Svet se toci, muj zivot se toci...
vsichni se tocime...
jen je mi z toho nekdy trochu nevolno ...
Halloween week 02.Listopad 2008
Tak je za mnou další zajímací týden. Zuzanečka mě navnadila na Haloween, takže i když normálně tyhle věci moc ráda nemam, tak ta něj jsem se opravdu těšila… měli jsme začít tak nějak pařit už v sobotu spolu s Danielkou,ale nakonec musela pracovat, takže jsem v tom byla jen já a Danča. Jo a jejích asi miliarda spolubydlících. Akce začala nenápadně na bytě s jednou flaškou vína,ale jak se začali trousit spolubydlící, začali se s nimi trousit i další flašky vína a pivo, takže nakonec se to trochu zvrhlo… Danča mě přemluvila abych ji ukazala něco s břišních tanců a nakonec jme tam tancovali tři, ještě s jejím kamarádem Ondrou. Bylo to divoký,ale mě se místy z rovna v takhle nevhodnou dobu začalo Stejskal po ČR,t ak jsem pak spíš sledovala Daneši exhibicionistické sklony a dobře se bavila J Šli jsme spát v pět a já se samozřejmě trapně vzbudila po třeh hodinách spánku a pak šla uplně vyřízená na Angličtinu, kde jsem maximálně bojovala s kocovinou.Derren mi dal ale super vyprošťováka, tak jsem nakonec byla vcelku ready na výlet. Jeli jme do Bray, s tím, že pak vylezeme na kopec,ale nakonec se ukázalo, že Danielka neví kde přesně máme vystoupit a museli jsme se vracet, když jsem u řidiče zjistila, že jsme naší zastávku už minuly. Byla zima jak prase, tak než jsme dorazili na pláž odkud byl cílový kopec alespoň vidět, byli jsme zmrzlí jako sobolí ho.na. Brzy se mělo začít stmívat, tak jsme to vzdali a zůstali na pláži. Tím, že foukal silný vítr tam byli úplně úžasný vlny a mě tak prvně okouzlilo moře v Irsku. Konečně se vyplatilo mít sukni a tak jsem zula botky, nechala si jinak všechno oblečení a šla se nechat omývat vlnami. Danča mě sice chvilku tahala zpátky s tím, že budu nemocná,ale nešlo odolat. Toť vše z našeho výletu , jelikož byla tma a zima, tak jsme jeli domů. Po cestě jsme sledovali lidi oblečený na Halloween a taky ohně co se zapalovali na okrajích města. Halloween pořádně zklamal a nakonec na něj mam ještě horší názor, než jsem měla před tím. Přišlo mi, že je to jen omluva pro pálení starýho bordelu (i když těžko říct kde lidi každoročně berou tolik věcí na spálení) mno a pro holky je to omluva oblíknout se jako děvky. My se klepali v kabátech a slečny měli sotva ty kratásky a žilečka. Tak jsme se vykašlali na Halloween a jeli domů popíjet. J
napsal/a: radioaktivita 23:53 | skoro normalni holka Link komentáře (0)juj 26.Říjen 2008
mno tak se nám hodiny táhnou ke druhé hodiny ranní a já mám dilema,jestli ještě čumět do počítače, jít uklidnit můj nenažraný žaludek k ledničce a nebo si jít konečně zacvičit... tenhle týden totiž cvičení moc nezvládam, jelikož na návštěvu dorazila babička...mno masakr..se starýma lidma je těžký pořízení a s touhle obvzlášť...neustále se snaží komunikovat,ale zapomocí takovejch kravin, že jí na to opravdu nemám co říct...horší ale je, že očekává odpověď a když nereaguju, tak si myslí, že ji nerozumím a vysvětluje mi to znovu a znovu, dokud jí to neodkývu k její spokojenosti. Navíc je ještě napůl hluchá, takže hrozně křičí, což mě teda nepřivádí zrovna do extáze.
