byla jsem tři dny na slovensku docela super akorát to počasí zasraný jinak byla sranda s partičkou lidí

hodně jsem přemýšlela o tom všem co se mezi námi opět s jardou stalo-je to jak nekonečný příbeh mezi námi pořád sem si myslela že je to znak něčeho nového něco co mě naplnuje štěstím o kde ty lonský sněhy jsou...zmýlila jsem se jarda si se mnou absolutně jenom hrál všecinko co řekl všechno jsem mu věřila až do rána než se z té opilosti probudil a měl absolutní alergii na mě kurva bolí to já ho milovala a miluji stále ale tyhle slova pro něj nic neznamenají...nebaví mě už do nekonečně řešit ty malichernosti , rád mě nemá protože kdyby ano bylo by to jiný akorát se utápím a ponižuji akorát s tím prostě neumím nic dělat sere mě to jsem slabá a citlivá...

přijdou jiný rána jiný západy přijdou jiný lidi ale jedna hvězda zůstává mi svítit napořád

ačkoliv se to příčí rodičům já jsem se rozhodla proto co jsem chtěla jdu ještě do školy prostě jsem tak nad tím přemýšlela že jsem se v jednom dni rozhodla a je to definitivní..chci to tak a uplně se mi ulevilo byla jsem pod neustálým tlakem toho že něco zkazím že to takhle nemůže bejt a jsem moc ráda i když mě rodiče za to málem vyhodili a zmlátili jsem ráda sama sobě za to že jsem se tak rozhodla.. nelituji toho a doufám že za ty dva roky dospěju uplně sice jsem si chtěla koupit spoustu věcí a užívat si penez ale ty nejsou všechno...pochopila jsem to že každej máme svou cenu a ta se penězmi nehodnotí...jo ouvej lucí....

stalo se něco nad čím přemýšlím začalo to nevinně grilováním ve vyskytné, pár sms -zazvzpomínámím jedno doprovodění pár sekund smíchu jedna pomoc v nouzi pár nevinných úsměvů jedno stydění se jeden upřímenj záchvat smíchu ojoj lucí pochopila jsem že nejspíš je to správné že spolu nejsme že to tak osud nechce že můj osudový princ miluje jinou ale denně na něj myslím  vím že ho nepřestanu milovat a miluji ho stále, po tomhle týdnu těch dnech sem zase se zamilovala znovu mě okouzlil ale je to boužel jednostranné zase jsem si to moc zidilizovala a bude to jinak vím že ty růžové zámky si kreslím zbytečně...jak řekl můj táta svoboda je tvůj osudový člověk....a pak k tomu ještě dodal nechám ho ukrajincema zabít aby si měla pokojkéž by to bylo tak jednoduché...myslím na něj víc než kdxy dřív chybí mi to pevné obětí toho co se stalo ve vyskytné bylo to zvláštní jiné najednou jsme oba cítili to samý aspon na pár minut bylo to silný zajímavý nečekaný ale mělo to hloubku nechci vědět kolik ještě deníků bo papírů pojme dojem svoubí a já ale je to něco na co nechci zapomenout, dává mi sílů každodenních dnů dává mi něco co jiný ne nikdo mě nenaplnuje pocitem štěstí jako on...CHYBÍŠ MI MILUJI TĚ K ZBLÁZNĚNÍ