přemýšlím moc nad tím vším chyba byla ale chybovat je lidksý a odpustět božský...vítek asi není bohem jak jsem si mysela zklaml mě že někdo kdo miluje nedá druhou šanci za blbou vlastnost...jen vlastnost kdyby to byla nevěra nebo neco hrošího ale vlastnost? pomůže mi snad je nový přítel někdo jiný kdo mě bude mtí fakt rád...nehledám moc heldám porozumění hledám touhu po lásce... frtu to stejný a měla jsem čas hodně přemýšlet a přišla jsem na to že musím najít samu sebe to především..a pak se můžu teprve postavit na vlastní nohy...težký to bude těžký jako nebe nad námi co spošívá v principu samotném..při nejbližší příležitosti chci novou image...jinak se vším všudy..bude to a já si to slibuju do konce července...a já slibi narodzíl od někoho držím

a vzápětí jednoho okamžiku je vám nejhůř je vám tolik zle a tolik se vrací vzpomínky najednou není síla pro to pro co by měla být samostatná stála jsem na rozcestí osudů a sám vítek mě poslal tou co vedek citovýmu zhorucení...a taky se tak stalov jednom okamžiku pro vás prostě někdo něexistuje a o to víc když ho miluju svolo víteček a láska mě bodá bodájí mě jeho slibi jeho touha jeho fotky jeho sms on sám a tak představa...bože můj dej mi sílů prosím najít ěnkoho kdo mi vážně pomůže..a zapomenu tak že jsem vážně na dně nikdo kdo mě zná mě neviděl ještě takhle je to stav..ne není to stav je to nouze..zoufalost o blbost

včera bouřlivá reakce na sms od vítkacojsem čekala?že po dvou měsících nadějí a slibů se vrátí? možná jo vážně jsem tomu věřila protože já mu věřila vždycky a nikdy mě nezklamal až ted a je to od něj až sprottý že vám dají naděje uvěříte jim a pak se s váma člověk ani nedokáže bavit prostě ne..nebaví se...dělá ze mě nelidskýho tvora a přehání strašně přehání je sobeckej ironickej a hraje si na někoho kdo není...hraje si na děsně silnýho citově a přitomje v prdeli jako já nevím co k tomu mám říct víc sand jen to že mi chybí tolik mi chybí jsem shcopná přehlídnout poslední dva měsíce ponižuju se trápím se..omlouvám se a ono už vlastně není za co... myslela jsem že znám svojí hodnotu ale pod tu jsem šla už dávno..možná jsem si to pokazila sama těmi sms vzkazy jenže když máíte o někoho strach tak vám je to jedno..nepařemýšlíte...přemýšlíte až zpětně... bolí to od něj to bolí a je to jako kudla do zad...ty sliby ty naděje ten vztah..no není to k pláči? je ale nesmím musím prostě najít něco co mě dokáže pomcot a najít sílu znovu žít..ale vím že problémbude v tom jak se ozve že já budu schopná celý svoje vybudovaný základy opět strhnout k myšlence vrat se víto... zbytečný jak slova na tmhle netu..zbytečný jak peníze na svaětě zbytečný jak můj život...jsem pro všechny oxidem který nikdo nepotřebuje kterýho je dost...málo kdo se mě snaží pochopit...o to mín vítek...dneska je to dva měscíe co jsem sama ujmě te se mě někdo kdo mě bude te mít rád takovau jaká jsem a dáte mi lásku bude blíž než přes půl republiky a budete mím ochráncem budete ěnkdo kdo má stejně jetý názory a kdo mi ukáže cestu dál...hledám přátele hledám příteele..hledám samu sebe

hledámněkoho kdo mi porozumí..a chce víc...chci aby mi rozuměl oměl odpustit a znova podat ruce aby mi byl tím vším co člvoěk k životu potřebuje a aby se se mnou dokázal pomazlit a vždycky přijít když je tomu druhýmu nejhůř..nechci moc ale heldám porozumění na stejně bláznivý věci a praktičnost k životu

zítra prostě víc..dnes už to nejde...vymazala jsem všecahny vzpomínky sms, fotky,uklidila krásný věci hluboko do skříně,ale jedno mi zůlstalo..blbej pocit v srdci že ho pořád miluju... proč zorvna já proč já nedostala druhou šanci?za to hovno co jsem udělala?ne zasloužím si víc...a já to vím jenže moje srdce ne...hm..lucí tak a ted jak dál??

