už se to vyřešilo jarísek je kluk a pánem mého srdce...a to vím chudášek odvezli mi ho na infekční zasraný bagety v tesco šíleně moc ho miluju a jarda je jen kámoš tečka

někdy si srdce a rozum nerozumí a potom mě to ničí nechci se o tom bavit ale ublížila jsem malem dvoum lidím...svýmu příteli jarískovi a taky jeho nej kámoškovi jardovi...oba je totiž mám ráda skoro stejně a jeden pro mě zanmená víc než druhej...situace k zbláznění a ty všechny vzpomínky........jarda versus jarda jak z toho ven

renovuju profil

renovuju profil

MILUJU TĚ JARÍSKU MILUJU TĚ CELÝM SVÝM SRDÍČKEM A MOC SI VÁŽÍM TOHO CO PRO MĚ DĚLÁŠ, JÁ VÍM NENÍ TO JEDNODUCHÝ A TY VÍŠ ŽE URČITÝ VĚCI JÁ NIKDY NEPOCHOPÍM PROTOŽE JSEM DÍKY BOHU NEMĚLA TU ČEST TO ZAŽÍT VÁŽÍM SI TĚ A JEDNOU BYCH SI TĚ CHTĚLA VZÍT MILUJU TĚ A DĚKUJI TI ZA TY NEJNÁDHERNĚJŠÍ MĚSÍCE...A TEN SPOLEČNEJ BYTEČEK

jednou v sobě něco velkýho změním....a já vím co mám to dokonale zidealizoavaný jen k tomu potřebuju víc času a peněz....protože člověk se může změnit vnějšně ale jeho já se vždy vrátí k pánovi, chci aby si mě lidi pamatovali v dobrém a uchovávali si krásné vzpomínky na společné chvilky myslím tím ivet, vítka, vojtu, marka, martina, dášu,dušíka, svoubiho...a ted si momentálně nevzpomenu....ze začátku působím dokonale-umím se přetvařovat ale po dvou třech měsících se člověku otevřu s nedokonalými chybami a záleží na nátuře jestli člověk vydrží se mnou sdílet myšlenky nebo to vzdá...sem komplikovaná duševně, nejsem postižená nebo uražená jen sem jiná...bojím se okolí, bojím se řečí ohledně mýho já mých názorů bojím se i moji postavy a úsudku jiných pod nedoloženými pomluvami......sem vášnivá ale zárověn si potrpím na romantice jsem žárlivá ale sama žárlivost vzbuzuju, sem mrcha a já to vím

asi tak před rokem sem říkala ne já nechci žít, žila jsem jen pro jednu myšlneku a to byl vítek, nikdy sem nezažila větší bolest než byla tahle, a i když jsem ho dlouho potom stále milovala, neuvěřila bych tomu že někoho dokážu milovat ještě víc a budu s ním chtít žít...jarísek je jinej i když máme občas finanční problémy klape nám to pokaždé hádce se k sobě vrátíme ale nerozcházíme se....je mi líto že jsem o některých řekla to špatný...promin mi to vojto nechtěla, ale bylo toho na mě moc a já v tý době hledala tu největší oporu...je mi líto že ti na mě zbyli hnusné vzpomínky\...zjištuji že pár lidem jsem docela dost ublížila at už deníkem svým nebo z očí do očí...možná sem i křivdila ivetce ale hodně dlouho se mě držela teorie s tím vítkem byla to velká kapitoala mýho žiovota a lidí co si vážím mnou pohrdají...
chci od toho utéct ale přemýšlím a váhám...pinda mi nabídl že po škole půjdeme bydlet do české lípy..asi by to bylo nejlepší já nestojím o kamarády co jednou zradí ale asi mi bude chybět moje rodina ale jak se říká i naše cesty se jednou rozejdou...a ten okamžik bude mnokrát bolet..nikdy jsem si nepřestala psát deník už od 6 třídy mám spoustu sešítku a jen tam je vidět jak člvoěk dospívá a mění své názory...píšu to jak mě myšlneky napadájí takže to chvílemi nemá souvislosti tenhle deník zrovna dneska...jestli mi to vyjde tak jak bychsi to přáala tak bych moc stáala o to a doufám že se mi můj sen splní je několikanásobný..ale nechte se překvapit...hubnu a de mi to docela dobře..mám z toho radost i když občas je ta síla jednoduše silnější...musím popřemýšlet co sem napíšeu abych neuužlíla ivettě pindovi vítkovi prostaě nikomu...ale myslím si že ten deník nikdy nebude ideální pro všechny sou to moje pocity a já si za svými názory stojím i když je někteří zavrhují

