Moje myšlenky, slova, věty... vše, co jsem dřív vyřkla bez jakéhokoliv důvodu do prostoru... to, co citím, dýchám a myslím... prostě má momentální nálada... všechno ber vážně, nikdy to nepíšu jen tak...








01.Červen 2009,20:24
Bože, já tohle prostě nesnesu. Se snad půjdu zastřelit, jestli to pořád budu poslouchat. Doma už opravdu nevydržím, chci co nejdřív vypadnout a začít lepší život. Buzerace ze strany otce je opravdu už k nevydržení. Se do blázince dostanu dřív já než on. Už jsem se smířila s hodně věcma, ale že zůstanu pořád doma, tak to teda ne. Ne, nepozabíjíme se, ale radši se nějak zramuju sama, abych se stala fyzicky nezpůsobilou, protože buď já nebo on. Oba dva v jednom bytě být nemůžem. Škodí to porstě zdraví..
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
07.Březen 2009,22:43
Dát si inzerát na net a doufat, že se objeví pan dokonalý? Hmm, není to zas tak lehký. Na netu je velkej výběr chlapů, ale zdá se mě, že ani jeden není pro mě. Samý tuctový zboží, takže jdu o dům dál. Tohle opravdu už není pro mě...
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
22.Únor 2009,20:56
Moje křídla se zlomila a přišel krutý pád. Místo vytoužené volnosti na duši moje srdce krvácí. Chtěla jsem udělat něco dobrého, ale zničila jsem co se dalo. Člověk si přece jednou řekne, že už nastal čas osamostatnit se a vykročit do světa. To jsem udělala, ale asi to mělo být jinak. Napsat přátelům, že je opouštím? Co na to říct? Prostě jsem nechtěla je trápit svým trápením. Přišlo mě, že je to vůči nim sobecké. Pořád jen já a moje problémy, já a moje problémy a zase pro změnu já a moje problémy... Jsem nic. Žiju ze dne za den a už nemám cíl. Zbyly mi jen sny, ale ty jsou mi v reálném světě k ničemu. Snažím se být silná, ale za tou každodenní maskou je ztrápená duše. Nikdy dřív jsem si tolik nepřála zemřít, jenže se nedokážu zabít, jen zbabělec. Něco mě tu drží, ale nevím co. Vždyť už nemám pro co žít. Vzdala jsem se štěstí, vzdala jsem se přátel, tak tím bahnem teď musím kráčet sama...
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 5 komentářů
17.Únor 2009,10:49
Existuje snad něco, co mi umožní být lehčí? Co dělat, když se nedokážu zabít? Jak se pohybovat dál, když mě neuspokojuje žít? Ať už chci udělat cokoliv, tak vždycky mě to zastaví. Proč mě pronásleduje minulost, když své chyby nemůžu vzít zpátky? Nač se snažit něco napravit, akorát to bude horší. Chci volněji dýchat, být lehčí, ale je hrozně těžké se zbavit pravděpodobných pout, které mě drží při zemi. Jak nezpůsobit blízkým bolest jen proto, že chci být šťastnější? Dokážou se s tím vyrovnat a dokážu to já? Bolest už tak mě dost ničí. Snad jen najdu řešení, jak se se vším vyrovnat a přestanu milovat iluzi...
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
25.Leden 2009,23:45
Tak to si říkám denně a stejně mi to k ničemu není. Kde nic, tu nic... Skončila pohádka a krutá realita se s nikým nemazlí. Tak si pak položím klasickou otázku: K čemu ti všechno to blbnutí okolo pana ideálního je?
Znovu si pustím The Creeps a zaposlouchám se do jejich Sex & alcohol:

I feel your passion
I know you need my love

I want your body

But you must have my heart
I say don´t worry
You don´t want to loose control

But for mean it
Only sex & alcohol

No a hned je mi jasné, že snaha je marná. Takže sbohem naděje, udělala jsi chybu a není už cesty zpět... Oh shit!
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
21.Červenec 2008,16:14
Jako by tomu čert nechtěl, tak se v poslední době na mnoha webových stránkách a blogách mých přátel roztrhl pytel s nálepkou Konspirační teorie. Vypadá to jako nějaké epidemie, které postihuje dané objekty nezávisle na sobě. Nikdy se neviděli, nikdy si nepsali, nikdy nic od sebe nečetli, ale přesto se v poslední době zajímají stejných tématem. Konspirační teorie. Tohle se na mě hrne snad ze všech stran a začíná mi z toho brnět hlava. Kdyby tam aspoň bolela..

Snad by nebylo na škodu, pro laiky, trošku vysvětlit, co to jsou vlastně Konspirační teorie, protože i já, kdybych si to nevyhledala, stále nevím, oč tu vlastně kráčí. Začneme už v podstatě těch dvou slov.
Dle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost jsem zjistila, že 'konspirační' je má základem slovo 'konspirace', jenž má význam jako 'spiknutí či komplot'. (Bože, že ti spiklenci se pletou do všeho, co?)
'Teorie' jsou zase (cituji) 'systém věděckých principů zobecňujících empirické poznání nějakého úseku zkušeností' či 'systém zobecněných (a verifikovaných) poznatků nějaké vědecké oblasti' nebo 'soubor pravidel nějaké oblasti umění nebo nějaké dovednosti'. (Ajajaj, už se v tom ztrácím.)
Takže tu potom vyplyne, že se věda a pravidla nějak spikly za účelem nějakého poznání. To už je teda pořádný chaos v mé budce mozkové, ale stále to vlastně plně neudává, co tím básník chtěl vlastně říci. Postrádá to hlavu a patu. Zkusme se podívat, jak se dají použít obě slova dohromady.