Jinak novinky za celý týden jsou asi takové
Konečně jsem se setkala s Alex a je moc fajn... vyměnili jsme si nějakou hudbu, skype a hurá hurá na světě je kamarádka ze stejného města jako jsem já :) zvláštní pro mě ale je, že má o poznání horší angličtinu než já Musím tak některé věci říkat z jednodušeně a vysvětlovat jí význam slov, po případě ji opravovat. Je to hrozně zvláštní a i když konkrétně dneska mam pocit, že anglicky neumim, tak je to důkazem že nějak snad jo :)
Včera jsem se seznámila s Danielkou, která přijela před dvěmi týdny a s nějakými jejími kamarády. Jeden chlapec dokonce studoval v Plzni, tak jsme trochu poklábosili o starých dobrých časech na Slovanech. Prvně jsem s nima zašla do zdejší české hospody Czech inn a bylo to uplně brutálně divný. Český lidi, typ hospody, jídlo.... připadala jsem si hrozně nesvá a měla pocit, že je někde chyba, tak jestli tam příště půjdu, tak nejspíše jenom kvůli fotbálku co tam mají. Jinak mě jak Daniela tak kluci lákali k nim domů na přespání, takže mám další variantu případného úniku z domova :)
Na to jsem šla do buddhistického centra, kde jeden týpek promítal fotky ze své cesty tibetem. Moje toužící buňky se vysoce rozvibrovali, když jsem to všechno viděla a slyšela co kde a jak,ale vzhledem k tomu, že ho to vyšlo na víc než 3000 euro to pro mě zatím opravdu není reálné.
Dneska se konala další schůzka rádia, tak jsem se poctivě zůčastnila a rozhodila tam letáky o chystající se buddhistické přednášce. Dost jsem se těšila na týpka, co jsem ho tam potkala minule, protože je hrozně hovornej a vzhledem k tomu, že se živí jako zvířecí psycholog, tak je to dost zajímavej člověk. Na místo toho tam však byli trochu jiný lidi, takže jsem poznala pár novejch tváří a s Thomasem se snad sejdu příští týden. Dala jsem jim poslechnout nahrávku své první show - respektive prvního pokusu a bylo mi řečeno, co mam vypilovat, tak jsem teď pilovala a pilovala až se ze mě kouřilo, tak doufam, že to stačí a už to v životě neuvidim :) zítra to pošlu Darrenovi, tak doufam, že to projde. Na internetových stránkách už mam i profil, tak mě snad neodvrhnou:) no nic... jdu předstírat, že už spím tak , jako to obvykle normální lidi v noci dělají... :D
napsal/a: radioaktivita 02:59 | skoro normalni holka Link komentáře (0)busy week 19.Říjen 2008
Tenhle týden byl neuvěřitelném shonu…..Všechno začalo jak jinak, než pondělkem… měla jsem domluvený pohovor v jazykové škole, kde jsem mela dostávat hodiny angličtiny zadarmo s tím, že pro ně něco pomůžu přeložit do češtiny, nebo jim zatančím na nějaké párty. Ještě než jsem tam vůbec vyrazila, potkala jsem se na netu s Adamem, se kterým jsem už ani nečekala, že se kdy sejdu mno ale nakonec jsme se spontánně se domluvili na tom,že pak budeme někde bloumat… mno pohovor začal vskutku zajímavě avšak beze mě…ještě půl hodiny po tom, co už jsem na něm totiž měla být, jsem zoufale běhala po všech možných okolních uličkách a nemohla to najít. U mě klasika no. Nakonec jsem tam zavolala a oni si mě vyzvedli u jakého si kostela, kterých je v Dublinu všude plno a vypadají vesměs stejně..no bylo to kompletně mimo veškerá očekávání…řadovej baráček se sotva znatelnou cedulkou a dva fakt sympatický týpci…. Po pětiminutovém rozhovoru mi byla nabídnutá vlastní hodinová show v rozjíždějícím se rádiu…mno mazec… byla jsem v takovém soku, že jsem se sotva zmohla na to, abych ze sebe vykoktala, ze to beru a domluvila se s nim na hodinách angličtiny, které za to budu zadarmo dostávat… a to se rádio ještě ani nerozjelo.
