často si vzpomínám vzpomínám na věci krásné srdci nevyrvutelné i ty co ovlivnili moje myšlenky...vzpomínám na základní školu kdy jsme všichni chtěli být každým okamžikem dospělý a moci tak umět létat a bezstraostně pít...chtěli sme toho moc v malým oku mrknutí ale pak přijde doba kdy to máte všechno a už vás to tolik neláká...můžete svobodně pít s někým spát lhát smát se a demonstrovat a najednou to ztratí to dětské kouzlo tu touhu....a člověk se pořád za něčím honí a chce to jen malá hrstka lidí je spokojená s tím čeho dosáhnou...
možná bych byla taky baví mě se učit a ráda bych jednou chtěla jet do zahraničí studovat nebo dělat nějakou brigání práci poznat nové lidi a zvyky kouknout se za kultuou a vzdělávat se chci být zkononalována a nidky nebýt zcela stejná...chci toho spoustu umět a vědět aby mě potom mohli něketří jen tiše závidět...sem pišná na to co umím napsat mám dar řeči , dobře se vyjadřuju, a toho si vážím, píšu obstojný slohy a mít víc prostoru tak sem na žurnalistický škole....tancovat umím a nehoupu se jako český šlapák...umím i vychutnat si krásu sexu(to umí spousta lidí jen některý holky to nudí)
cchtěla bych umět profesionálně vařit a připravovat jídla pro děti a nebo předcvičvat lidem držet fitnnes..mám tyhle sny nebo spíš idelůální přání nevíům jestli si chci je splnit musela bych popřemýšlet co je pro mě důležitý...
často vzpomínám i na dobu s markem..je to hajzl ale má božský tělo, neuvěřitelnej dar někoho vzrušit a nanahraditelnej instinkt to mě asi na něm vždycky přihtaovalo nejvíc...ten jeho institnkt...na dobu s vítkem..člověk kterj mi dal tolik lásky a pevnej základ....vzpomínám vzpomínky jsou krásný i ty s jarískem jenže ty sou komplikovaný penězi porblémy jeho rodiny a samostatného žití...sou krásné ale malicherné....asi dost dostávám se do nitra svého a tam nikdo nechodí a neví..snad jen má séra

stýská se mi stýska po boručkové mém..od té doby co jsem musela z jihlavy se vídáme jen na hodiny...a kolikrát ani to ne..chybí mi ...v pátek odjíždíme společně do České Lípy kam se moc těším mám krásnoučkou sukni a taky nádhernoučky botišky tak doufám že už konečně budou nějaký fotešššky abych vámtu mohla ukázat jak lucinka vypaádd

hej lidišky mě nejde do deníčku dát žádenj smajlíček jakto je možné....poradte mi chci to mít taky veselé

chtěla jsem aby vítek pochopil že my dva jsme minulost a já když mu napíšu tak v tom nevidím nic špatnýho jen prostě kamarádský zájem o lidi se tkerýma sem něco prožila...já sem víc než štastná se svým broučkem a nechci to měnit....je pravda že vítkovi jsem ublížila nejvíc komu jsem v životě jak ublížila ale snad přijde den kdy mi vítek odpusti a bude mě brát takovou jaká jsem chci aby věřil v to že se lidi dokážou změnit a stanou se z nich lepší lidi...já mu to jen říám a nemyslím to nějak jinač...prostě je to pro mě poučení do života .....
všichni kdo mě znají vědí že jsem ojeho odpuštění žádala celý půl rok a nikdy mě to nepřešlo , milovala jsem ho, ale teprve potom co jsem poznala jaríska jsem zjistila že tohle chce víc času ublížila jsem mu moc ...promin mi to vítku...chci aby si byl štastnej a přeju ti to protože já štastná sem...