Stáhnuto z webových stránek wikipedie.cz:

Konspirační teorie (či spiklenecké teorie, teorie spiknutí) je názor na libovolné téma, který předpokládá, že jistá skupina lidí vědomě a tajně působí (připravuje spiknutí) v neprospěch zbytku společnosti.

Vyznavači konspiračních teorií si obvykle myslí, že touto skupinou je vláda, představitelé tajných organizací (i těch imaginárních), jedné či více společně působících korporací nebo představitelé určitých národů či náboženství, občas i mimozemské civilizace.

Existuje celá řada konspiračních teorií, od celosvětových sil ovládající státy přes celostátní či profesionální. Obvykle chybí přesvědčivé potvrzující nebo vyvracející důkazy, často je však možné hovořit o různých stopách, podezřeních či možnostech.

Některé konspirační teorie:
HIV vytvořen záměrně v laboratořích USA
Američtí astronaute nepřistáli na Měsíci
Vedení války USA s Japonskem byla od začátku jen záminka pro americkou vládu ke svržení jaderných hlavic na Hiroshimu a Nagasaki a otestování tak jejich účinnosti
Sametová revoluce byla předem domluvena a nařízena KGH a StB
Nehoda a smrt princezny Diany
Vládnoucí elity v (domněle) demokratických zřízeních záměrně manipulují voliče k znechucení a apatii
Útoky z 11. září zosnovala americká vláda
Židobalševismus

Už jen USA figuruje ve čtyřech nejznámějších teorií probíraných na českých stránkách. U 11. září je uveden i odkaz na daný výpis o tomhle tématu. Zajímavé.


Tak teď je v tom větší guláš, co? Už to není jen věda a umění, ale i vláda, co se proti nám spiklo. Není, jak je to u vás, ale stále pořád nedokážu pochopit hlubší podstatu Konspiračních teorií a zdá se, že chci ponechat svůj mozek v jisté nevědomosti ohledně tohoto tématu. Díky těmto teoriím se neustále dohaduje mezi sebou masa lidí, kteří mají svůj názor a ostatní to dle nich prostě nechápou.
V jistém smyslu je vždy malá pravda v základu každé teorie, ale zbytek jsou jen chabé dohady a 'iluze' lidského mozku. Můžeme tvrdit, že některé jsou vědecky podložené a byly na to vypracovány dané studie, ale dle mého názoru věty jako 'jistí velmi významní vědci určili' nebo 'nejmenovaná světoznámá organizace' moc lidi nepřesvědčí, že tomu tak je.
Pokud je některá teorie pravdivá, tak by to ti vědci, organizace i vláda měla dát vědět celému světu a ne se s tím někde piplat v rohu, kde to nikomu nepomůže. Tohle 'tutlání v zájmu lidstva' je prostě blbost, akorát to způsobuje horlivé debaty politiků a slovní válčení mezi zeměmi. Myslím si, že by se 'ti nahoře' měli probrat z mocenského opojení a trošku pohlédnout pod sebe na ztrápené obyvatelstvo. My máme právě vědět, co se děje, a ne se nechat zmást tisíci Konspiračních teorií, ze kterých obyčejný člověk má jen pocit, že je využíván a ničem. Na tím by se měl každý zamyslet..

Tento článek nenaráží na žádné další články na jakýchkoliv webových stránkách či myšlenky jiných lidí, ale jen pouze obsahuje slova, která přesně popisují, co si autorka článku o daném tématu myslí, a v zásadě nebyla napsána k rozpoutání další z mnoha autorských válek, jenž se u tohoto tématu hojně objevují. Pokud máte nějaké připomínky nebo doplňující informace, podělte se o ně a napište do komentářů. Decentní diskuze (lehká výměna názorů) vítána.
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
18.Červenec 2008,22:34
Dnes v noci je úplněk. Musím se přiznat, že mám z něj strach. Je v něm něco magického. Něco, co mě děsí. Okamžik jsem se dívala z okna a ten výjev (ať byl sebe krásnější a já u sebe nemám takovou techniku, abych ho mohla uchovat v určité podobě na delší dobu) ve mě vyvolal negativní emoce. Strach, obavy a tak trochu i smutek. Nedokážu to vysvětlit, ale bojím se toho. Cítím se sama a tak trochu i v nebezpečí. Ač je pro mě měsíc v jistém smysl okouzlující a velmi záhadný, na druhou stranu mě dost děsí a já se cítím bezmocná vůči hrozbě osudu. Tady v Brně skoro nikdy nevidím hvězdy, ale tu třpytivou kouli ano. Možná jsem částečně pod jeho mocí. Co já vím. Nechápu svůj strach. Bojím se. Děsí mě to.
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
17.Červenec 2008,22:03
Konečně mám čas na svoje přátele. Je to, jako kdybych se zbavila nějakého těžkého břemene. Můj neustálý myšlenkový pochod nad smyslem života mě tak zaměstnával, že jsem se ani nezabývala ničím a to mě ničilo. Hodně mi to bralo a vůbec nic nedávalo. Teď je to trochu jinačí. Zvládám všechno, co si předem naplánuju, a i když nějak nestíhám, stihnu si to včas předělat, takže i s menším časovým deficitem všechno vyjde.

