už mě nehledej nechci se ptát nechci tě znát  nechci vzpomínat...končím tímhle jako si to skončil ty málo toho nespraví ani hloupý doufání...dnes se stěhuju a nechci brečím jako malá želva nechci odtutd ze svého pokoje nechci mezi ně nechci se snima hádat o posraný věci...nenaplnuje mě to sem z toho v prdeli a je mi úzko....nesnáším stěhování

Za hrstku dnů se stěhuji a vypadá to že už napořád ...ne napořád s klukama svobodovýma ale napořád ze svého dětství , musím se postavit na vlastní nohy a je to ten nejtežší krok v životě...najednou bych chtěla být malá a zase se smát, vidět svoji babičku a vedět že ty roky jdou vrátit a jdou pozastavit....nic z toho ale není pravda sem dospělá za necelý měsíc budu snad i vyučená teda doufám že mi to vyjde a nebudu to dělat v září...jo a asi už jsem definitivně pochopila že sem absolutně ztratila jarinkovu přízen, nejen z jedné sms ale z jeho chování vůči mě....někdo si myslí že on mi ubližuje...ne proč? někdy mě zneužívá když něco potřebuje ale jinak si mě nevšímá to jenom já o něm sním a přemýšlím nad vším co se mezi námi stalo...prakticky spolu nejsme už rok ale ty záchvěvy těch touh nebo citů tu byli i v lednu -únoru...najednou je to pryč a bojím se podívat do tváří nových zítřků nejde to já poznala prostě člověka kterému jsem dala všechno co jsem měla ze sebe a žila bych pro něj....ale jsem hloupá a naivní že tomu ještě věřím...je konec muísm zapomenout nechci se už vracet a znovu a stále opakovat tu ponižující bolest tu úzkost ten pocit tý beznaděje....vytrpěla jsem si s tímhle dost a je čas se dívat a nebýt přehlídnut...je čas začít znovu a jinak ale ne s ním...nikdy se nevzdám té myšlneky ani pocitu toho že on je ten dokonalý princ na bílém koni ale ted musím jít dál musím se naučit být silná a nepřivádět se do rozpaků nekoukat zasněně pokaždé co kolem mě projde nejsem přeci taková troska (jsem vím to a ...) abych tohle nedokázala...je to těžké vědět že jinou má rád že jiný píše že jsem pro něj jen postavička z minulosti hloupá kapitola prostě něco co nedokážu popsat mrzí mě to bolí to jak nikdy...když jsem četla tu jeho sms kteoru on posílal si ode mě kámošce alias slečně sličné..musela jsem brečet uplně jsem propadla vzteku ve mě to šíleně bolelo  chtělo se mi umřít (já prostě vím jak ho moc miluji a nejsou to jen slova prázdné řádky a proto to tak šílehně řeším a bolí) ale nestojí za to ani sto kvítí ani on  ani já...možná bych tímhle měla jednou rpo vždy tuhle kapitolu uzavřít a nevracet se nejde mi to  přesto musím......zlomil si mi srdce zabil si lásku a zničil mou duši...

sem jak malá když nedokážu pochopit to že já k jardovi asi nepatřím vzala jsem mu volnost za kterou by žil a našel si jinou princeznu do ktré se zamiloval co mu dala volnost za ktreou on vděčí....byla jsem nepoučitelná a chybuju stále jen nevím jak ukázat že bych pro něj žila a dala mu to co ho udělá štastným nějak nemůžu překousnout ten jeho vztah nevztah k zuzce vím víc a vím i jiný věci jenže....připadám si tak bezcená...vím o tom a místo toho abych nevyhledávala podklady se přímo zpouštím do víru toho pekla neumím si ho zakázat vždyt mě nechce tak co chci já?

já to vím víc už nejde říct...víra udravuje a já věřím věřím v tebe JARI
jo sem blázen prosím nesmějte se mi

SEm jak zlomená tužka nedopsaný text zlost nacpaná v mysli sem tak neúplná cítím se opuštěná chybí mi on chybí mi sem ztracená sem zamilovaná sem prostě plačivá

MILUJI TĚ JAROSLAVE SVOBODO
NEJSOU TO JEN PÍSMENKA NEJSOU ....SOU TO CITY LÁSKA SI TO TY
CHYBÍŠ MI STÝSKÁ SE MI PLÁČU.............

BOLÍ MĚ SRDCE TA BOLEST SI TY KAŽDÝ POHLED KTERÝ NEPATŘÍ MĚ BOLÍ BOLÍ KAŽDÉ RÁNO CO VSTÁVÁM SAMA S TVOU MYŠLENKOU BOLÍ DNY KDY TĚ NEVÍDÁM BOLÍ MĚ ŽE UŽ NENÍ ŽÁDNÉ PŘÍŠTĚ


CHCI ZAS RUKU V RUCE JÍT TVÉ SRDCE SLYŠET BÍT


VRAT SE MI PROSÍM

vykřičím tenhle vzkaz z plných plic v rušné ulici dám to do reklam do autobusů jako každodenní připomění toho co cítím nebojím se říct  ŽE TĚ JARISKU SVOBODU STÁLE MILUJI Z CELÉHO SRDCE ZNAMENÁŠ PRO MĚ CELÝ SVĚT MILUJI TĚ VÍC NEŽ SVŮJ ŽIVOT HROZNĚ MOC SI TĚ VÁŽÍM A NELITUJI JEDINÉHO DNE S TEBOU NEJVÍC BYCH SI PŘÁLA VRÁTIT ČAS A PROŽÍT TU LÁSKU ZNOVU A LÉPE NAPOŘÁD.....opakuji tyhle slůvka deník co deník stále brečím jak malá holka nedokážu nechci a nemůžu zapomenout to co cítím se do těhlech slov nevejde chtěla bych vidět tvoje oči a říct ti to přímo od srdce neumím si pomoc potřebuju tě mít blízko potřebuju tvou náruč potřebuju tvou lásku nechci věřit že se to všechno změnilo...proč ty nechceš věřit mě? proč sem pořád pro tebe ta hysterka proč to nejde odpustit proč už mě nechceš proč ses tak změnil proč sou tyhle slova prazdná a beznadějná proč proč proč tě nesmím mít a jiná tě líbá proč už nejsem dudlánek a ty můj malý svět..cítím prázdnotu cítím úzkost cítím že ztrácím samu sebe...MILUJI TĚ není to jen slovo nejsou to jen písmenka není to jen něco co sem píšu je to hodně je to tolik kolik zvážit nejde nejde to popsat je to víc...já tě miluji pořád stále hodně moc nidky jsem nepřestala si jediný s kým mohu bejt opravdu štastná s kým chci žít s kým chci být koho ženou se stát ach můj bože pomož mi já za toho kluka bych i dejchala je jedinečnej ničím a nikým nenahraditelnej...odpuste mi to prosím ale já jsem taková citlivá dušinka a nemůžu si pomoc JARÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍSSKUU LÁSKO, NE TOHLE ZNÍT DOSPĚLE NEBUDE  SEM SLABÁ A SLABOST MÁM PRO TEBE NEMŮŽU BEZ TEBE ŽÍT PROSÍM ODPUST ME SI TO ZAČNĚME ZNOVU JINAK SPOLU...ZTRÁCÍM SMYSL ŽIVOTA JÁ TĚ MOC POTŘEBUJU SI MOJE VŠECHNO BEZ TEBE MI SRDCE BIJE JENOM NA PŮL SI MOTÝLKEM CO ŽIVOTEM MÝM LÉTA VRAT SE MI DÁM ZA TO VŠECHNO CO MÁM mrzí mě že jsem takhle slabá a takhle se ponižuji já jen píši co cítím omluv te me

tak to vyšlo smlouvu máme podepsanou a budu se stěhovat od června do jihlavy ..nevjětší paradox tohodle bydlení je že budu bydlet v 3+1 s mým bejvalým-jarinkem (jakej bejvalej když se mi z něj pořád klepou ruce) a s jeho bráchou ..každej na svým píšečku za svou svobodu...ach jo nejspíš se tímhle zničím...vidat ho s jinou ...asi jsem stále ještě nedospěla k tomu abych se uměla pořádně rozhodnout...s lukášem to už skončilo (ono to ani nebylo nějak vážný jen sme si rozuměli a vyhovovali) i když za ním občas jezdím nic k němu necítím jen kamarádství jeho některý vlastnosti se nedají snášet..nejsem samozřejmě dokonalá spíš bych na sobě měla hodně zapracovat ale já stále věřím v to až se jednou jaris vyblbne tak třeba pochopí moje slova..přemýšlela jsem hodně kolik jsem toho tady napsala...a nic nebylo tak silný jako jedná láska jediná k jarinkovi je to osůbka co mě neuvěřitelně přitahuje (ta je ho božská prdelka) milovala bych se s ním denně až do vyčerpání a nejsilnějších momentů, ta jeho mužná postava vysoká a oporná...ty oči ruce rty lalučky jen ho vidím celá se chvěju toužím po doteku jeho rukou po obětí v jeho náruči po slovách co mi psával co mi říkal po tom všenm co jsem s ním měla společného...a ted paradocně zase po roce jdu s ním bydlet...nevím proč tohle si nezakážu..sice hraju silnou hrdinku jak sem nad věcí ale jsem v prdeli jako by to bylo včera co sme se rozešli přijde mi to čertvé neukončené takové nadějné...ale realita je jiná milovaná osoba mě nemá zrovinka v lásce to krásný kdy ještě za mnou jezdil přesto že jsme spolu nebyli pomynulo...pamatuji si jak přijel s křepim za mnou na babetě, před německem jak sme u nás několikrát byli a naši si mysleli že je to zase ok, na moje narozky, na vánoce přijell svým autem na silvestra mi volal že chce  být moc se mnou v ponorce mi řekl že mě má rád...a pak.....najednou dlouhé pípání nic...žádný sms žádný kalby žádný milovaní žádný naši nic je to všechno víc než pryč at se snažím jak chci (chyba měla bych se konečně sebrat a naučit se být silná a nedávat najevo to co cítím když to není opětované) ale on už na mě nereaguje....mrzí mě to kolikrát brečím..já ho opravdu celou duší miluji miluji ho miluji jak nikoho už nebudu člověk tak opravdu z lásky má rád jednou možná dvakrát....je to nejsilnější cit v mým životě...nedokážu zapomenout nechci....dostávaá mě každá zpráva o něm má jiné krásné lepší...na mě už si ani nevzpomen...minule jsem stála na hradbách a koukala tím směrem kterým jsme chodili kam jsme šli když jsem ještě byla s pindou jak visela ve vzhuchu ta pusa před bytem....je to tak dávno a já pořád cítím jeho tlukot srdce...dojímá mě to kam chodí s kým spí na co myslí? je to osůbka pro mě nejvzácnější na světě...víno dvě sklenky lehká košilka....tolik si přeju a nevěřím v nic jiného než v jeho...v lásku v upřímnost v toleranci já ho miluju víc než svůj život....já vím pro jedno kvítí slunce nesvítí ale třeba mě někdo chápe nekdo komu se to taky stalo já si nemůžu pomoc sem malá holčička zamilovaná stále..já chci strašně vrátit čas

nedá se to doma vydržet moje matka mě doslova nesnáší bleje na mě samý sračky nadává mi jo taky nejsem svatá ani dokonalá ale už jsem uplně unavená z toho věčnýho jejího ječení jestli to vyjde tak dám za to všecky prachy jen abych mohla vypadnout a vypadnu co nejdřív přiblížil se den de budu se stěhovat do jih podrobnosti jsou tajný a moje ale těším se na to prvně to bude jen přechodný ale pak to bude nastálo...no na věžičky taky jdu na stálo a děsí mě to asi půjdu studovat aspon dálkově...něco bych sem napsala ale nejspíš bych byla pro smích....nechám si to všechno pro sebe ..jinak se uplně zničím..