„ PŘÁTELSTVÍ NÁSOBÍ RADOST A DĚLÍ ŽALOST“

… Chci vám vyložit příběh, který nejvíce ovlivnil prozatím můj život.Nepíšu tu průběžně když jsem to prožívala,ale píši to s odstupem času abych měla možnost si všechny události v hlavě srovnat a podat vám to s přesností milimetru.Teprve tahle etapa života mi ukázala jak podstatné je mít dobré přátele, kteří Vám vždy pomohou, poradí,vyslechnou a pomůžou překonat nepřekonatelné.A možná by nebylo od věci jim hned v úvodu poděkovat z celého svého srdce za to co pro mě udělali a za to co sem s nimi měla možnost prožít.
Všechno zlé je pro něco dobré a v mém případě to platí mnohonásobně. Když naši nechali utratit mého 10 letého pejska rozhodla jsem se i přes jejich přísný zákaz pořídit si nového a tenkrát mi bylo jedno jak to dopadne.Rozhodla jsem se bojovat.Malé štěňátko které jsem pojmenovala Oulí bylo příčinnou proč jsem se dostala do Jihlavy.Dášenka, moje dobrá kamarádka mi přes svého otce sehnala malý byteček v centru Jihlavy.Moji rodiče mě totiž vyhodily z baráku kvůli tomu, že jsem nedbala jejich zákazu.A tak začíná možná můj nezajímavější a nejocenitelnější příběh který mi dal mnoho zkušeností a možnost poučit se z vlastních chyb.Když jsem se do bytečku nastěhovala Dáša mi byla největší oporou.Vesnická holka ve městě se svým pejskem za kterého chtěla bojovat a tu válku vyhrát.
Kromě jedné skříně a rozvrzané staré postele tu nic nebylo.Akorát jeden vlídný soused Miro-slovák.Sebou z Ústí jsem měla televizi, rádio, oblečení a pár drobných v peněžence.Začínala jsem jak se říká od začátku od nuly.Svůj největší dík do začátku dlužím Dášence, která se o mě společně s Dušíkem starala.Darovali mi nějaký starší nábytek a občas donesli i něco k snědku.Byla jsem ráda za každou návštěvu která přišla, jelikož rodiče mě víc jak měsíc ignorovali a já na jejich hru přistoupila. Oulí byla moje jediná radost a taky jedna z mnoha mojich starostí. Neměla jsem žádné peníze  a taky žádného přítele jen hromádku dobrých přátel. Pomáhali mi snad všichni Dáša, Dušík, Verča s Honzou a potom i Segrulinka se svým přítelem Jakubem. Kteří mnohokrát přijeli a dovezli mi vždy plnou tašku jídla abych dostala pevné zázemí a srovnala se tak po tom strašném šoku.Bylo to pro mě těžké,bylo to poprvé a já pochopila, že se budu muset naučit žít sama a hospodařit s těmi drobnými v peněžence. Možná proto, že jich tam tolik nebylo sem si ze zoufalosti našla „kamaráda“ na výpomoc s domácností. Jmenoval se Vojta. Ale byl to tichý a hlavně klidný člověk který neměl rád mé časté návštěvy mých přátel a tak sem do 3 týdnů ho se slušností poslala dál. Já jsem totiž i přes kupu problému a věcí kterým sem nerozuměla chtěla žít a bavit se jako každý mého věku.
Začátek proto nebyl nějak slavný ani slibující lepší následující měsíce. Často jsem chodila do práce abych měla potom co jíst. Oulí zůstávala sama doma nebo v lepších případech u Dáši, Dušíka- prostě různě. Najednou mi toho pejska bylo víc než líto, chtěla jsem ho strašně moc ale času se školou a prací bylo jako šafránu. Cítila jsem samotu. Přijdete domů a je tam prázdno.Nebavilo mě vařit si sama pro sebe nebavilo mě být doma sama. Chodila jsem s Oulí na procházky a často přemýšlela jaký to má smysl. Sem tu sama bez pomoci a hlavně bez času na pejska. Víc jak měsíc mi bylo úzko. Přepadaly mě staré vzpomínky na Vítka i staré chyby