včera mi petr uděllal radost jeli jsme na kole do humpolce na zmrzlinu..baví mě to a s nim víc protože na mě neřval že jsem nemožná a tlustá že jedu pomalu a podobně co mi říká jarda kterej se mnu stejně nejezdí....bavilo by mě to sportovat ale nikdo se mi nevěnuje  tkaže asi budu pořád tlustá jelikož mám slabou vůli...a skoro žádný peníze..
nejsem na prachy to vůbec večer ve dvou se penezi zaplatit stejně nedá ale jednou bych chtěla abych nemusela tolik chodit na brigády a všechno by mi koupil můj přítel nebo tak hadry výlety jenom tak chvíli abych taky zažila pocit toho co všichni..zas na druhou stranu jsem ráda že jsem samostatná a soběstačná...
novýho nic dělám video a nejde to takže jsem mrtě nasraná jako prase sem doma sama takže nuda...není pes (můj sen) nejsou brusle není nic..
až budou fotky udělám album pro jariska teda nevím jestli ho to nějak potěší jako že jsem ten poslední člověk tkerýho asi zajímá ale uvidí se chová se ke mě docela ted dost mile ( hm...jak dlouho že) nevěřím tomu i když b\ch možná věřit chtěla..je mi nějak úzko ze vzpomínek...bojim bojim

si oporra kterou jsem si vždy držel ve svých snech tohle mi napsal jeden kámoš a já mu to moc přeju zrovna tomuhle drsnákovi kterej snad celej život neznal city svých kamarádek a podobných jevů zamiloval se blázen jeden zní  to moc hezky to heslo co posílal své slečně líbí se mi to a asi si to někam poznamenám abych jednou tohle mohla taky říci... už jsem to mohla říci několikrát ale nic mi nevydrželo takže to asi nebyly slova pravého smyslu tolik bych se přála usadit chodit si na ty svoje brigádky kupovat si nechty hezký oblečení starat se o sebe mít pejska po něm toužím strašně a hlavně přítele o kterýho se nemusím bát že když se naleje tak mě podvede taky nejsem svatá a mezi vzahy dělám různý boty některých lituju některých ne jednou mi kámoš řekl že jsem skvělá že se umím smát a bavit i když jsem strašně zakomplexovaná svou váhou..aby taky ne slyšet pořád si tlustá si silnější si kobliha si taková jak kdybych to nevěděla máš povyslá prsa velké břicho a co ten velkej zadek...fakt to sráží mojí dušičku sem jiná neprůbojná nechám si dost věcí libit a doplácím na to teda jak kdy že  jo ale poznala jsenm že jsem spoustě lidem ublížila nevědomky za účelem samy sebe a ted mám 8 měsíční vztah strašná doba a strašně to letí mám jarinkovi rodiče ráda a vlastně sou hodně pohodový a nechtěla bych je jakobyopustit ale na druhou stranu jarda je ten člověk co mi zlomil srdce zamilovala jsem se po uši obětovala jsem všechno ze své hrdosti i sebevědomí dala mu lásku a myslela jsem že je to napořád že on je ten pravý a dokaže mě udělat štastnou věřila jsssem tomu a dlouho a naivně a ted to vím, jarda je hodný pozorný a i něakdy milý ale nedokáže odolat chlastu ( proti tomu nic nemám) ale on když chlastá tak ve velký míře, a pak blbe podvádíme a pak když se hádáme tak je sprostej (neříkám že já už potom taky ne sem ale to plyne ze situace a vypjatých nervíků) nehledá spolčný chvilky krásný co můžeme trávit spolu abychom na sebe měli památku celkem se změnil překvapil mě z dovolenou udaělal mi radost když přijel zamnou místo trénenku a choval se ke mě hezky ale takových dní je málo a kolikrát to ani nevypadá že spolu chodíme že mě má rád bo takového něco krásného...ta zamillovanost a naprosta oddanost mě přešla najednou jeho slovům nevěřím a dost těžko se mi důvěřuje on miluje holky chlast pařby frajeření jenom ne pořádně mě nikdy jsem od něj neslyšela miluju tě tolik jak si ani nedovedeš představit si moje všechno vážím si tě sou to sice silná slova ale já je pocítíla a on mi všecinky iluze vzal už se ani netěším jako dřív myslím si že mě on jako osoba úplně zradil dostal mě na citový dno od kterého se nedokážu odrazit a nechávám si srát na hlavu sem jak jeho majetek ne jak jeho holka šibe mi z toho občas a nevím jak dál...já toužím po lásce a pochopení toleranci a opoře po něčem co jsem ztratila a ztratila jsem i důvěru v lidi.... nechci potom žádnej vztah nevěřím ničemu co je krásný nechci znát ........je mi prostě úzko nějak divně