Snažím se myslet optimisticky a docela se to daří. Hlavně díky lidem, které znám a kteří jsou pro mě všechno. Pomocí nich se mi líp na tomhle světě dýchá, žije a hlavně přemýšlí. Můžu jimpoděkovat a stejně to bude pořád málo, protože je to pro mě hodně. Slovy se to nedá popsat. Musíte to cítit. Jinak to nejde. Ten, kdo je mým přítelem, je pro mě vším a nikdy nedovolím, aby mu někdo ublížil, protože by musel prvně přejít přese mě.
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
15.Červenec 2008,22:26
Chybí mi pravé přátelské objetí, v němž se skrývá určitá míra lásky, jenž mi můžeš dát. Chybí mi pusa na dobrou noc, kterou od tebe dostanu vždy, když tě o to požádám. Chybí mi naše společné laškování na pláži Pískovny, při kterém vždycky vyhráváš. Chybí mi tvůj úsměv, jenž prozáří můj chmurný den. Chybí mi tvoje slova útěchy, když mi není zrovna nejlíp. Chybíš mi tak, že se trápím každý den, kdy nejsem s tebou.
Díky za ten krásný týden, který jsem mohla strávit ve tvé společnosti, a už teď se těším, až se znovu setkáme a budem spolu. I za cenu obětí, kterých jsem nucena podstoupit. Mám tě ráda (svým vlastním způsobem) a ty to víš. Nezapomeň na to, prosím. Mám tě ráda.
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
02.Červenec 2008,15:30
Mezi lidmi se občas objeví zvláštní stvoření a nejrůznější podivíni. A právě na ně jsme se zaměřili.


Vlčí muž

Vlčí muži neexistují jen na filmovém plátně, ale i ve skutečnosti. Dnes víme o 19 případech. Sedmnáct z nich jsou členové jediné rodiny Acevesových, jejíž jedna část žije v Los Angeles a druhá v Mexiku. "Syndrom vlkodlaka" neboli nadměrné ochlupení je způsobeno nemocí zvanou hypertrichóza. Jde o vzácnou genetickou poruchu, při které máte hromadu chlupů všude včetně obličeje. První "vlčí muž" byl diagnostikován v roce 1556 a od té doby bylo na světě registrováno pouhých 40 případů. 

 

Holka, co nikdy nepozřela ani sousto

V Anglii žije holčička, která v životě nepozřela ani sousto. Naživu ji udržuje trubička s výživou zavedená přímo do žaludku. Tia také nikdy necítí hlad ani žízeň. Kdejaká modelka či po zhubnutí toužící dívka by jí to možná záviděla, ale asi není o co stát. Chudák holka. V Anglii si s ní nikdo neví rady. S matkou se chystají do Rakouska k světově uznávané specialistce dr. Marguerite Dunitz-Scheerové, která se věnuje tomu, aby některým dětem vrátila chuť k jídlu. Její program „proti smrti vyhladověním" byl doposud téměř 100% úspěšný. Tak uvidíme, jestli Tia dostane poprvé v životě hlad.
 
Malý Herkules

Richard Sandrak je z Ukrajiny, už v 7 letech vzal ztečí svět kulturistiky, v jedenácti uzvedl trojnásobek své váhy, zvládne 50 kliků bez kapičky potu a v Hollywoodu už pro něj píší scénář filmu "Malý Tarzan". Říká se mu "malý Herkules" a je to asi nejsilnější kluk na světě. Jak ke své síle přišel, to nikdo neví. Udržuje si ji díky spaní na tvrdé zemi, 4 hodinám tréninku denně, dietě sestávající ze syrové zeleniny a speciálního potravinového doplňku. Co to je, to jeho rodina tají, každopádně si na tom mastí kapsu díky jeho prodeji na netu. Richard je mezinárodně uznávaným fenoménem a pravidelně se objevuje v amerických i celosvětových televizních pořadech.

Obří muž váží 207 kg

Patrick Deuel byl tak tlustý, že musel do nemocnice na operaci. Zmenšili mu žaludek, takže už se nemohl tolik přecpávat. "Ze všeho je vám špatně," říká Patrick. "Všude možně na mě teď visí kůže," směje se. Díky operaci a přísné dietě se mu změnil život. Najednou si mohl sám dojít do koupelny a poprvé po hodně dlouhé době mohl strávit noc mimo dům. "Takhle hubený sem nebyl už tak 25 let," vtipkuje Patrick.

Trpaslíci

Na světě žijí i opravdoví trpaslíci. Většinou nejsou ani metr vysocí. Nikdo neví, co způsobuje tento syndrom. Jeho vznik je předurčený již od prvního momentu v matčině děloze. Je to neléčitelné. Říká se jim "primordiární trpaslíci". Nemají to v životě lehké, nejenže jsou malí, mají skřípavý hlas, ale umírají mnohem dřív než zdraví lidé. Už kolem třicítky. Mnozí zvolí dobrovolný odchod ze světa. Jednou z nejmenších trpaslic je Bree, měří jen 69 cm a váží jako menší pes, tedy jen 7,2 kg. Nejstarší žijící trpaslicí v USA je 43letá Sharon, měří 114 cm, váží 15,4 kg. Byla tak malá, že musela do 4 let nosit oblečky pro panenky. Žádný primordiární trpaslík ale nikdy neotěhotněl, ani nesplodil dítě a žádný se ani neoženil.

