Kolikrát už jsem psala že dělám tečku za jardovou kapitolou a kolikrát už jsem si to sama podělala....nesčetně mnohokrát....sem tak neuvěřitelně nepoučitelná.....minule jsem myslela že jsem z toho venku že skončilo brečení do polštářů bezmocné prohlížení fotek a prošení se za ten návrat....stačilo jednou kurva a jsem z toho zase nejvíc v prdeli....jenom ho vidět cítít blízko našich,  a našich společných zážitků....byla jsem v prdeli...a proč? protože ho asi stále miluju...jo jenže pro něj to neznamená nic ignoruje to ...na to aby něco řešil má jiný tisíc holek rozpracovaných chodí si s nima do zoo volá píše může se přetrhnout....a já doprdele pořád tak žárlím....když ho vidím a vím co dělá měla bych si za tohle nafackovat....sem nula sem tak bezmocná....asi má pořád zafixováno že já jsem ta špatná ta co tohle zakázala tohle udělala...samozřejmě nejsem svatá ani dokonalá a vím to ale přeci jen se ve mě něco zlomilo a já prostě věřím tomu že mezi námi by to mělo smysl že sme se oba změnili a poučili....kdybych mu dala někdy přečíst ty deníky moje sešítkový těsně před tím než jsme se dali dohromady možná by se sám sobě divil co všechno pro mě tenkrát  chtěl udělat co mi řekl a já na to nedokážu zapomenout....pro něj sem byla pouhá ztráta času...smysl za to musí bojovat to ztratilo hned...a já ted? ted? ted je to stejný jako to bylo když mě nechall..nesmyslně brečím do polštářů koukám na fotky pouštím si videa poslouchám nahrávky čtu si dopisy starý deníky přemýšlím a vzpomínám.....doprdele zasraný proč? proč proč jak dlouho tohle ještě  bude tvrvat copak nemám svoji hrdost abych se musela takhle ponižovat copak to nejde jinak?  je to takovej hajzl kterej se mnou jen zametá přivádí mě do rozpaků a zcela úmyslně mluví o našich, o tom co bylo děalá mi to těžší a mluvit se s ním o nás nedá...absolutně rychlě mě pošle do prdele...takhle sem to nechtěla....sem taková nána...jak malá holka nějaká
chtěla jsem jet s nima na čundr a co? holky tam nepojedou...hlavně že on si chtěl vzít svoji nějakou princeznu nějakou krávu prostě sebou lhostejnost chlad zlost ...nenávist bolest láska děte mi do prdele nenávidím se

najednou přišlo to nejtěžší v mým životě rozhodnutí proto jestli se budu další dva roky ještě užívat života budu chodit -nechodit do školy bavit se pařby kalby užívání vejlety a žádná závazná práce všude jenom brigády....a nebo půjdu na stálo dělat na tři věžičky..jsou to lákavý prachy vykoupený časem a možná i osobností...nevím cítím se divně srdce chce něco jiného stejně tak jako rozum...je to těžký nejspíš půjdu pracovat zahodila jsem kvůli tomu nástavbové studium mrzí mě to i když si školu mohu dodělat vždycky tohle dětství se mi už nikdy nevrátí...mrzí mě to nejsem zrovna typ co by chtěl strávit svoje nádherné mládí v kuchyni za fritkama umaštěná a taková ta putka kuchařská..je to dobrá práce a baví mě to ale daleko víc by mě bavilo dělat nějakou úřednici sekretářku prostě něco co stojí za víc něco u čeho si budu připadat slečnou...sem městský typ i když co se týče čundru myslím si že na to mám...nevím asi jsem se rozhodla špatně...chtěla jsem toho tolik stihnout dodělat si státnice z psaní všemi deseti, státnice z německého jazyka cestovat hodně ale ta práce mě na dlouhou dobu zase hodně omezí a vím že já se pak do té školy už nikdy nevrátím...možná toho budu opravdu litovat....jenže stejně vím že tohle všechno pramení z nedůvěry v samu sebe...nemám u sebe opravdovou oporu přítele co by mě miloval koho bych milovala já...nevím co to je za bludnej kruh ael připadám si strašně sama unavená bez pocitu na něco se těšit...chybí mi láska chybí mi jarda já to pořád cítím v srdci po něm je tam strašná prázdnonta je to emoce která se nedá popsat chybí mi myslím na něj něco co nikdo nedokáže zaplnit...s ním by mě ten život bavil víc nevím jak dál sem na krajíčku ....bojím se nechci zkončit vyučená jako nějaká kuchta ne......tohle nikdy nebyl můj sen....jsem mladá na to abych dělala měla jsem jít dál na školu.....

na velikonoce jsem bylaa s jarinkem byl u nás za našima....úplně se mi sevřelo srdce a když jsem cítila jeho blízkost došlo mi to já ho stále hluboce miluji...rozešla jsem se dneska po dvou měsících s lukášem bylo to těžký ale správný byla jsem upřímná řekla jsem mu to..nejde a nešlo to takhle dál.....pořád sem musela myslet na jarinka i v posteli všude...strašně mě to stresovalo...ted jsem klidnější máma mi řekla že jsem pěkně blbá jarda na mě sere a mě nechce neváží si mě a já ho chci a nechám proto kluka kterej je na mě hodnej...sem jak malá....chci bejt ted nějakou dobu sama jinak udělám další kiks....
zaměřím se na hubnutí...a budu doufat že jsem udělala správnou věc.....chci ho moc....

přesně tohle jsem nechtěla přesně tohle jsem nepotřebovala...ach jo mám zase v hlavě zmatek stačilo 20minut ne ne ne nemůžu tohle přece je jen trápení lucí vzpamatuj se uklidni se jarda není jeden bod kolem kterého se točí svět...ne ne ne...

celej tejden sem byla v jihlavě u lukyhoon je zlatíčko hrozně krásnoučkej a miloučkej...a slibil mi že toho hulení aspon trochu nechá...a taky že jo..není to žádnej podvraták mám ho ráda je fajnky pomáhá i on mě dostat se z toho "dna" začínám zase věřit a nepřipadám si tak nehezká vedle něho je to jiný ...byla jsem s jakubem a verunkou a vojtou na matějský pouti největší paráda moc jim děkuji za tenhlke úžasnej výlet bylo to super nádherný bylo to boží a hlavně romantikcý takový krásný jo jen tu romantiku s někým sdílet...příště v kfc dám výpověd můžu dělat brigádně jinde a tohle kfc by mě jen zrujnovalo je to tam k zblití....ten systém americkej...takže dokonce dubna půjdu pryč a docela ráda...je toho tolik novýho že ani nevím kde začít...ale vlastně si chci ty nejnovější a krásný věci nechat pro sebe...stejně to nemá smysl sem psát tenhle web je teda spíš bude pouhou vzpomínkou na moji minulost pořád bych se utápěla ve vzpomínkách na jariska...zdálo se mi o něm..-dva roky jsme se neviděli a pak mě nemohl ani poznat šli jsme spolu na kafe a pak to zase zajiskřilo ....jak krásný....byl to jen sen a já to měnit ted nechci všehcny rány čas zahojí a jen čas nám ukáže tu správnou cestu neříkam že na něj někdy nemyslím ale tam kde slunce nesvítí tam nech to bejt tak nech to bejt....já věřím v samu sebe....takže jsem ted štastná a ještě štastnější budu...mám se dobře získávám znovu své ztracené sebevědomí