Jen tak tak jsem se stihla dopravit na schůzku s Adamem a celou tu dobu jsem byla uplně mimo…pořád jsem jen mluvila a smála se a vůbec nechápala. Čas jsme vyplnili posedáním po lavičkách, načež jsem prohlásila, ze si musíme dát nej carott cake co mají v jedné kavárně a asi hodiny jsme tu kavárnu hledali a bloudili kolem. Vždycky jsem si myslela, že tady už to někde je a ono nic. Divím se, že mě chudák nezabil. Nakonec jsme to ale našli, i když se ukázalo, ze cake zrovna nemaji a kafe tam nestálo za nic…. Adam pak odešel na luas a ja se sešla se Zuzu a Philipem a jak už tradičně, zašli do Govindy na véču. Nakonec Philip ještě koupil flašku vina, tak jsem se trochu lízla a jela dom… porad nemůžu uvěřit, že jsem se zapletla do rozjízdějiciho se radia…čistá radost ….mno hukot no Zbytek týdne byl překvapivě busy, když jsem střídavě dávala dohromady svou hudební knihovnu, chodila na angličtinu, kde jsem se seznámila s dalšíma lidičkama mno a taky jsem se konečně sešla s Luci, se kterou jsme to plánovali už asi měsíc. Jen ty koníci mi nějak nevyšly. Na hodinu jsem sice šla,ale byla tam jiná paní než posledně, takže se s ní pořádně nedalo domluvit na té brigádě.
Taky jsme zašli s Karen do kina na filmeček The boy in striped pyjamas mno a byl to masakr.. posledních deset minut jsme obě probuleli a když to skočilo, rozhodli jsme se vplížit ještě na nějakej jinej film.Mno nakonec jsme měli jen jednu možnost a to jít na film Anton. Ukázalo se však, že jsme jen marně doufali, že nám to zvedne náladu, jelikož celý děj byl značně depresivní. Neviděli jsme první půl hodinu , tak jsem z toho byla trošku zmatená a navíc to je irský film což znamená, že to pro mě bylo něco jako pro Karen sledovat Pelíšky, jelikož o irské občanské válce vím velký kulový.
napsal/a: radioaktivita 12:00 | skoro normalni holka Link komentáře (0)party s Irama 12.Říjen 2008
mno tak včera malá (16) let zase uspořádala doma menší párty s bandou známejch...tentokrát jsem byla ale vyzvaná k tomu, ať se přidam, tak jsem se chopila piva a v pyžamu se připojila ke slečnám co měli na sobě mraky mejkapu a chlapcům co fakt mysleli jen na ten sex...