Lidé, co se předělávají na zvířata

Na celém světě se každý den provede zhruba 2 milióny chirurgických operací, při čemž řada z nich je zcela neodůvodněná. Jenže někteří magoři to prostě mají rádi. Kromě plastik prsou či obličeje teď frčí i předělávání na zvířata. Můžete se potkat třeba s "hadím mužem", který si nechal rozdvojit jazyk, "čertí muž" si na hlavu nechal transplantovat rohy. Nejdál ale v tomto směru došel Dennis Smithzvaný "kočičí muž". Od hlavy až k patě má vytetované oranžovo-černé pruhy a zuby si nechal obrousit do špičky, v obličeji má naimplantované latexové kočičí vousy a podstoupil i operaci rtů, díky které neustále cení zuby. Živí se jako počítačový programátor, ročně si vydělá 80 tisíc dolarů. Všechny peníze pak vrazí do toho, aby byl kočka.

Článek ze 29. června 2008
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
24.Červen 2008,11:15
Vědci už podle mozku poznají i vaší sexuální orientaci.

Mezi mozky heterosexuálních žen a homosexuálních mužů nejsou nápadné rozdíly, říkají nervoví specialisté. Jde o další důkaz toho, že naše sexualita je pevně zakořeněna v nervové soustavě.

Určující je velikost hemisfér

Skeny mozků jasně dokázaly, že gayové a normálně orientované ženy mají prakticky totožný tvar mozku, takzvaný symetrický, kdy levá i pravá hemisféra mají zhruba stejnou velikost.

Naproti tomu lesbičky a heterosexuální muži mají mozky asymetrické. Jejich pravá hemisféra je o poznání větší než levá.

Vědci z prestižní stockholmského mozkového institutu našli i další spojitosti. Například některé mozkové okruhy, zejména ty spjaté s emocionálním chováním, jsou stejné pro gaye i pro heterosexuální ženy.


Vliv na schopnosti

To by vysvětlovalo zženštilé chování řady gayů, které už je v současné společnosti značně stereotypizované. Ukazuje se však, že má vědecký základ.

Studie zkoumá rovněž další biologické vlivy na sexualitu. Například nakolik ji ovlivňuje vystavení testosteronu v děloze.

Zájmu vědců se nevyhnulo ani spojení sexuality s prostorovými a verbálními schopnostmi. Zatímco bylo jasně prokázáno, že gayové a normální ženy jsou na tom s vyjadřováním ze všech nejlépe, lesbičky a heterosexuální muži zase bodovali v prostorové představivosti, které se v běžném životě říká také orientační smysl.


Kojenečtí gayové a lesbičky

To je způsobeno právě velikostí mozkových hemisfér. Ta pravá, kterou mají běžně orientovaní muži a lesbičky větší, se stará právě o prostorové propočty.

Tým vědců se chce do budoucna zabývat hypotézou, zda tvar mozku předurčuje sexuální orientaci, nebo je naopak jejím následkem.

Pokud by šlo o první variantu, dala by se sexuální orientace předpovědět už v kojeneckém věku. Možná bychom se také dočkali přesnějších propočtů homosexuálního stavu a dozvěděli bychom se, že už dávno nejde o ta několik desítek let stará čtyři procenta.

Článek ze 17. června
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
15.Červen 2008,21:36
Slzy utkvělé
na konečcích řas,
vše špatné
jednou odnese čas.

Pocit bezmoci
a pak už jen hlavu pod vodu
Čekáš trochu pomoci
a konečně svobodu.

Bublinky vzduchu
mířící k průzračné hladině.
V klidu a bez ruchu
zavěsí tě na kladině.

Zbude po tobě ta rodina
a skvělých přátel pár.
Blíží se tvoje poslední hodina,
ber to jako můj dar.

Dítě mé jediné
ruce vzpaž do nebe.
Stačí říct jedno ne
a země už nezebe.

Zašeptáš "Sbohem"
a vše špatné odvane čas.