ze kterých sem se nepoučila. Bylo to dlouhé smutné bez konců. Po 1,5 měsíci sem našla cestu k rodičům. Stýskalo se jim asi stejně jako mě a tak sme si prostě sedli a popovídali si, pochopili, že já v jihlavě zůstat chci protože tu mám práci, dobré přátele, volnost a samostatnost. Respektovali mé rozhodnutí a od té doby mi pomáhali se vším s čím sem si nevěděla rady. Dávali mi i týdenní kapesné na to abych si mohla koupit jídlo. Konečně jsem se srovnala. Občas jsem jela i na víkend domů a vždycky jsem si tu v Ústí odpočinula. Krátce před svýma narozeninami jsem se seznámila v Tesco s jedním z nových brigádníků. Byl milej a zaujal mě svou konverzací na úrovni. Svoje narozeniny jsem oslavila u nás na zahradě na chatce ve spolku svých nejbližších- Segrulinka s Jakubem, Monča s Dušíkem, Verča s Honzíkem, Frenci a Vraník a Dáša s Dušíkem. Byla to moc příjemná společnost a taky sem si to na maximum užila byla jsem tak navátá jak čerstvý sníh v zimě. A všichni jsme i v tomhle stavu šli pařit na Horneti. Když jsem se potom vrátila do Jihlavy štěstí mi padlo do klína. S tím klukem i když jsem tomu vůbec nevěřila a nedávala si žádné naděje to dopadlo nad moje očekávání.Začali jsme spolu chodit po jednom pozvání na kafe. Jmenuje se Jarda a jsem s ním dodnes. Po téhle štastné chvilce následovala neuvěřitelná smršť nových dojmů. Seznámila jsem se i s jeho nejlepším kamarádem Svoubím a dalšími jeho přáteli. Mezi tím začala moje nejlepší kamarádka se mnou bydlet. S občasného přespávání se stala mým spolubydlícím. Vycházeli jsme mezi sebou velmi dobře a myslím že tahle situace nás dala po dokopaném období konečně pořádně dohromady. Iví se mi stala oporou a vším co jsem měla. Jarísek se nastěhoval na stálo až o týden později. Zažívala jsem ty nejkrásnější okamžiky z celých tří měsíců co jsem tam byla. Můj byteček se stal klubem kde se scházeli lidi na pokec na přespání a pořád byla neuvěřitelná prdel  Často za námi chodíval Svoubí a stala se z nás nerozlučitelná 4. Oblíbila jsem si ho, protože měl důvtip a nenahraditelnou obličejovou mimiku. Stal se mým nejlepším kámošem během krátké chvilky. A tak mi už vlastně ke štěstí nic nechybělo. Měla jsem svůj byt, svou dobrou práci, nejlepší přátele pod sluncem, bezva ségru s jejím ujetým přítelem a taky podporující rodinu + zlobivého psa. Nezapomínala jsem ani na staré přátele jako je Verunka Nosková a Ivetka Francálková z op. Všechny jsem je poctivě pozvala dál a ukázala jim tak kus svého já. Myslím si všeobecně že mi tohle moje bydlení v Jihlavě posílilo po všech stránkách moje vztahy s lidmi a já si toho moc vážím stejně jako jich.
Trávila jsem s Iví,Jarísem,Svoubím nejvíce času a tyhle 3 lidi mi přirostli nejvíc k srdci a po nich se mi nejvíce stýská. Poznala jsem hodně nových lidí, a taky poznala že v nouzi poznáš přátele. Krátce před vánocemi vzal ke mně Svoubí svého dobrého kamaráda Luka-Holyho. A tak i ten se stal jedním z nich. Začal s námi trávit hodně času a měl neuvěřitelně moc rád mého pejska. Byla jsem šťastná tolik přátelské lásky jsem nikdy nezažila. Ale ani jako člověk není zcela dokonalý ani u mě doma to nebylo každý den jako v ráji. Občas padla výměna názorů a bez malých hádek se to neobešlo.Ale všechno jsem se všema zvládla.
