tohle už je prostě síla na mě moc .... nejde nemůžu dál...jsem tak citově vyřízená...potřebuju někoho citově vyrovananýho aby mi pomohl..najednou se zase vrátili moje starý vzpomínky a jizvy strarých ran...prostě haluz..a do toho všeho tyhle věci okolo...slabota a němota nemocst si pomoc..

utikala jsem pryc a branila se tomu videt tvou tvar vstavala jsem vsechny slunna rana s pocitem ublizeni a nikdy jsem se nedokazala ubranit tomu malemu nahlednuti do duse osoby co jsem milovala kazda sekunda ktera prisla po dalsi minute vsechny slzy i bezesnne noci vsechno to jsem chtela zamknout vsechno to mi pripadalo zbytecne nizke a lhostejne mala vterina zapomeni kousek meho ja  ten plavy kour co sem ucitila na ocich hvezdna noc a zima kterou jsem nedokazal pohladit malej zlomecek toho co jsem citila a najednou vobrovske ticho a jen skromny plac oci tvych prosba a libani a zas pocit ranniho vstavani..