Věnováno vzpomínce na minulost
a myšlenkám na sebevraždu
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
11.Červen 2008,19:03
'Venku panovala krutá zima. Ostrý ledový vítr silně otřásl celý dřevěným srubem, jenž se pomalu začínal ztrácet v bílých závějích na kraji lesa. Uvnitř byla jen tma a prázdno, ale tu a tam byla ve vzduchu cítit přítomnost lidských pocitů. Sluneční paprsky, které překonaly husté tmavé mraky zabírající prostor na obloze, prostupovaly oknem do místnosti a snažily se na něčem uchytit. Tohle opuštěné místo by mohlo být tím nejlepším úkrytem pro ztracené duše.
Dveře se náhle rozlétly dokořán a dovnitř vstoupila postava zahalená v tmavém cestovním plášti s kapucí přes hlavu tak, aby ji nebylo vidět do obličeje. Rázným krokem prošla jedinou místností, co se nacházela ve srubu. Zastavila se před tím nejtmavším rohem, kde se krčila mladá žena oděná jen v pouhé hadry. K srdci si tiskla malý balíček látek. Pomalu zvedla hlavu k postavě a v jejích očích byla znatelná čirá hrůza. Přitiskla si balíček ještě víc k tělu, hodlala jej bránit i vlastním tělem za každou cenu.
"Přišli jsme si pro dítě," pronesla postava pisklavým hlasem a pomalu natáhla své zjizvené ruce k ženě. "Není tvoje, patří nám. Je nám určeno a proti osudu nic nezmůžeš. Dej nám ho!"
Žena lehce zavrtěla hlavou. Malé dítě, jenž mohlo být novorozencem, se zavrtělo v jejím náručí. Pohlédla na něj. Hlavou ji proletěla slabá vzpomínka, jak to malé stvoření před dvěma dny našla samotné uprostřed lesa. Bylo celé promrzlé a hladové, vzala ho k sobě a snažila se o něj postarat. Na úkor svého hladu živila dítě, které teď pokládala za své.
"Dej nám ho! Hned!" Hlas postavy měl velmi rozčilený nádech. Její ruce se vymrštily dopředu a sevřely ženino hrdlo, která překvapeně zachroptěla a údivem se jí rozšířily zorničky. Z pod pláště postavy se objevil další pár zjizvených rukou, jenž se nedočkavě sápal po dítěti, které se probralo a usedavě se rozplakalo. Šlo o každou vteřinu a žena už teď souboj prohrávala.
Náhle postava vydala odporný pištivý skřek a uvolnila své smrtelné sevření. Žena zalapala po dechu a co nejrychleji se odplazila pryč. Kápě se svezla z hlavy postavy a odhalila šerednou tvář příšery, jenž byla schovaná pod pláštěm. Ta stále ječela a všemi páry rukou se držela za hruď, v níž zelo ostří meče, jak byla probodnuta někým dalším zezadu. Ozval se odporně mlaskavý zvuk a meč zmizel vně, jak ho někdo rázným pohybem vytáhl. Příšera umlkla a svezla se k zemi. Byla v tom okamžiku mrtvá.
Žena u zdi sípavě dýchala a vyděšeně se dívala směrem k mrtvole, která ležela v kaluži vlastní krve. Přímo před nimi (nad mrtvolou) stál vysoký mladík s překrásnými rysy v obličeji, jenž v rukou svíral na normálního člověka poměrně velký obourubní meč, který před pár vteřinami navždy umlčel příšeru. Z jeho postoje byla vyzařovala ohromná síla a ve vzduchu byla cítit krev.
Poslední, co si mladá žena pamatovala, než omdlela, byly jeho krásné pomněnkově modré oči a vůně jeho vlasů, když se nad ní skláněl a promlouval na ni zvláštním jazykem. Jemně ji i s dítětem zabalil do svého pláště a vynesl před srub, kde je jemně složil na dno povozu, který tam stál. Když odjížděl od lesa, srub už byl v plamenech. Nejdůležitější teď bylo ukrýt ženu i s dítětem před temnou stranu do nebezpečí.'


Velmi zajímavé, co můj mozek dokáže vymyslet za pouhou půl hodinu.. někdy se nestačím ani divit..
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
08.Červen 2008,13:01
 

..Co o ní napsal Blesk?..

Říkala si Bublinková víla a měla ráda internet. Veronika (+16) jednoho dne napsala: "Chci být motýlem." Své velké přání si splnila o pár dní později. Skočila z dálničního mostu z výšky 70 metrů. Na internetových stránkách Veronika ukazovala své fotky a obrazy. Jeden z obrázků nazvala "Umění sebevraha". Bylo na něm barevné halucinogenní vytřeštěné oko.

Svou smrt naplánovala a popsala na internetu. Pod přezdívkou Bublinková víla navštěvovala server pro mladé libimseti.cz a tam zanechala několik fotek se vzkazy, že dobrovolně odejde z tohoto světa. K jednomu obrázku připsala: "Chci skočit!", další fotku, na které je vytřeštěné mrtvé oko, nazvala Umění sebevraha. "Jednou vážně odletím pryč, chci být motýlem - šup...," stojí u dalších snímků. Svou smrt uskutečnila na Boží hod velikonoční.

"Verunko, doufám, že je ti tam nahoře líp a vznášíš se, jak sis vždycky přála," píše Veronice na internetu její kamarádka Barča. Nejtěžší chvíle teď prožívají Veroničini rodiče, kteří jí uspořádali tajný pohřeb.


..Co o ní napsal Deník.cz?..


Než skočila z mostu, nechala odkaz na webu

Velké Meziříčí - Šestnáctiletá Veronika si říkala Bublinková víla. Tak ji znali i její kamarádi a spolužáci ze střední školy grafické v Jihlavě. Pro všechny byla rozesmáté sluníčko, které nikdy nezkazilo žádnou srandu. Na Boží hod velikonoční se ale rozhodla, že dobrovolně odejde z tohoto života a po skoku z mostu ve Velkém Meziříčí na Žďársku zemřela.

„Veronika byla velmi nadějná studentka. Bylo to takové sluníčko, mezi spolužáky byla velmi oblíbená. Když se to dozvěděli, byl to pro ně šok, stejně jako pro nás, kantory,“ vzpomíná na jeden z nejhorších okamžiků své učitelské kariéry ředitel střední školy Milan Dušák, kde Veronika studovala v prvním ročníku.

„Za patnáct let existence školy je to první případ, kdy si student vzal život,“ dodává smutně ředitel. Spolužáci jí na její lavici položili kytičku a ten den se nedalo vůbec učit. Bublinková víla Veronika pocházela z malé obce na Žďársku.

Do Jihlavy přišla z gymnázia ve Velkém Meziříčí. Údajně měla psychické problémy, kvůli kterým se ambulantně léčila a měla sklony k sebevraždě. Určitou sondou do jejího nitra je její odkaz, který zanechala například v podobě svých fotografií na internetu. Jednu z nich nazvala Umění sebevraha. „Setkávám se často s mladými lidmi, kteří se pokusí o sebevraždu. Často se jim ale nepovede, protože to udělají v afektu. Důvody jsou velmi podobné, problémy ve škole, rodině nebo nešťastná láska,“ řekl Deníku jihlavský psychiatr Miroslav Skačáni.