Postupem času sem i dovyplnila svůj byteček o další nábytek. Přibylo věcí a tak i možností jak s nimi naložit. Předělali jsme to tam k lepšímu. Byla ložnice kde bylo letiště a za ním z rákosí stěna a za ní obyváček kde se věškerá naše populace scházela. Bylo to roztomilý. Jeden malej stoleček kde se vešli jen dva talíře s polívkou ze starých matrací udělaný moderní gaučík a jedna záclona v jednom ze dvou oken. Skromnost nade vše. Nežilo se nám tam špatně. Až na neshody se sousedem to byl můj vysněný sen.Na vánoce jsem byla doma,a po vánocích jsem trávila čas se Svoubim a Ivi. Jarisek byl v České Lípě u tatínka.Velký okamžik pocitů sem měla koncem roku. Oslavili jsme silvestra v Ústí na Reflexích a taky u nás na zahrádce v chatce. Byl to pro mě nejkrásnější konec roku ze všech konců co jsem zažila. Pařili jsme jako staří známý asi 4 dny v kuse a bylo nám všem krásně.
20.1. nastal jeden z nejhorších okamžiků za celou dobu co jsem bydlela v Jihlavě. Protože jsem měla na pejska míň a míň času musela jsem ho prodat, přestože mi to trhalo srdce a přestože to byl ten důvod proč sem v jihlavě mohla být a byl to ten boj ta válka kterou sem se na začátku rozhodla vyhrát.Odešla ovšem díky mojí sestře a Jakubovi do dobrých rukou, blízko Ústí a taky lidem co mají čas se pejskovi věnovat.Potom mi bylo ještě pár dní smutno ale musela jsem se s tím poprat. Teď už vím že si pejska pořídím až opravdu dodělám školu a budu mít kde a jak ho vychovávat.
Vyjmenovala jsem snad už všechny lidi co v tom bytečku něco prožili a tak nesmím zapomenout ani na úplný konec. Holy sebou často brával Kikinku takovu tichounkou myšku, možná se nás trochu ze začátku bála ale po pár návštěvách se stala naší součástí. A jako pokaždé všechno krásné prostě končí aby něco krásnějšího mohlo začít. Věděla jsem že budu muset odejít, že si budu muset sbalit vzpomínky do malé škatulky, že se budu loučit s tím pohodlím a volností v Jihlavě, že odejde kus mého já. Teprve teď mi dochází co jsem tam v tém myší díře zažila a jakou obrovskou cenu těch 5 měsíců pro mě mělo. Teď se mi kutálí slzy po tváři ale vím že přátele které jsem si tam udělala a se kterýma jsem zažila to nejkrásnější v mým životě mi zůstanou. V podstatě jsem se loučila a měla jsem všechny na blízku. Svoubímu přeju ať si najde takovou holku která docení jeho andělskou povahu a ochotu v dobrost lidí, Kiki a Holymu přeji ať k sobě najdou tu správnou cestu, cestu lásky dvou lidí kteří spolu tráví mnoho času a podle mého názoru k sobě patří, Ivetce bych přála aby se jí splnili všechny sny který si přeje našla tu pravou cestu ke štěstí a pořád zůstala tou mou nejlepší kamarádkou, Dáše i Dušíkovi šťastnou maturitu a vykročení tou správnou nohou do života doufám že společně jedním směrem. A mě abych i já zůstala stále tak štastně zamilovaná do Jaríska a on to se mnou vydržel a měl se mnou trpělivost snášet moje výpadky. A nám všem přeji abychom i nadále se scházeli udrželi to pevné přátelství nás všech vzpomínali na to co jsme společně zažili tam u mě a nikdo aby nám naše vzpomínky nevzal. A i když se naše cesty časem rozejdou a začneme žít svůj život tak prosím nikdo z vás nezapomeňte na to kdo jste a kdo vám byl nejbližší a ským ste zažili kus neocenitelné doby.Přátelství je láska bez křídel.
Moc vám všem děkuji, zažila jsem s vámi nejkrásnější vzpomínky a ty jediné mi teď zůstanou.
Balím si věci a odjíždím, odjíždím zpět se slzami v očích odjíždím od toho co mám nejradši………

