miluju ty rána kdy jsem sama miluju ty celé dny kdy sem sama miluju ty večery romantických nádechů kdy jsem sama miluju vlastně každý okamžik kdy musím být sama
jsem ráda za to že vždy vypadám jako slečna někoho kdo si ze mě dělá srandu neustavičně mě ponižuje a před určitýma osobama se ke mě chová jako nejvíc milující muž
miluju ty okamžiky kdy si fakt připadám štastná miluju ty chvíle kdy se mi z celé duše můj kluk věnuje prostě nedokážu odolat
keci keci keci keci....
nesnáším přímo to že musím být furt doma sama a jediný co mě naplnuje je že se občas staví petr a něco podnikneme moc mu za to děkuju jinak bych se asi mezi 4 stěnama zbláznila nesnáším když si ze mě dělá srandu nesnáším když mě ponižuje nesnáším když se ožírá nesnáším když před eliškou dělá jak mě ignoruje a už vůbec nesnáším když vzpomíná neustavičně na starý časy a vždy elišku dojme k pláči tak at si s ní chodí at jí může rozveselovat a mě nechá být nejsem žádná postavička kterou bude komandovat nejsem malá holka co se nechá seřvat doprdele nejsem jeho majetek ani žádná věc aby mě mohl kdykoliv odstavit a pak až se mu budu hodit se vracet nechci nesnáším tenhle způsob
vždy když si s ním chci popovídat tak mi odsekne nebo si pustí televizi nezájem moje pocity ale když si potřebuje někdo jiný popovídat (radši už nebudu jmenovat protože nemám na tyhle lidi slova) tak to se může přetrhnout to všechno dělá proto aby mohl s ní mluvit seru mu na tohle jsem jeho holka já nebo ona? neumí se chovat k lidem co jí pomohli viz křepis přijede z anglie těšila jsem se na elišku ale ona jenom jarísku jarísku jasný já se stavím popovídáme si jarísku....tobě to sluší..o petrovi nemluví a s ním taky ne se mnou potom u nás taky moc nemluvila
tak sem žárlivá ale tohle by snad sralo každou holku nemám slova pro způsob života jaký vedu a s jakými lidmi se stýkám potřebuju už vypnout jít se bavit s úplně jinou sortou lidí než je jarda jo říkám jarda jelikož říct moje lásenka brouček nejmilejší milovanej seru fakt že jo zapíšu sem den kdy budu fakt štastná...

tak dneska mi napsala moje nejmilovanjší sestra tenhle vzkaz a já si ho moc vážím:* Zdar vid ty moje drštičko,jak pak se máš?A co svoubík zlobí pořád,měla by si s tím začít už konečně něco dělat.!!!!Jinak ti úplně zničí srdíčko.Tak mě neser a seber se a srovnej si ho jinak tam na něj vlítnu!Nebudetě srát.Skus si sním popovídat a vyřešit to nějak jestli tě mám rád takti vyhoví,ale nic proti ale tohle není láska vypadalo by to trochujinak,asi si myslím jak tě miluje,ale asi zas tak úplně moc ne co,jiank by ti tohle nedělal ocas jeden,Víš já tě mám moc ráda a nechci aby si trpěla kvůli klikovi kterej ti za to nestojí třeba víta ti za to stáltobyl moc hodnej kluk.Svoubí prostě není na to aby u sebe měl nějakou tubabu není připravenej na vztah a je nevyspělej radši kamarádi chlast novždyt to znáš!!Měli byste si to mezi sebou vyjastnit jinak je to mezi vámi o ničem,a myslím že takhle to nebude mít dlouhý trváníJInak nevím jak ti poradit,protože sama bych byla si taky stejná víš,,aleaspin vím jak má aspon trochu vypadat vztah od jakuba,a podle tohotvýho to je spíš jen že spolu bydlíte a pořád se hádáte nebo radši spouvůbec nemluvítevíš,tak si to srovnej v tý svý mega hlavěěěičcea dejte se do kupy a nebo se na to vyserteTak pápá mám tě nejvíc ráda a svoubího taky ale nesmí mě srát protože je to ještě dítátko,který je nevyblbnutý.tak pápásek a mějte se a množte se aspn trochu

