chtěla jsem jenom dodat tohle babičina smrt byla první hluboká vzpomínka co mi zůstala v srdíšku druhá byla terezka můj nejzlatejší pejsek třetí marek a čtvrtej vítek !!!ted je to samozřejmě moje láska jarísek ale dneska jsem si četla deníky na vítkovým profilu a malinko jsem si zavzpomínala....žijeme sice ted každej svým světem ale jedno mě nepřestalo mrzet do dneška a to to že mě po rozchodu odsoudil napořád a nikdy o mě nezměnil své mímění , přitom jsme se milovali strašně moc a jelikož byl můj první opravdovej vztah tak jsem nevěděla co si smím a nemůžu dovolit a na tom to i zkončilo chtěla jsem víc když jsem měla všechno...hrozně ráda vzpomínám na pekárnu a na věci a místa který mi ukázal a naučil chtěla bych s ním jenom jednou zajít na kafe a mít možnost s ním mluvit..ale vím že on o to nestojí protože si radši povídá s ivi..to mě mrzí...no nic jsou to jen vzpomínky....můj byteček je taky vzpomínka krásná protože tam aspon nebyli hádky já iví svoubí a pinda byly jsme jako jedna velká rodina a ted? ted jsou z nás jen jednotlivé články... sem hodně emocionální....a všechno děsně prožívám ale udělá mi radost neobyčejná maličkost však jarís ví...vid gagaag

on milašek o mě napsal takový krásný slova on mě tak děsivinky miluje a já se do něj zamilovávám stále víc a víc je mi s ním krásně a moc si ho vážím jako osobnosti, v životě to neměl lehký a přesto se nezvdal a bojuje za svůj lepší cíl obdivuju to na něm děsně moc je strašně moc obětavej a hodnej takovej prostě můj ideální klučík...chci s ním zůstat dokud to půjde protože s ním cítím velkou lásku takovou o které každý sní....at si kdo chce říká co chce je to můj jarísek a to se nezmění..ukazal mi cestu po které nemusím jít sama ale společně se dokážeme dívat na jeden cíl...kvůli němu mám potřebu změnit tu svou nesnesitelnou povahu po dědkovi a můžu mu tak ukázat jak moc ho miluju šíleně moc je fakt nejhodnější brouček můj sladkej....
já mu musím pomoc chci aby byl štastnej a měl to co každej chci mu být oporou a chci aby věděl že to co bylo bylo a at to bere s nadhledem nic podobnýho se už nikdy nestane .
doufám že spolu vyřešíme všechny problémky a překážky co život nabízí a tak společně zvládneme to nejtěžší a to je najít kompromis.. a láska to dokáže protože já jsem někdy tak děsně tvrrdohlavá a on má se mnou takovou trpělivost fakticky je úžasnej..je to můj andílek

sme byli pařit na kontyho narozeninách a i když se to teda jako prvně zvrtlo v trapnou posedačku potom se to tím vynahradilo...šli jsme nakonec ke kOlářovi do bytu a zahájili pařbu, bylo toho dost pivka nějaký ty hodně tvrdý značkový věci až jsem se z toho opila no tancovalo se tak dobře a intenzivně že mě to samotnou překvapilo, tancovala jsem ze všema konty, svoubi, kazi, křepi a hlavně s mojí láskou kterou šíleně moc miluju a už nikdy nebudu šílet a vyvádět a hned dělat urychlený závěry bylo to fajn holky z březinek taky nejsou až tak špatný takže sme si to užili celkem fajnky--.všichni se tam kousali ze všema byla to jeden velká grupen párty....ale já ne já sem byla věrná svojí lásce...a pak jsem skoro jako první usnula na maličké posteli a probudila se v ještě horším stavu než jsem šla spát.. blila jsem docela rapidně ale pomohla jsem jim to tam uklidit, pařba se víc než podařila byla suprováale ta opice ta už tak krásná nebyla je mi zle ještě ted poprvé snad v životě mě bolí z toho alkholu tolik hlava aby tak ne když jsem to kombinovala furt všechno dohromady teším se na zážitky strávené s medvídkem mojim

takovu mi ubalil až jsem se seznámila se zdí a tekla mi krev nešla zastavit a bolí mě nosík...není to legrace je to k pláči a chci pryč je to stejný jako kdžy jsem odjížděla zoufalý a zlý....

vzpomínky...některé bolí některých lituju některých bych chtěla prožít znovu je to jediný co mi nikdo nevezme vzpomínky......

heh tak jsem zase doma a celý jsme si to s pindou předělali apson to ted vypadá jako v bytečku a ne v dětském pokoji celkem se ani nenudíme pořád je co dělat ale chci si koupit puzzlíky abych vůbec neměla už čas volný a různý doplněčky do bytečku ale v první řadě si chci koupit fůru oblečení abych taky konečně vypadala jinak než obyčejně vypadám  už se moc těšíánkuju na to až budu mít nový hadříky..a dneska ty jo se můj tatín překonal půjčil mi rapida a i škodovku sice nic moc auta ale ty jo jezdila jsem jako fík řídila jsem z ústí do šimanova a vezla jsem tátu s mámou a pindu...frčeli jsme jen mi občas klouzal volant ale potom co jsem jela ze šimanova do dušejova to bylo v pohodě...už se moc teším aaž budu dělat řidičák hrozně moc protože pak   budeme dělat samý výlety a nikde opakuji nikde už nebudu muset chodit pěšky takže si to hodně vymazlím...a první co bude pojedu sama s mýma nej kámošema do strmilova na diskotéku jo holld se děti těšte..ale až v listopadu hehe jinak nic novýho psa toho mi nedovolí ale nikdo se nemá vzdávat svých snů a má si za nimi jít tak uvidíme ale moc bych si ho přála takovýho jokšíráka...ale co ..zatím žiju...