S láskou Lucí

Doba od: 22.9. 2006 – 22.2. 2007-02-22

„Přítel je ten který první přichází když
Všichni odejdou“

asi si to někam zapíšu 21.2. mi skončilo půl roční bydlení v mém krásnem a malém bytešššku....pláču a plakat budu protože mi zbydou jen tucty krásných vzpomínek....je to nejsilnjší část z mýho života a zítra vaám o tom popovídám dnesk anemůžu sem zpátky doma a musím uklíze a uklíze a uklízet nic jinýho nedělám.....zítra drobečci

zastesklo se mi po mojich rodičích a tak jsem se rozhodla jet domů se ukázat, tentokrát sama abych měla pohodlí a spoustu času přemýšlet...a přemýšlela jsem...je zvláštní jak strašně velkej cit vyprchal v alergickou nesnášenlivost..ano mluvím o vítkovi, nedávno jsem mu psala že mu přeju mnoho štestí do maturity a jak se má jestli mu to klape s přítelkyní a tak nemyslela jsem tu sms ani vzkaz zle ale v jeden jediný okamžik se všechno změnilo rozešel se se mnou a od té doby nepromluvil....nesere mě to jen mě to mrzí že si ani jako kamarádi nedokážeme popovídat....to třeba s prckem sem si nejvíc poikecala a pochlubila se se svým zlatíškem a bylo mi fajn někdy mi stačí když mě někdo poslcouchá....třeba jako to udělala dneska mamka nejvíc krásně sme si popovídali a já jsem za to ráda a oni mi chtějí pomoci cítm jejich lásku a po dlouhcýh letech si konečně uvědomuju cenu peněz a lásky zdraví a potřeb a je to tím že bydlím sama...novýho nění nic jen to že prostě budu muset odejít z toho byteššku kde bydlím jelikkžo láda si nabere nový lidi a tak usilovněa scháníme co se dá co se vyskytuje..není k nalezení...asi na to nemáme...stojí to obstojné částky....a já nechci jediný aby se pindulinka vrátil domů já chci aby zůstal se mnou protože vím jak nám to ten náš vztah naruší...volnost doba a dálka...ničitelé děsný mluvím ze zkušenosti..jo a rozhodla jsem se rázně že si zítra napíšu jídelníček a všechno zdraví do naěj zařadím..musím totiž zásadně hodně moc zhubnout vážím 78 na 170 parádní nadváha děsivý stračný jsem metráček masa a žádných svalů jen tůůůkůůů..mrzí mě to dřív sem zhodila a ted je chut k jídlu silnější..například před půl hodinou jsme si s rodičema na zahradaě v chatce dali čerstvý uzený a já snědla tak 10 kousků.. a divím se že sem pak tlustá?????lucí vzpamatuj se

nejvíc krásně předělaly zálesí na viktorii a my s mazlíšškem sme si to nejvic užili....strašně krásně moje láska tancuje a společně tvoříme dokonalý pár v tancování no, i osobním žiovotě..náš vztah je krásnej pomalu jsme spolu 3 měsíce a stále děsivě zamilovaný a moc nám to klape tak to nechci zakřiknout..je to můj nejmileší broučínek...a dokonce se ani už moc nehádáme...strašně moc sem zamilována a mocinky ho moc miluju:-)