Ten si myslí, že mladí lidé žijí v těžké době a často hledají něco, co nemohou najít. A co hledala Veronika? Částečně se o tom zmiňují její kamarádi na internetu.

„Verunko, doufám, že ti tam nahoře je líp a vznášíš se tak, jak sis to přála. Pro mě zůstaneš vždycky ta, co byla originální, nenapodobitelná, barevná, šikovná víla,“ píše někdo z kamarádů. Další pod přezdívkou Malindo píše: „Veruško, tebe jsem vždycky obdivovala. Splnila sis sen, že jsi vzlétla, ale nemusela sis to dokazovat, motýlku.“

„Chtěla jsi být motýlek, splnil se ti sen. Jen doufám, že nás ze shora sleduješ a nelituješ toho, co jsi udělala, protože já, my všichni, ano,“ napsal na internetu kamarád s přezdívkou V3ra.

Veronika chtěla mít svůj vlastní ateliér, a aby její fotky oslovovaly lidi. Ráda se nořila do svých snů.

Její životní motto bylo: sny ti nikdo nevezme, tak sni. Za svůj největší hřích považovala, když se neuhlídala a víc se napila alkoholu. Netajila se tím, že je bisexuálka a v kolonce majetek napsala: „Vlastním sama sebe, často se někde zapomínám, často se chci vyhodit do koše, často se ničím…“

 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 7 komentářů
12:49
Veronice bylo teprve šestnáct... Říkala si 'Bublinková víla' a zničehonic se rozhodla ukončit svůj život. Prostě se vrhla do sedmdesátimetrové propasti. Co stojí za smrtí dívky z Jihlavska?

Mnohé dokazuje, že vliv modního stylu, kterému se říká EMO. Máme se bát o svoje děti? Vypadá to, že ano - hrozba 'módních sebevražd ' totiž evidentně dorazila už i do Česka.

Co je to EMO? Název EMO (emotion =emoce) vychází z tvorby hudebních skupin, jejichž hudba a texty jsou plné vnitřních emocí. A teď je hodně v módě. Má tisíce příznivců, kteří poslouchají stejnou hudbu a stejně se oblékají.

I když drtivá většina vyznavačů EMO tvrdí, že nepijí alkohol, nekouří a jsou vegetariáni, určitá část z nich je fascinovaná jiným, mnohem hrůznějším lákadlem. Tím je sebepoškozování!

V internetových diskusích se to jen hemží líčením, jak se mnozí pořezávají žiletkami nebo střepy. Dělá jim to dobře. Psychologové tvrdí, že nejčastěji uváděným motivem k sebepoškození bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od stresu a napětí a někdy také přání zemřít.

Mnozí z vyznavačů EMO na internetu navíc mluví právě o smrti! Stejně jako Veronika, která ve svém profilu 'Bublinková víla' na webových stránkách několikrát napsala, že skoncuje se životem. Mimo jiné i proto, že se neměla ráda. Nebyla spokojená s tím, co dělá a jaká je.

"Takový člověk se rozhodne, že právě taková cesta je pro něho ta nejlepší. Že tím něco dokáže, vykoná nějaký čin, ukáže někomu cestu," říká dětská psycholožka Lenka Čadová.

Výzva Blesku

Bojíte se, že vaše dítě skončí podobně? Jsou vaši kamarádi EMO? Ozvěte se Blesku, zkusíme vám pomoct. Pište na tip@blesk.cz nebo volejte horkou linku Blesku 724 249 000.

I za tohle může EMO?

Britští policisté si marně lámou hlavu, proč za poslední rok spáchalo ve městě Bridgend sebevraždu 17 mladých lidí. Nejmladšímu bylo sotva 15 roků. Britský tisk spekuluje o možnosti, že celá skupina byla ovlivněna hnutím EMO. Řetězec záhadných sebevražd mladých lidí z jedné lokality má vysvětlení - všichni byli členy jednoho internetového spolku. Obsah stránek naznačuje, že skupina o sebevraždách komunikovala.

Je vaše dítě také 'EMO'? Jak to můžete poznat...
EMOboys - chlapci: nestydí se za svoje emoce jen proto, že společnost si myslí, že kluci nebrečí a jsou vždy silní.

EMOgirls - dívky: bývají hodně smutné. Neusmívají se buď vůbec, nebo jen ve společnosti. Zásada ale je, že v soukromí smích neexistuje.

EMO obecně - Černé nehty, patka, tenisky, hranaté brýle, proužky, placky kapel, psaní deníčku, vlastní úpravy oblečení, smutný výraz ve tváři..

Oblékají si těsná trička a kalhoty.
Malují si černé linky kolem očí a vlasy jim zakrývají často celý obličej.
Převládá černá barva, ale nechybí ani doplňky v pastelových barvách. Oblečení doplňují motivy smrti - především lebky.
Mají sklon k řezání zápěstí, snaží se to schovat pod rukávy.
Poslouchají Seconhand Serenade, My Chemical Romance, Good Charlotte a další. Texty EMOskupin jsou plné smrti.

Co na to psycholog

Mezi vyznavače EMO patří především mladí lidé, mnohdy mladší 15 let. Blesk s dětskou psycholožkou Lenkou Čadovou hledal odpovědi na důvody celé hrozby.