začalo to tak, že jsem šla na záchod a překvapila jsem tam čůrajícího týpka ... lehce v šoku jsem vycouvala a šla si radějc udělat čaj.. v domě řvala hudba brutálním způsobem, takže o spánku nemohla být řeč a tak jsem se raději připojila, postávala kolem a snažila se zvyknout si na jejich akcent...nakonec se zadařilo a sem tam jsem s někym i trochu hodila řeč... i když úroveň zábavy byla lehce dementní... veškeré vtipy byli ryze sexuální a já nestačila zírat, co mají děcka za sebou...i když je fakt, že některým bylo skoro jako mě :) vedle toho jak se ale chovali, jsem si připadala jako stařena... bylo tam ale pár zajímavých momentů, kdy jsem vyhecovala nažranýho týpka, aby vypil na ex sirup - jelikož prohlašoval, že je to víno :D mno nedal to všechno, ale kloubouk dolů...není divu, že se nám pak vyzvracel na koberec. Jelikož jsem byla taková ta "autorita", co mohla párty kdykoliv rozpustit, tak jsem bojovala za přežití Andyho whisky, které bylo pro tyhle typany opravdu více než škoda... sice jsem při tom jak jsem toho týpka od té whisky odhodila takovym způsobem, že málem rozbil všechno co bylo kolem, ale nakonec to dobře dopadlo :) jedním z vrcholných momentů zábavy pro většinu lidí evidentně bylo, když do kuchyně vešla slečna a všichni začali křičet, že měla 4 sekundy a pak mi vehementně posunkami vysvětlovali, že to znamená 4 sekundový sex,aneb zásun , výsun, zásun výsun s chlapcem, co následně taky dovalil a podle toho jak se slečna tvářila se bojim, že se tak i stalo.. kluk byl teda ale naprostý hovado.. jedinej moment, kdy jsem byla fakt nasraná byl, když tento nově příchozí hovaďák usoudil, že bude sranda mi stáhnout spodek od pyžama a nenapadlo ho, že pod nim asi nic nemám...naštěstí jsem zrovna měla takový pyžamo, že se jakž takž v čas zaseklo. I tak mi ale trvalo dost dlouho, než jsem se uklidnila. Zkrátka druh zábavy tam byl místy dost zajímavý. Holky se evidentně předhánili v tom, která z nich protrhne svým jekotem všem ušní bubínky (a to jsem si o sobě myslela, že jsem byla v 17 uječená)..
Každopádně to bylo zajímavé a jsem ráda, že jsem to neproležela v posteli...
napsal/a: radioaktivita 00:29 | skoro normalni holka Link komentáře (0)konečně koníci 09.Říjen 2008
Dneska se mi hrozně stýskalo po domově a přátelích a jako kdyby to všichni tušili, byli na mě moc hodný. Autobusák mi poradil kde vystoupit na zastávce a příjemně si se mnou povídal mno a nakonec ani to hledání Kilronan centre nebylo tak těžký. Dorazila jsem tam o dost dřív, tak jsem se kochala pohledem na koně a jejich jezdkyně. (Docela mě překvapilo, že kolem nebylo vidět téměř žádné chlapy.) Tak či tak jsem se konečně dočkala a vyšel na mě krásnej bělouš jménem Smog. Docela jsem se bavila, protože jako jediný ze všech koní tam pořád prděl a kakal. Zkrátka je to moje láska na první pohled. Zvládal vše tak jak má téměř bez toho, abych mu zadávala povely. Nevím jestli je to dobře. Na jednu stranu je evidentně vytrénovaný,ale na druhou mam pocit, že takhle se ho nenaučím dost dobře ovládat. Každopádně ale věděl co má dělat líp než já. Nějak mi chybí anglická slovní zásoba kolem koní a tak jsem jen upřeně sledovala ostatní a snažila se dělat to, co oni . Jak to ale s mým bystrým zrakem bývá, hodně mi toho uniklo... :D Neměla jsem zrovna pocit, že by mi ta hodina něco dala,ale i přesto být na koni je takový potěšení, že už se těším až tam půjdu příští týden znovu. Byla jsem se zeptat, jestli je možný abych pomáhala s koňma výměnou za nějaké volné jízdy a mám počkat na odpověď do příštího týdne. Vypadá to ale pozitivně, tak si sama držím palečky ať to vyjde. Stejně mi ke spokojenosti tady chybí nějaká pořádná fyzická práce - ne že bych někdy nějakou dělala teda. Dokonce i cesta zpátky byla super, protože mě nějaký lidi vzali autem skoro až domů...chudáci. Bylo to totiž mimo jejich trasu a asi s tim nepočítali, když mi nabídli odvoz k zastávce. Žádná ale nebyla poblíž, tak to nakonec dopadlo jak dopadlo....mno nic. Jdu snít o koníkách ...
napsal/a: radioaktivita 22:22 | skoro normalni holka Link komentáře (0)