někdy sou vzpomínky silnější než já sama,nedokážu se jim ubránit, a kolikrát ani nechci...častokrát přemýšlím a jistý věci a okolnosti mě ničí....myslím tím vztah s vítkem a následovné půlroční ponižování za lásku za boj za prohru za vášen za touhu za sen za zklamání za neneávratné vrácení za prázdno...drželo mě to dlouho, psávala jsem mu často tak jak často jsem na něho myslela, byl prvním nejdůležitejším človíčkem v mém životě byl něčím kdo mi dal možnost poznat samu sebe kdo miukázal ráj a dal svou lásku dal mi toho spustu, nesčetně mnoho večeří dárků básniček dal mi celou svou duši a já jí pošlapala uplně zkurvila...chtělo se mi přestat žít zhroutil se mi svět jako domeček z karet...byla jsem nesoustředěná...byla jsem stále zamilovaná bez naděje potkat někoho stejně tak dokonalýho jako byl vítek....osud tomu dal čas já já potkala...jarísek je někdo stejně užasnej..a ted nechci aby to znělo nějak blbě ale každej je v něčem neneahraditelnej...obzvláště pak víteek....častoo o něm mluvím jako o člověku s příkladem... napíšu mu to..

jarísek mi napsal jednu z nejdokonalejších a nejvystiženejších básniček : jsi uplakaná, slabá víla, jsi životem zklamaná, kam se poděla tvá síla, ja ti věřím mocinky, vím že se milujem, chci ti dát sladký pusinky,a na zlý věci zapomenem, valentýn se blíží, ja strašně moc bych ti chtěl vše dát, doufám že tě dnešek netíží, budem se spolu životem smát, miluji tě víc než sebe, tak na vše kašly ja chci jen tebe opět jsme se našli..
vystihovalo to naší situaci po hádce...dokonale i mě prostě můj pocit miuluju ho za to...díky jarísku

život není lehký, a živobytí bez rodicčů taky ne,važte si svých rodičů takový jaací sou až přijde chvilka kdy se budetee muset postavit na vlastní nožišky přijde vám všechno strašně složitý, sme zhýčkaný dětstvím a málokdo ví jakej život neupřímej je...poznala jsem to a jsem ráda že mám možnost přijet sem domů do ústí a odpočinout si tu od starostí a každodenních problémů...miluju své rodiče stejně tak velkoryse jako svou ségru a mou lásku...
hodněkrát jsem si už myslela že moje cesty jsou konečné a že mě nikdy nepřejde teorie s vítkem...stalo se trvalo to sice víc jak půl roku a dokazala jsem to...vzchopila jsem se a postavila na vlastní nohy.žiju s někým koho moc miluju ted momentálně nevím jestli vztah s vítkem nebo s pindou je lepší nedá se to srovnávat v každým vztahu jde o něco jiného a jinou kulturu...takže bylo a ted je..sem štaastná jen občas se nenávidím ...ne za svou domrdanou postavu ale za svou nevymáchanou povahu..ta je klíčem skorem všech hádek..které jsou vysilující ... sme oba s pindulkou zvláštní šítři tvrdohlavý a jak se dokážeme v jednom momentu pohádat tak za půl hodiny už spolu nejvíc sme a dokazujeme si jak moc a silně se milujeme..často plánujeme společnej život, chvilkama to vypadá na dosti dlouho ale ze zkušenosti z vítkem vím že nic není na stálo ani láska jako trám...i když bych moc chtěla pinda je pro mě anděl...snažím ses měnit ale vítek měl v jedný věci dokonalou pravdu si nezměnitelná změníš lidi kolem sebe skortíš jejich špatné zvyky naučíš je jako tebe naučili rodiče slušnosti a vstřítnosti ale nikdy tohle nedokážeš sama ze sebou a to je důvod proč se nechcí vrátit..měl pravdu ale nikdy jsem nevěřila kolik toho v může v těchto slovech pbýt..sama jsem dosti arogantní dominantní sobecká urážlivá přecitlivělá...ale mám toho i spustu do sebe...mohla bych přemýžšlet ..taky že dneska chci a budu o tom co se stalo z aposledního půl roku koho jsem potkala a tak...děkuju za to co jsem měla možnost poznat..
můj novej cíl...koupit si digitální foták...vždy když si du za svýmu cíli tak je splním...doufám že brzinko...povím zítra až si srovnám myšlneky....