Proč revoltují? Každá generace se chce odlišit od těch předchozích. Okolí jim nerozumí, mnoho nenabízí a oni pak nemají důvěru ani v rodiče, dokonce ani sami v sebe. Mládež v pubertě se vyžívá ve všem, co naštve a vyděsí rodiče. To mohou být právě i depresivní nálady a vydírání smrtí.

Jakouroli hraje internet? Doba je dravější a vliv internetových komunit na mladé, kteří nemohou mít vyhraněný názor na život, je obrovský. Možné i je, že silně emotivní nedospělý jedinec, který má sebevražedné sklony, právě takovou skupinu prostřednictvím internetu vyhledá. Souznění s dalšími podobně orientovanými lidmi mu dodá sílu svůj úmysl uskutečnit.

Existuje pomoc? Mladí nemají jasně danou úlohu v životě společnosti. Přírodní národy znají po staletí iniciační rituály, kdy si 'zkoušený' sáhne až na dno svých sil pod dozorem zkušených. My nic takového nemáme. Oni tápou a hra se smrtí je pak špatným výsledkem takového hledání. Možností může být citlivá pomoc rodičů, přátel.

 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 3 komentářů
08.Květen 2008,08:21
Další videa, proč být správní řidiči..



























Nebuďte bezohlední, protože dost je dost...

BECAUSE ENOUGH IS ENOUCH
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
05.Květen 2008,03:52
Jsem jsem sice řidič jen krátkou dobu a vím moc dobře, kde jsou moje hranice. Někteří z vás ale o tom nemají vůbec potuchy. Buďte ohleduplní k ostatním. Na silnicích už umřelo dost lidí. Dejte prosím pozor, ať se vám nestane něco z tohohle:























Nebuďte, PROSÍM, bezohlední, protože dost je dost.

BECAUSE ENOUGH IS ENOUGH
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
01.Květen 2008,23:11
Dlouho jsem sem nedala nějaký sen, vlastně si ani nevzpomínám, jestli na tento nový blog jsem kdy nějaký vůbec dala. Tuhle část procházky do mýho života tak trošku zanedbávám. Asi bych se měla polepšit a napravit to. Tak proč ne teď? Jistě, myslím, že teď je to ideální..

V poslední době je to stále se opakující sen. Kopretiny. Zajímavé kvítí, které jistě zde hraje důležitou roli, ale zatím jsem nepřišla na to, jakou to vlastně mají. Každopádně to pojmu stručně a objektivně. Z těch odborných slovíček se mi nějak plete jazyk. Tak jdeme na to. Jeden z mnoha výletů právě začíná..

Bílý pokoj, bílý nábytek, bílé holé stěny.. krásná postel s nebesy blízko okna s lehkými záclonami, vedle noční stolek, na něm váza s Kopretinami.. spící černovlasá dívka, sní a usmívá se.. sluneční paprsky pomaličku vklouzávají skrz oknu dovnitř a hledají její tvář, aby ji svým teplem probudily.. otvírá oči, ty krásné zelenkavé oči a pomalu vstává.. už je čas.. v noční košili stojící před zrcadlem a sleduje v něm svůj obraz.. za pár měsíců už bude všechno jinak.. dnes však musí jít.. musí si jít koupit ty svatební šaty.. lehkým krokem odchází z pokoje.. čeká ji cesta za štěstím..

Další a další dny pomalu ubíhají.. stejný pokoj, stejná postel, stejná vůně Kopretin.. váza je vždy naplněna novými a novými kyticemi.. stejná dívka, ale něco se mění.. sice každé ráno vstává ve stejnou dobu a stále stejně se sleduje v zrcadle, ale je tu něco jiného.. je těhotná.. každým dnem je to patrnější víc a víc.. její tvář ale stále zalévá ten překrásný úsměv.. každý den odchází z pokoje koupit svatební šaty a vždy se vrací s nepořízenou.. přesto je šťastná a svatba se blíží.. vše se opakuje, ale trochu se to mění.. roste tu nový život, ale kdo je otec?

Slavnostní den nastal.. místnost plná Kopretin a uprostřed zrcadlo.. před ním černovlasá dívka se zelenkavýma očima.. ve svatebních šatech a těhotenským bříškem.. tak čtrnáct dní a dítě se narodí.. bude to holka nebo chlapec? Vůbec netuší.. ale je šťastná.. dneska se vdává.. všude bílé Kopretiny.. ve vzduchu jejich vůně a v dáli zazní zvony.. dveře za ní se otevírají a uslyší hlas: "Už je čas.."

Poslední pohled do zrcadla.. poslední překrásný úsměv.. poslední lístek Kopretiny.. otáčí se a kráčí ke dveřím.. ještě se otáčí a dává sbohem pokoji s Kopretinami.. dává sbohem předešlému životu.. předešlým snům a přání.. dneska se všechno změní.. je šťastná.. znovu vykročí.. vchází do světla.. do nového života.. do změny.. záblesk světla, když vstoupí a zvony se naplno rozezní.. radost a naděje..


Tak jo, asi je to divný, ale co nadělám.. je to jen sen a možná se nikdy nesplní.. někdy se ale sny plní a tenhle by byl překrásný, kdyby se stal.. snad jednou.. možná.. zatím je to jen sen.. pouhý krásný sen..
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
11.Duben 2008,09:32
Slunce se blíží klidně k západu,
zkoumám zas tu zvláštní záhadu.
Stojím tu na mostě z přání a snů,
jenž vede pryč z obyčejných všedních dnů.