asi tak před rokem sem říkala ne já nechci žít, žila jsem jen pro jednu myšlneku a to byl vítek, nikdy sem nezažila větší bolest než byla tahle, a i když jsem ho dlouho potom stále milovala, neuvěřila bych tomu že někoho dokážu milovat ještě víc a budu s ním chtít žít...jarísek je jinej i když máme občas finanční problémy klape nám to pokaždé hádce se k sobě vrátíme ale nerozcházíme se....je mi líto že jsem o některých řekla to špatný...promin mi to vojto nechtěla, ale bylo toho na mě moc a já v tý době hledala tu největší oporu...je mi líto že ti na mě zbyli hnusné vzpomínky\...zjištuji že pár lidem jsem docela dost ublížila at už deníkem svým nebo z očí do očí...možná sem i křivdila ivetce ale hodně dlouho se mě držela teorie s tím vítkem byla to velká kapitoala mýho žiovota a lidí co si vážím mnou pohrdají...
chci od toho utéct ale přemýšlím a váhám...pinda mi nabídl že po škole půjdeme bydlet do české lípy..asi by to bylo nejlepší já nestojím o kamarády co jednou zradí ale asi mi bude chybět moje rodina ale jak se říká i naše cesty se jednou rozejdou...a ten okamžik bude mnokrát bolet..nikdy jsem si nepřestala psát deník už od 6 třídy mám spoustu sešítku a jen tam je vidět jak člvoěk dospívá a mění své názory...píšu to jak mě myšlneky napadájí takže to chvílemi nemá souvislosti tenhle deník zrovna dneska...jestli mi to vyjde tak jak bychsi to přáala tak bych moc stáala o to a doufám že se mi můj sen splní je několikanásobný..ale nechte se překvapit...hubnu a de mi to docela dobře..mám z toho radost i když občas je ta síla jednoduše silnější...musím popřemýšlet co sem napíšeu abych neuužlíla ivettě pindovi vítkovi prostaě nikomu...ale myslím si že ten deník nikdy nebude ideální pro všechny sou to moje pocity a já si za svými názory stojím i když je někteří zavrhují

po údalosti v brništi jsem se rozhodla rázně že musím zhubnout a to docela rázně protože v létě bych se nemohla ukázat ani v plavkách...chci se dostat zase na svou vysněnou postavu 68 + - nějaký to kilíčko tak mi držte palce do začátku května.....pak dám vědět jak to dopaldo

tak jsem se vrátila společně s jarískem z dovolený v český lípě...byla to paráda poznala jsem jeho otce a musím říct že pinda je celej po něm...chováním vlastnostmi a i názory je to moc fajn člověk - mají hezky udělanej byteček jelikož pan Valenta je truhlář..prošla jsem si Lípu a taky jsem se několikrát musela podívat do Intersparu...báječnej obchodák...byli jsme společně na vodním hradě a celej tejden sme si to moc užili...
potom jsme jeli i do Brniště za jeho babičkou a dědou a zjistila jsem že celájeho rodina je geniální po něm, byli jsme v bytešššku v podkroví a hráli dostihy....nedá se svítit ale bylo to nádherný...jezdili jsme na ukrajinách a bylo mi moc fajn...Byla to velká pohoda a strašně jsem si tam odpočinula a taky jsem tam sttrašně přibrala:-)) jejich rodinu sem si moc oblíbila....byla jsem a stále sem štastná a to proto že mám vedle sebe tak dokonalýho človíčka...po 4 měsícich už jsme si na naše výpadkové povahy zvykly a dokážeme se už ani nehádat...je to pohodka ..dostala jsem k mdž krásnej velkej kafovej hrníček...:-) můj broučrek je prostě geniální...ted je se mnou tady u nás v Ústí a já jsem nejvíc ráda protože pro mě dělá opravdu hodně....a jsem ráda že je takovej jakej je....A jsem ráda za všechny náhody co nás dali dohromady protože se nejvíc změnil a moc se snaží....miluju ho a jsem pořád štastně zamilovaná a doufám že naše společná budoucnoust bude ta krásná...mám krásně vzpomínky na celou dovolenou a určitě se tam ráda zase podívam