můžu brečet a můžu se smát může mi být špatně nebo dobře ale s jarinem to nic nedělá nejspíš ho nezajímají moje pocity ani slova činy skutky myšlenky nic...je jak prázdnej směr bez udání nadějí..
na praxi jsem včera totálně zkolabovala odvezla mě záchranka do nemocnice...všechno prostě se sešlo stres ponížení a úzkost samota a podobně..je toho na mě v poslední době nějak moc a nestíhám nepobírám prostě to nedávám je mi dost úzko nevím jak z toho ven a nejspíš ani nevím jak se toho pocitu zbavit..jaríska moc miluju strašně mi na něm záleží je fajn teda někdy když mi neubližuje(ale ne fyzicky to vůbec) udělala bych všechno proto abychom byli spolu štastný abychom chodili ven abychom dělali něco společně něco málo...těch chvilek je tak jako šafránu....co je mi platný že máme hezky zařízený byt a funguje nám perfektně domácnost když náš vztah chátrá...každičkej den čekám na to až přijde obejme mě a řekne že beze mě mu je smutno řekne jak mě má rád a co všechno pro něj znamenám...a vždy takovej den nepřijde skoro vlastně nidky jsou to jenom sny...což je smutný jelikož když je to můj kluk tak by to snad mělo být něco co okoření náš vztah...neberu mu kamarády ani to že se rád napije ale všeho s mírou ( ne s jeho bráchou) bojím se skřivánka udělal to jednou udělá to zase...nevěra ach to hnusný slovo...proč já musím tolik trpět jedním mým omylem
nechápu proč prostě neodejdu a neabudu se radši trápit sama bude to to samý at s ním nebo bez něj...a rozhodně bych si nehledala nikoho jinýho dalšího nic....pro mě by asi na dlouho přestali vztahy a něco podobnýho existovat a nejsou to jen slova jenomže jsem hodně zamilovaná a každej den doufám že to bude lepší...nebude jenom horší..a přitom to není tím bydlením nejsme tam ani dva měsíce nevídáme se málo kdy spolu usínáme...televize je hold přednější než já..nechci vidět samé chyby ale dokonale překryjou ty krásné okamžiky prostě nemám sílu nemám smysl proč se smát hledám neustavičně toho jaríska pro kterrýho jsem ztratila hlavu..a marně...je mi smutno je mi úzko jsou to pořád stejná slova ale bolí čím dál víc...proč tohle já nechci doufám že se to společnou dovolenou spraví doufám že mi nezničí první dovolenou kterou s klukem mám  nechci prosím už dost...

nevím jak začít koho ty pocity zajímají  kdo mi rozumí? no jo není to sice asi se mnou jednoduchý ale já jen prostě chci mít perfektní vztah kdy se nebudeme hádat a spíš budeme hledat dny které nás něčím naplňují...jo jenomže to bych nesměla bejt s tím s kým sem...boužel..
zamilovala jsem se do kluka kterej se mi zdál úžasnej pořád veselej bezproblémovej často mluvil o tom jak by se o svou princeznu staral co by všechno pro ni udělal úplně mi popletl hlavu říkala sem tomu zázrak z nebe hodně jsem o něm přemýšlela zdávali se mi sny a těšila jsem se na každičkyý den který jsem mohla být s ním i  když jen kamarádka milovala jsem ho už dlouho před tím než jsme se dali dohromady a zlomila jsem tak srdce někomu kdo mě miloval až za hrobublížila jsem pindovi kterej o mě ví spoustu věcí vypozoroval moji povahu moje sny chvilky kdy se cítím štastná...no jo šla jsem ale za hlasem svého srdce..a najednou vidím tu strašně maličkou shodu náhod...když jsem kdysi chodila s vítánkem znamenal pro mě celý svět milovala jsem ho až za hrob a když mě nechal dělala jsem blbosti byli mi kluci jedno hledala jsem bůh víc co pak jsem chodila s pindou a pro něj já jsem byla celý svět nechala jsem ho a taky začal dělat blbosti a je mu jedno jaký má názory a ted já chodím s jarim a najednou mi ten člověk nejvíc ubližuje a já jen pláču nad špatným hrobem...
historie se nějak záhadně opakuje....už tu zase sedím a přemýšlím nad tím proč investuju tolik lásky citu pochopení snaživosti do někoho kdo tím pohrdá kdo neumí si sednout a vyříkat si to v klidu bez hádek televize bez ponížení a slov jo dobrý dobrý dobrý...jsem někomu tak lhostejná a jenom za okolností kdy je mladý pán ožralý se dovím že mě v podstatě strašně miluje a nechce si to přiznávat doprdele co je to tedy za vztah..nebudu připomínat jenom konkrétní lidi ale všeobecně si myslím že když dva lidi spolu chodi tak proto že k sobě něco cítí že se dokáží naslouchat že umí udělat kompromis že jsou spolu rádi a nepotřebují k tomu promile..
nemá cenu sem něco psát...možná měl včera pinda pravdu často vzpomínám na domov jeliož mi něco tady v jihlavě chybí chybí mi ten pocit že přijdu domů kde na mě čeká milující kluk kterej mě neodbyde ani když je unaven protože moc dobře vím že já mu tohle taky nedělám jsem tu pro něj vždycky...a mrzí mě že já když se malinko naleju tak mě akorát řeknu at jdu rychle spát at jdu do prdele at jdu....a já jsem byla na něj už tolikrát milá a postarala jsem se o něj...byla mu blízko a to mi chybí....jeho blízkost...miluju ho totiž natolik že si ani neumím představit že bychom se rozešli i když někdy by to bylo to nejlepší řešení aspon  bych nemusela obden plakat nad tím že si ke mě nesedne a nevyřešíme to spolu v klidu jako dva lidi co k sobě cítí lásku...teda aspon já jo..jsem jak malá holka a přitom mi táhne na 19 tohle nemám zapotřebí sem taky jenom člověk...kde jsou ty sms : dej mi šanci ti dokázat že tě mocmiluju a já svému srdci věřím....další: je mi to líto lucí a nejvíc mě to mrzí...těším se na svou berušku uděláme si hezký den...si fakt užáasná....a nikomu tě nedám...jo možná jsou to jen prázdná slova kterým já se snažím marně věřit..jednou mi tenhle kluk hodně zlomí srdce...