Tam na jeho konci pod hvězdami
je můj svět obehnaný vysokými hradbami.
Příroda je tam krásná, čistá, nevinná,
kde bez hříchu vše pomalu začíná.

Sním o životě bez pravého nebezpečí,
o získání daru, který dostanu bez zbytečných řečí.
O lásce bez zrady a věčného zklamání,
o lidské kráse bez zbytečného přehánění.

Jak malé dítě všechny krásy lidského života znova prožívám,
pomalu si to bezmezně užívám.
Hraji si na pláži a stavím hrady z písku,
směji se a lezu na osamocenou lísku.

Ptáci vesele zpívají a skřítci v trávě tančí,
myšky piští a medvědi pod skálou jančí.
Kostlivci veselou písničku si na lavičce hrají,
všichni se radují a smějí ve celém širém kraji.

Mám dar všechno pouhým perem si vytvořit,
na podrobnostech svoji fantazii nešetřit.
Tak pořád unikám do svých bláznivých snů
od ničivých starostí obyčejných lidských dnů.

Věnováno památce na dávnéčasy dětských let bez starostí
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
08.Duben 2008,11:28
Světla mraků vnímáš nad sebou,
píseň tmavá hlíny zní teď pod tebou.
Koupíš si lístek jen za pouhou libru,
proděláš však na tom každou vindru.

Kola se ve stejném taktu točí,
světla aut jsou jak páry očí.
Motor si hraje pod kapotou píseň svou,
když jako každou noc vyrážíš na cestu dálavou.

V rukou svíráš volant toho ďábla,
jehož síla se s temnou vůlí spřáhla.
Ve zpětném zrcátku spatříš jen prach,
já ve tvých očích rozeznávám strach.

Jedeš tu sám tou nocí dlouhou,
vnímáš to jak chvíli pouhou.
Sedíš v tom autě prokletým,
měsíc zakryl další temný stín.

Kamion je malý dítě začarovaný,
v bednách je tvůj život schovaný.
Nemáš nikdy hlavu v oblacích,
když se řítíš po prázdných silnicích.

Mám strach, že tě to jednou na dno stáhne,
i ta smrtka se po tobě stále sápe.
Život se ti krátí kilometry najetými,
moje náruč tě vítám s ručkami nataženými.

Vracíš se mi těsně nad ránem,
já tiše vyčkávám před prahem.
V noci nespím a když se pak rozednívá,
jsem to já, kdo tě doma vítá.

Kamion, to prokletí tvého života
jednou si tě pomalu obmotá.
Počkám si. Snad jednou to skončí,
ale zatím budu ta, co se s tebou loučí,
před tvou cestou za nocí...


Věnováno kamarádovi

 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
31.Březen 2008,09:10
čekejte, nahrávám...
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
29.Únor 2008,11:28
Miluji tvé dlouhé a hebké vlasy,
i ten jemný prach, jenž ti padá na řasy.
Miluji tvé nekonečně hluboké oči,
kolem nich se celý můj svět točí.

Miluji tvá sladká ústa svěží
a to líbání, když venku ještě sněží.
Miluji tvé dokonalé rysy obličeje,
pak z touhy se mé srdce chvěje.

Miluji tvé jemné ruce
když dotýkají se míst blízko srdce.
Miluji i vůni tvojí kůže,
když na ni pokládám plátky růže.

Miluji ty naše sladké začátky,
které jsou jak přímo vyčtené z pohádky.
Miluji, jak toužíš po vítězství,
i když ke konci ti síly poleví.

Miluji každý tvůj dotyk na mém těle,
jak hříšné je mít tě vedle sebe.
Miluji, když držíš mě pevně v náručí,
za následky v tu chvíli nikdo neručí.

Miluji ty i naše bolestivé hádky,
jenž zatínají do nás své drápky.
Miluji to následné sladké usmíření,
jenž člověk nikdy pořádně neocení.

Miluji to každé usínání s tebou
po tom, co smí se snad jen ve dvou.
Miluji i něžné vstávání každé ráno,
které jak sladký dárek je nám dáno.

Miluji tě, když ty mě též miluješ,
klíčem v srdci tu bránu lásky otevřeš.
Miluji tě, má lásko, navždy,
věř, že v tom je celý základ této pravdy.
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
26.Únor 2008,11:27

Stála u vysoké vězeňské zdi
ve vlasech věneček z plavých kopretin.
V očí majíc slzy kalných kádí
zahleděná do vzdálených končin.

Čekala před starou bránou
s kousíčkem svého srdce na dlani.
Sledovaná letící vránou,
jak je její duše plna zoufání.

Tam za tou vysokou zdí
v pustém pokoji přítel na ni čeká.
Však její srdce ví,
že ji dnes nic nepoleká.

Jejich přátelství trvá i přesto,
že ten trpký zločin prý spáchal.
Za volant si přece tenkrát sed
a po silnici bez papírů chvátal.

Holku mladou prý u mostu srazil
a zmizel náhle z místa činu.
I když nůž si do srdce málem vrazil,
prý nenese na tom žádnou vinu.

Nekonečně dlouhá je samota za mřížemi,
kde si odpykává ten nepřiměřený trest.
Ona touží v samotě se svými myšlenkami
po chvíli, kdy se nechá svést.

Až vejde do těch chladných zdí
a chodbou tichou pomalu projde.
Tam kde leží on jak smutný stín,
tam ona odpuštění najde.

Pokud lásku v sobě ještě mají,
pak happy end se blíží.
Ale zdali konec špatné věci tají,
tak drama to vše ztíží.

 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů