodně v módě. Má tisíce příznivců, kteří poslouchají stejnou hudbu a stejně se oblékají.
I když drtivá většina vyznavačů EMO tvrdí, že nepijí alkohol, nekouří a jsou vegetariáni, určitá část z nich je fascinovaná jiným, mnohem hrůznějším lákadlem. Tím je sebepoškozování!
V internetových diskusích se to jen hemží líčením, jak se mnozí pořezávají žiletkami nebo střepy. Dělá jim to dobře. Psychologové tvrdí, že nejčastěji uváděným motivem k sebepoškození bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od stresu a napětí a někdy také přání zemřít.
Mnozí z vyznavačů EMO na internetu navíc mluví právě o smrti! Stejně jako Veronika, která ve svém profilu 'Bublinková víla' na webových stránkách několikrát napsala, že skoncuje se životem. Mimo jiné i proto, že se neměla ráda. Nebyla spokojená s tím, co dělá a jaká je.
"Takový člověk se rozhodne, že právě taková cesta je pro něho ta nejlepší. Že tím něco dokáže, vykoná nějaký čin, ukáže někomu cestu," říká dětská psycholožka Lenka Čadová.
Výzva Blesku
Bojíte se, že vaše dítě skončí podobně? Jsou vaši kamarádi EMO? Ozvěte se Blesku, zkusíme vám pomoct. Pište na tip@blesk.cz nebo volejte horkou linku Blesku 724 249 000.
I za tohle může EMO?
Britští policisté si marně lámou hlavu, proč za poslední rok spáchalo ve městě Bridgend sebevraždu 17 mladých lidí. Nejmladšímu bylo sotva 15 roků. Britský tisk spekuluje o možnosti, že celá skupina byla ovlivněna hnutím EMO. Řetězec záhadných sebevražd mladých lidí z jedné lokality má vysvětlení - všichni byli členy jednoho internetového spolku. Obsah stránek naznačuje, že skupina o sebevraždách komunikovala.
Je vaše dítě také 'EMO'? Jak to můžete poznat...
EMOboys - chlapci: nestydí se za svoje emoce jen proto, že společnost si myslí, že kluci nebrečí a jsou vždy silní.
EMOgirls - dívky: bývají hodně smutné. Neusmívají se buď vůbec, nebo jen ve společnosti. Zásada ale je, že v soukromí smích neexistuje.
EMO obecně - Černé nehty, patka, tenisky, hranaté brýle, proužky, placky kapel, psaní deníčku, vlastní úpravy oblečení, smutný výraz ve tváři..
Oblékají si těsná trička a kalhoty.
Malují si černé linky kolem očí a vlasy jim zakrývají často celý obličej.
Převládá černá barva, ale nechybí ani doplňky v pastelových barvách. Oblečení doplňují motivy smrti - především lebky.
Mají sklon k řezání zápěstí, snaží se to schovat pod rukávy.
Poslouchají Seconhand Serenade, My Chemical Romance, Good Charlotte a další. Texty EMOskupin jsou plné smrti.
Co na to psycholog
Mezi vyznavače EMO patří především mladí lidé, mnohdy mladší 15 let. Blesk s dětskou psycholožkou Lenkou Čadovou hledal odpovědi na důvody celé hrozby.
Proč revoltují? Každá generace se chce odlišit od těch předchozích. Okolí jim nerozumí, mnoho nenabízí a oni pak nemají důvěru ani v rodiče, dokonce ani sami v sebe. Mládež v pubertě se vyžívá ve všem, co naštve a vyděsí rodiče. To mohou být právě i depresivní nálady a vydírání smrtí.
Jakouroli hraje internet? Doba je dravější a vliv internetových komunit na mladé, kteří nemohou mít vyhraněný názor na život, je obrovský. Možné i je, že silně emotivní nedospělý jedinec, který má sebevražedné sklony, právě takovou skupinu prostřednictvím internetu vyhledá. Souznění s dalšími podobně orientovanými lidmi mu dodá sílu svůj úmysl uskutečnit.
Existuje pomoc? Mladí nemají jasně danou úlohu v životě společnosti. Přírodní národy znají po staletí iniciační rituály, kdy si 'zkoušený' sáhne až na dno svých sil pod dozorem zkušených. My nic takového nemáme. Oni tápou a hra se smrtí je pak špatným výsledkem takového hledání. Možností může být citlivá pomoc rodičů, přátel.
Věnováno kamarádovi
Stála u vysoké vězeňské zdi
ve vlasech věneček z plavých kopretin.
V očí majíc slzy kalných kádí
zahleděná do vzdálených končin.
s kousíčkem svého srdce na dlani.
Sledovaná letící vránou,
jak je její duše plna zoufání.
Tam za tou vysokou zdí
v pustém pokoji přítel na ni čeká.
Však její srdce ví,
že ji dnes nic nepoleká.
Jejich přátelství trvá i přesto,
že ten trpký zločin prý spáchal.
Za volant si přece tenkrát sed
a po silnici bez papírů chvátal.
a zmizel náhle z místa činu.
I když nůž si do srdce málem vrazil,
prý nenese na tom žádnou vinu.
kde si odpykává ten nepřiměřený trest.
Ona touží v samotě se svými myšlenkami
po chvíli, kdy se nechá svést.
a chodbou tichou pomalu projde.
Tam kde leží on jak smutný stín,
tam ona odpuštění najde.
pak happy end se blíží.
Ale zdali konec špatné věci tají,
tak drama to vše ztíží.