nejvíc toho zná můj pravejj deník bridgie hejskové kterých vedu už asi 8 takže tu máte smůlue

jsem takovej malej pribinák kdo ví pochopí kdo neví nepochopí.. byla jsem s našima s karolínkou s tetou a strejdou s jakubem a veruckou a jarim na dovoleny ve vysokych tatrách...moc krásný moc romantický moc se mi tam líbilo byla to senzace na jedný chatě vele chatě kalící super i když teda představovala jsem si romantiku s mým jarinem větší ale nemůžu si tak nějak stěžovat....
někdy o tom porozepíšu dneska jsem jenom chtěla zkonstatovat že mě mrzí že síi mě jarda neváží že mě bere jako samozřejmost že prostě nejsem jeho princenou.....

petr má pravdu jak dlouho to spolu ještě vydržíme píšu jsem smutné deníky bolest mojí dušičky (sakra jsem nějaká romantická) a vím že tohle málo kdo čte málo kdo se nad tím zamyšlí proč taky že je to můj problém že neznám svou hodnotu a tak se tu utápím v depresích ( to brzo v 18) nechci aby to nikoho obtěžovalo ani nechci to nikomu cpát nemá to smysl každý máme svých vlastních problémů starostí i radosti dost...ve mě je dost lásky kterou bych tolik chtěla dát někomu kdo by si toho vážil někomu kdo prostě umí přijit pohladit kdo se nestydí mě vzít a určitých okolností za ruku kdo nechodí za jinými...mrzí mě to s jardou on byl můj vysněný princ dlouho jsem o něj bojovala a najednou jako bych všechno v pár vteřinách ztratila najendou se cítím sama bez pocitu lásky a spolehlivosti...to i prostě křepi přijde víc a řekne pojed támhle podnikneme tohle...(já bejt s petrem tak se mám docela dobře je šikovnej má barák zahradu mohla bych mít svého pejska ale my bychom si prosě asi nerozuměli v tom že já jssem živější a on takový klídkař prostě ho mám velmi ráda a hodně si ho vážím ale necítím k němu žádný silnější city) naopak k jarinovi jo a to je to proč se tady zaobírám pořád tím samým prázdnotou a smutkem bolestí a ničením možná měl pinda pravdu jelikož on si tě neváží ubližuje ti tak se na sebe podívej je z tebe troska furt jen bulíš nemáš o nic zájem a marně čekáš na jeho náruč nebo hezká slova...ano měl pravdu ale možná to jen říká proto že první láska je fakt silnější než cokoliv nasvětě vím že mě pořád miluje ale za ten rok cca co jsme od sebe to ze mě vyprchalo občas si sice vzpomenu že on mi dáváal lásku pochopení obětoval mi celé své srdce  ajá ho hnusně zlomila ale už bych se nedokázala vrátit k němu je to koloběh vítek by chtěl zpátky svou první velkou lásku já bych chtěla svou první lásku- vítka, mě by chtěl pinda pindu by chtěla nějaká a koho chce jarda:? všechno je to napsaný všeobecně aby si někdo nemyslel že se přetvařuju a že chci vítka...možná někdy kdybych byla sama tak asi jo k němu jedinýmu by mě to táhlo jinak ne protože bych se fakt distancovala od jardy a jardy  nechtěla bych s nikým chodit ale  zajímalo by mě jestli jsem já jarinky jeho láska co ke mě cítí co necítí prostě jak moc silný jsou jeho city..ted je docela milejjo jenže to je tak kvůli dovoný a to že má volnost může si s kýmkoliv chodit ven (jenom ne se mnou) může chlastat může balit a pak možná dlouho já...hahaha nevěřím mu už ty jeho krásný slova prostě mi přijdou hraný láska vypadá trochu jinak vidím to prostě na více lidech jeden druhýho si váží a sou si podporou to je ten základ láskya.....no super akorát depkuju a fakt mi je úzko jedna osoba mě pořád nechápe a nebudu to opakvoat...nesnáším (se) (ho)..

nejde to dál co si furt nalhávám na co myslím proč to dělám??? lže mi o tom že jde za rodiči a přitom flirtuje otevřeně s holkou svýho bráchy která ho dřív taky chtěla tímhle způsobem s ní dřív nebo později skončí najednu stranu by se mi možná ulevilo možná bych byla ráda aspon bymi neubližoval ale na straně druhé stojí srdce se svou nesmyslnou verzí že ho moc miluju je to pravda on ode mě odejít tak budu dlouho brečet přestanemě spousta věcí bavit a budu se utápět ve vzpomínkách v těch hezkých ( to bych chtěla vědět v jakých...) a bude mě strašně srát že si někoho umí vážit jenom ne mě...a pak se nejspíš potkáme na střední pro kuchaře až dokončíme 3. ročník a budeme se na sebe dívat jako když se neznáme
nejde tohle musím s tím už něco dělat nepíše mi nezavolá nestaví se  vlastně náš vztah nemá žádný smysl už ani žádné společné zážitky ani chvilky které jsou vzácné slova typu lásko beruško chybíš mi stýskalo se mi nemohl jsem to vydržet na tady máš růži pro radost zajdeme se projít něco SPOLU  vymyslíme budeme blbnout nakoupíme si kouknem na dvd zajdeme se koupat NEEXISTUJE NENÍ a to bolí ze všeho nejvíce koukat jak přijde před naší školu kluk kde čeká na svou holku a donese jí ruži sednou si do auta a vypadají strašlivě zamilovaně ....závidím tolik všem závídím hlavně svoji sestře jak dobře si vybrala ale moc jí to přeju abyste si nemysleli.....
jo kamarádství s ivet skončilo po 5 letech ze dne na den...tady klidně můžu napsat co si o tom všem myslím..prostě nemá žádný cíle bude jí zachvilku 20 chová se jak když jí je 13 chybí jí ta ženskost taková ta velká slečna baví se s číhalem a bartůškem jako kdyby oni spasili svět a byli ti nejlepší...přitom neumí bez taháku ani mrknout najednou zapoměla na svoje hodnoty a ty cíle co měla...nepracuje na žádný brigádě nic jí nezajímá...fajn no chtěla jsem se s ní bavit ale nějak mi nechybí a pomlouvat se nenechám boužel...
je mi všeho docela líto člověk se má vždy chvoat tak aby ničeho nemusel litovat...boužel pro mě já musím..a nechci tu psát čeho jelikož to ví jen ten deník tajnej v mých spisých nebo spisech
jako každej deník končím otázkou tak ted se ptám proč sou tu všude tolik zlomené smajlíky ubrečené a bezmocné? proč když je lásky čas sedím doma sama a čekám až se mi ozve? proč vůbec tohle sem píšu

když se zamyslím nad tím co jsem za dva a půl měsíce pochopila a dokázala zůstanu záhadně viset v jednom bodě...ach jo ani ne za dva měsíce končí pohádka o krásném bydlení a nádherném vztahu chce se mi brečet chce se mi řvát chce se mi zůstat sama kde sou ty zápisky plné srdíčke plné lásky a pohodové nálady vracím se ještě víc zničená než s jakou nadějí jsem se tam stěhovala říci mi někdo že to je jen proto aby si jarda dokázal že na to nemá nebo že si to chce jen vyzkoušet tak do toho nedám ani flock a nemusím se stěhovat zpátky líbilo se mi tam celkem klidný prostředí, škola z kopce dolů práce co by kamenem dohoditl prostě všechno strašně ideální... no a najednou to po velké hádce / to jsem nikdy takhle nezažila to se nedalo vydržet/  tak je definitivní konec nějakého bydlení zkysnu zase SAMA  v ústí prdeli zasraný bez hospody a bez nějakých lidí na kalbu bez všech zase akortá denní rutina v tom přijít domů škola popř. práce a co malá kája žádný zážitky žádný krásný západy slunce braní za ruku žádný koupaliště žádný kalby žádný nic společnýhopposeru se tady doma.... pochybuju o tom že přijde se slovy miláčku miluju tě pojd támhle uděláme tohle a podobně  vůbec nehrozí...kredit si taky nedobije takže spojení a zamilovaný sms hovory žádný a jenom sliby bude to dobrý budeme se mít rádi jako dřív to těžko už mu nevěřím vlastně nevidím žádný smysl tady v tom chození neváží si mě a přitom spousta lidí mu říká že jsem docela hezká holka přpíjemná hodná a co on on na to sere
ignorace, slzy,pláč, sprostá slova, mlčení hádky žádný udobřování nic nic nic nic prázdno smutek úzkost prostě to tu musím říct naplno na co si lhát a předstírat jak všechno je ok není a myslím že s ním už ani nebude...plánovala jsem si hodně společný bydlení škola  chození za ruku spousta sportu výlety večeře samozřejmě všechno platit napůl aco a nic..
chodili za mnou kamarádi viz péta s pindou monča sestra....nikdo jinej aby se mnou chodili ven aby mi pomáhali naslouchali aby byli blízko....patří jím nenahraditelný díky moc ani slovy to tu nebudu psát...
a co moje láska šla mezitím doprdelky odešla jarda se změnil jsem jeho samozřejmostí ničím nepodstatným co odloží a někdy časem se vrátí až se mu začne stýskat ale já nejsem na to dělaná sem moc velká romantička a pochybuju že se mu někdy stýská a ted jak se odstěhuje za polnou mu možná už ani nebudu připadat vzácná ve smyslu toho že sejde z očí sejde z myslia to já nechci pořád věřím že se to zpraví že se budeme zase milovat a každej den nám přijde jakobychom se do sebe znovu a zas zamilovali jo kéž by ubijí mě poustět si starý videa kde mě může láskou sežrat kde jsem jeho beruškou kde jsme zamilovaný kde jsme štastný...kde ty dny jsou kam se podělo to kouzlo...tolik bych si přála aby se to po dovolený všecinko zlepšilo proč to nejde proč? prosím já to chci zpět jsem z toho hotová nic mě nebaví nic nemůžu dělat den co den se s ním hádám a to se s ním vůbec nevidím je ignorantskej je namyšlenej nenaslouchá mi neví co cítím ani ho to nezajímá jediný co ho zajímá  je on sám jeho osoba jeho pocity jeho činy...
pamatuji si na den kdy se rozbrečel kvůli mě na jeho narozeninách protože jsme se pohádali a jemu to bylo lítokdy mi psal nádherné sms věřím svému srdci dej mi šanci...myslela jsem si naivně že je to napořád...den co den to samé hádky žádné výlety procházky nic prázdno jenom když něco potřebuje tak tu sem...mrzí mě to všechno a hodně mě to bolí takhle snad ani nebolel rozchod s vítečkem nebolelo to a ted to bolí kde je ten starej úžasnej jarinek pro každou srandu pro každou chvilku strávenou se mnou kde je