jdetě do hajzlu prostě jinak líp to říct neumím omlouvám se tak tím který si o mě dělají obrázek ale ted je mi to vážně jedno.... protože jsem nevjcíc v prdeli...je ze mě citová troska...a sexuvyprachlá ženština...ne sexuvyprahlá ne...díky marku aspon víš o čem mluvím..jenže jinak to nebude

zasranej život zasraný vzpomíky zasraný fotky zasraný sms zasraný slibi a já budu muset bejt ted už jenom sprotoá na to jak to ve mě je..zůstala ve mě láska čistá krásná a znovu napravitelná ale někdosi toho nevaží a vidím za co lidem občas stojí půl rok krásnýho vztahu...hezky líp mi orapvdu bejt nemůže...

lucí trápíš tímhle sama sebe nečřekej že se vrátí kdyby si mu chyběla udělá to sám a to hodně brzo na to je ted všechno pozdě změnila sise tomu věříme všichni nevěři tomu on hraje si na malý dítě...je jak vyměněnej..najednou mi nemá chut porozumět..a já s ním vždcky měla pochopení i pro to co se mi nelíbilo boužel jsem, to občas přehnala ale milující člověk umí odpustit..umí to protože mu o to jde...a nedal mi po dvou měsícíhc co jsme od sebe an iminutu ani jednou se neozuval ani jednou neřekl chybíš mi..a přitom toho tolik sliboval..sliboval mi že se ke mě vrátí..nesmím nad tím přemýšlet jinak se z toho osobně zblázním protože to je to nejhroší myšlenak na toho druhýho..a ještě horší když ho miluju není tohle ohraná fráze?nenenení je to jen zoufalej cit...hledám muže zn.hledám to co jsem ztatila..hledám víc než si ted možná myslíš...váháš dlouho a to se mstí

stupidnost těhle interentových vzkazů...jsou strašně neosobní a přijdou mi někdy až bytečný nejlepší je s lidma se sejít a zjistíte jedno jsu úplně jiní a mnohdy i lepší někdy horší...píšu to proto protože takhle jsem vlastně poznala svou lásku...chybí mi moc ale takhle tímhle způsobem bych se utrápila nejde to dál..musím se postavit na vlastní nohy a začít chodit...jinak budu invalidní na city až do neuvěřitelné délky..jo hold láska a srdce..rozum odchází...v obou případech...sem to já ale cvok..cvok prostě už blázním samota mi leze i na nervy i na city i na všechno co je krásný...boužel pomoc eruforie toho co nemám a mít chci

někoho koho milujete se s vámi rozejde téměř bez východzí situace...a po půl roce rkásný a perfektní lásky se s vámi ani nedokáže sejít a dva měsíce vám dává nadějě takový ty orpavdvodý ale jak bych řekla jsou to pouze vzadní vrátka v to že někoho ten dotyčný má jistýho a tak kouká po nových možností a popřípadě se vrrtáíí..a mezi tím s vámi zametá jak s loutkou všechno tolerujete necháte se ponižovat protože láska je kurva a je slepá a milůovat někoho kdo vás půl roku taky milvoal je jednoduchý jen je těžší zapomenout nejlíp všichni víme že to kolikrát prostě nejde a já ani anechci..na co?jen prostě musím anjít nějakej východzí bod kterýho se začnu držet protože jestli se furt budu držet toho že se vítek ke mě vrátí tak se nejpíš moje lod brzo už potopí...nechápu to asi jsem životem nepoučená a enchápu jak někdo si může hrát na něco co nejni vítku nejsi tak drsnej jak si ted hraješ si spíš jak malý dítě který neví jeytli chce čokoládvou nebo valnikovou...víš byl si vždycky rozhodnej a vím že ted v tu nejtežší chvíli si hlavně ovlivnitelnej řečma ale na ty co ti říkám já nedáš zapomínáš ignrouješ má to pro mě cenu? taky jsem jen člvoěk a mám svou hodnotu a pod tu už jsem dávno šla nevím o co ti jde víc ale mě už jen o to dostat se z toho vím že si na tom taky šptaně a dost jen to skrávýš a tojá neumim můžu říct naplno že jsem zoufalá že jsemv prdeli s citama že neumím bnejt tak už zlá že se všechno změnilo jen je to na tobě a to si myslím že je ta osudová chyba...proč řekni mi aspon dva důvody proč ne?

chci v sobě najít sílu ....odrazit se ze dna...a být ta co už nedokáže plakat...vítku nevím jestli tohle čteš špíš ne ale chci aby si věděl miluju tě pořád ale nejpíš bude lepší když se přestanu trápit co kdyby musíš přijít sám a ty to víš.. já počákám jelikož mlůj cit neztattil na hodnotě..a neztatí a nidky neztratíš místo v mém srdci navždy s láskou lucí

proc tak moc se trápit když by to vlastně mělo být přirozené a nezevšedněto to kdyby vítek tušil co bych pro něj a jeho návrat byla schopná udělat strašně moc..dneska mě napadlo že bych mu snesla modrý z nebe..ale jelikož šttřím tak sem na tu bonbonějéru neměla moc penězt ne že by mi jich bylo líto to vůbec jen prostě nemám ani kačkuudělala bych cokoliv jen abychom mohli být zase oba štastný spolu chybí mi ty rána co jsme se ločili chybí mi ty pátky co jsme se vítali...chybí mi ten neskutešně vášnviej seíxk chybí mi jeho pevná dlan chybí mi to rkásný co bylo po každým sexu chybí mi ty vysmátý noci chybí mi ty krásný sms chybí mi jeho dušička chybí mi on celej řekněte to všem miluju jeho celým svým srdcem už dva měsíce zoufale a bez naděje ale miluju to se změnit nedá..

nějka moc deníků co moc říkají..téůměř poslední měsíc o tom samém vlastně už od prvního 6 to budou dva měsíce co jsme do sebe pořád to je ve mě pořád to bolí pořád to chci zpátky pořád ho miluju pořád se trápím pořád brečím pořád bych chtěla odpustit pořád je ve mě naděje a i když všichni už mé sny zdali a říakjí vzdejto..bojuju až do posledního loučení a jak říká můj kámoš vždycky v tobě jakej koliv vztah zanechá tak moc že stejně jednou za měsíc za dva za rok se ti začne stýskat..je to indiviuální..ale je to v nás jsme jen lidi a lidi cítí......ale k čemu mi to všechno je jako by se nic nezměnilo a uplynuila pro mě strašně dlouhá doba a já ho neviděla..život na mě ted sere z velký výšky je to k zofáná snažím se odrazit ze dna ale každý den přijde něco co mě vrátí zpátky a tak jsou moje pokusy o tohle všechno slabý měla bych sse s tím vypořádat sama a le nejde to a obžěuju tak zbytečně polovinu vesmíru se svým neproblématickým problémem číslo jedna i v mým srdci me to vítek je tam všude je všude a tam i zůstane nevím proč se mě nesnaží pochopit ano udělala jsem velkou chybu sice ho nepdovedla ale vážila si jeho lásky strašně álo a to já nevěděla jelikžo já nidky nic takovýho nezažila a kdyby mě měl aspon trošku rád to vím že měl...tak by mi chtěl odpustit...nechápu prož to tak dlouuho trvá a nejhroší je myšlenka se stím smířit..vůbec nejlepší by bylo kdyby se vrátil azse jsme spolu mohli blbnout a nebo kdyby přišel někdo jinej...a pomohl mi z toho..vlastně ani to není řešení míla by byl ochotnej mi pomoc a zvldánout to všechno ale já prostě za každou reakcí vidím vítka a nechci ubližovat citové ještě mílovi za to že nedokážu přestat myslet na vítka proč proč se to muselo takhle stát..přaeju si aby si mi ěnco stalo co by pohřbilo moje vzpomníky a nebo nás dalo dohromady...pmoc zase zoufalost

TAHLE ZÁBAVA SE NEDÁ VYJÁDŘTI JINAKNEŽ SMAJLAMA NO A TAK NĚJAK VŠECHNO TO K TOMU PATŘÍ...NEJDŘÍV MĚ FAKT JAKO DORAZILO TO ŽE VÍTEK TAKOVÁ CITLIVÁ OSBŮKA NA KTERÝ MI POŘÁD STRAŠNĚ ZÁLEŽÍ MĚ VYMĚNIL ZA MRÁKOTÍN...OBYČEJNÁ AKCE V MRÁKOTÍNĚTOMĚ ZAMRZLEO DOST ALE PŘESTO JSEM DO POSLEDNÍ PÍSNIČKY DOUFALANEPŘIJEL... NO A UŽ OD TÝ CHVÍLE TO ŠLO SE MNOU Z KOPCE DOCELA DOST JSEM PILA A TAKY BOUŽEL PŘI MÝ SMŮLE JSEM KOUŘILA TO MĚ POTOM VLASTNĚ AŽ DNESKA RÁNO DOST MRZELO..HUCKÁM JAKO TOPIČ JELIKŽO JSEM BYLA V DOBRÝ NÁLADĚ TAK JSEM ŘEKLA PRAVDU MNICE ŽE JE TO KURVA A ŽE SE S NÍ PPŮLKA ŠIMANOVA NEBAVÍ PROTOŽE SE CHOVÁ JAK SE CHOVÁ NO A PAK JSEM SAMOZŘEJMĚ NARAZILA ČISTĚ NÁHODU A TEORETICKY ALE I PRAKTICKY NA MARKA NO A TAK JSME VEDLI JEDNU HLUBOKOMYLSNOU DEBATU A I KDYŽ JSEM TO BLBĚ POBÍRALA PROTOŽE MĚ BOLELA HLAVA ALE I TAK JSEM TO POCHOPILAKOUKALA JSEM NA TOŽE SE ZMĚNIL A DOSLOVA MI VYJÁDŘIL CITY Z TOHO CO JSEM MUŘEKLA PŘED PŮL ROKEM MĚ TO PŘEKVAPILO A JÁ SE HO NA TO PTALA A KDYŽ MI ŘEKL TY SI MI TO UDĚLALA PŘED PŮL ROKEM S VÍTKEM TAKY TAK TO PROSÍM BER ZNÁME SE 11LET A JÁ NEDOKÁŽU PROSTĚ TOHLE UDĚLAT TAK JSEM TO JAKO POBÍRALA DLOUHO A PAK ŘÍKÁM VLASTNĚ MÁRO JÁ TĚ CHÁPU JÁ JSEM TAKY POŘÁD ZAMILOVANÁ DO TOHO MÝHO BLÁZNÍNKA A CHÁPU TO ŽE TO PROSTĚ CHCEŠ JINAK TAK JSEM SE NA NĚJ VYSRALA A ŠLA TANCOVAT S IVÍ TO BYLA HUSTÁ PAŘBA NESTAČILA JSEM KOUKAT JAK MI DĚLÁ DOBŘE SE PŘEDVÁDĚT PROTOŽE TAKOVÝ JAKO JE VÍTKOVÁ A SPOL A NEUMÍ TANCOVAT TAK MĚ TO PŘÍMO VYBÍZELO K TOMU ZAMACHROVAT ČISTĚ V NÁALDĚ..MI TO BYLO POTOM UŽ JEDNO ZÁABVA BYLA HUSTÁ NA VŠECHNY PLOUŽÁKY JSME STÁLI U BARU A NÁLÉVALI SE..AŽ DOŠLI PRAŠULE NO A PAK JSEM UVIDĚLA MARKA LEŽET NA STOLE TAK JSEM PŘIŠLA A REJPLA SI..ALE VIDĚLA JSEM ŽE MU JE OČIVIDNĚ ŠPATNĚ A VON NA MĚ BACHA...BLIL TAM JAKO DOBYTEK... TAK ŘÍKÁM PŮJDME NA VZDUCH...TAKY ŽE JO A CESTOU JEŠTĚ OHODIL POLOVINU SÁLU NO TAK JSEM HO TAM HLADILA PO VLASECH A PŘIAPDALA SI JAKO JEHO CHŮVA ŠLI JSME SE PROJÍT...
MRZÍ MĚ MARKU ŽE TO TAKHLE DOPADLO, VÍM ŽE SI SE DKÁZAL ZMĚNIT SICE TO JE DOBŘE ALE JÁ LITUJU TOHO ŽE TO DOPADLO JAK SI NECHTĚL..PROMIN MI TO URČITĚ BUDE JEŠTĚ SPOUSTA MOŽNOSTÍ JAK TO NAPRAVIT A UKÁZAT TI TO V LEPŠÍM SVĚTLE..NELITUJU TOHO JEN TOHO PRINCIPU ŽE TO MĚLO BÝT JINAK VÍŠ PROTOŽE VÍM ŽE KDYBYCHOM NEBYLI OBA NA MRAKY TAK TO PROSTĚ ZŮSTANE JAKO VŽDYCKY ALE I TAK JSEM RÁDA.. TY TO VÍŠ A JÁ TĚ MÁM MOC RÁDA A DĚKUJU ŽE SI MI TO ŘEKL ASPON O TOM VÍM A MOC SI TOHOVÁŽÍM STEJNĚ JAKO TVÉ UPŘÍMNOSTI.. A TAK TO VLASTNĚ SKONČILO ŠLA JSEM DOMŮ VE 3 HODINY RÁNO A SEDLA SI TAM NA MEZ PRŠELO STRAŠNĚ DLOUZE A POŘÁÍD A JÁ PŘESTO ŽE BYLA OKRÁ NA PADĚRU STŘÍSKANÁ JAK DOBYTEK JSEM SEDĚALA A UVAŽOVALA O CLEÝM VEČERU...A TAKY O NADĚJI ŽE SE MOJE SLUNÍŠKO VRÁTÍ..ZA MNOU A ZASE BUDEME OBA ŠTASTNÍ... MILUJU TĚ VÍTKU...MÁM TĚ RÁDA MÁRO SI MOJE SLUNÍŠKO IVETKO SÉEGRA SI REBEL A DĚKUJU I MÍLOVI ZA JEHO POMOCNO RUKU....

od profilu na seznámení až po smajlíky s fotkama jsem to všechno změnila i komentáře i názroy a prostě všechno a to pro to ne abych zapoměla to nejde to umí jen lidi co nemilvoali ale abych byla schopná se odrazit ode dna na kterým se ted nacházím...a neuvažovala nad tím ejstli se vrátí nebo ne milujuho to už jsem mu psala a říkala mockrát a ted je to an osudu mrzí to bolí to ale vnucovat se nemohu a tak začínám znovu....až budou nové fotečky přidám všechny

asi si změním od základu profil..to bude nejlepší co tak budu moct dneska udělat...krom toho že se večer chci trochu opít..tak až tobude tak se mrzknětě..

sama domasama v lásce sama prostě..a už mi z toho ghrabe.. dělám blbosti a snažím se najít nějakej způsob jak se dostat z toho nejhrošího nejde mi to říkám úsěšně po dvou měsících jsem pořád strašně bláznivě zamilovaná do mýho no vlastně ne už mýho blázínka vítečka-malcolm...krásný...jenže to nějak skončio a je po všem...některý deníky by stáli za výmaz...připomínají mi krásný chvilky nás dvou a aže jich bylo tisíce...bylo to nejkrsánější a i když možná naivně ale i tak věřím tomu že se jednou k sobě vrátíme já na něj počkám třeba do skonnání světa je to moje největší láska a chci abychcom se zase milovali tentokráté pod obouhou plnou hvězd..romantica...chybí mi to a vím že i jemu jenže je to srabík protože se bojí bojí uděalt první krok...ach jo..

teším se na to že zítra budu mít na blízku lidi kteří mě mají srtrašně moc rádi a který mám ráda z celého srdce i já teším se na reflexy protože je to skupina která mi po 22.září přirostla tak strašně moc k srdci stejně jako okolnosti kolem ní...teším se moc nevím co přijde kdo mi ublíží ale chci zase žít je to težký vím že se z toho ted nedostanu ale krůček po krůčku jít a zkusti to lucí musíš si silná a dominantní osobnost a ty to dokážeš neboj měsíc s měsícem se sejdou a vím že ti bude chybět a bude chybět pořád ale jednou se k sobě vrátíte..řekla iví...nevrátíme říkám já

dodatek k tomu co jsem zapoměla..mám ráda všechny lidi co mi pomohli z toho nejhrošího děkuju jim ale jejich láska ačkoliv upřímná mi nepompůže od toho žalu od tý rány osudu ne nepomůžou..na to je jen jedna nálepka a tu má vítek v srdci ten maličkej citeček co zbyl..fakt je tam a já o tom vím cítím to je tam..jen se bojí bojí se zase projevit stejně tak dobře vím že vítkovi určitě chybí láska chybí pocit že ho má někdo rád..vím to protože moje srdce to cítí..škoda že s ním nemůžu mluvit a smát se..nebo nemluvit a obejmout..chtěla bych ho aspon zase na pár vteřit vidět třžeba že i kdyby to mělo být naposledy chtělaa bych ho obejmout pohladit a prožít s ním jedno z nejkrásnšjších milovaní jara prostě jenom s ním beze slov beze zrady bez výčitek ale kdo to pochopí když ne on?je zbytečný omýlat to co už jedno bylo vždyt se ho tolik prtoím tolik snažím o jednu maličkost proč nechce sám? bože jestli mi můžeš splnit poslední přání tak je to zítřek....chchi ho moc vidět a chci vědět že ten půl rok v něm něco zanechal..proisím chci to vědět...

nepřipadá mi už vlastně že si píšu deník taky o něčem jiným než o mý už dvouměsíční depce...je to k zoufaní jsem jak malý dítě ..nebo někdo další je jak malý dítě svým chovaáním..zlomilo se v emě to hlavní a když si to tak uvědomuju tak je to stejně jedno nemám komu to dát a komu se vzdát...vzdávám se už sama sebe toho pocitu že jsem sama a nedokonalsoti lásky při první pocitu projevení slzy za někoho kdo utekl s prázdnou duší a stal se mou modlou..za něco co smysl má jen ve hvězdách a co trpí moje duše moje srdce v půl lomené...nechci svoje city už vnucovat nechci se prosit o odpuštění to musí přijít samo chci být silná a naučit se žít s pocitem jedním..je to ve mě miluju jak ještě nikdy a nikoho miluju celou svou duší miluju tak silně jako bych dokázala s chutí zemřít miluju tolik moc váščnivě že bych byla schopná oněmnět miluju jen jednoho a to ve mě bude na dlouho...dlouho roky dlouhý ..budu s jiným budu jinde budu starší ale jedno se prostě nezmění milvoat srdce někoho kdo vám ukázal ráj a pak si ho vzal jak sobecky zpět...miluju víc na to slova nejsou láska se musí cítít...jsem beznadjěně zamilvoaná zoufalá utrápená a to pro to všechno jen..vlastně proč to říkat stačí to pošeptat...nebo valstně mlčet moje deníky ejvávly kráísný plný lásky citu porozumění chtlěa bych to všechno vrátit zpět umět se chvoat líp neubližovaat mu jenže je mi to stejně k ničřemu moje jedinečná láska sem se dneska dozvěděla od iví že si vybrala disktoéku která je tam každou sobotu za něco co tu je jednou do půl roka a na čem nám obou záleželo i když možná trapný tak jsem si sedla na paleták aby mě nikdo neviděl a tekli mi slzy po tvářích samy od sebe...je to těžký když miluju a můj cit je výsměchem...sloižtý jsem asi zase v prdeli..