pláč propadla jsem úplné depresi celej den ležím v posteli a brečím furt pořád při každý vzpomínce na jariho pořád si prostě myslím jako už asi dlouho že to bude dobrý že se změnínechce se mi nic dělat on se nezmění bude pořád stejnej bude chlastat bez míry a balit holky bavit se s kamarádama a já vždy budu kulisou kam to všechno vyprchalo...takhle probrečenej den jsem neměla ani nepamatuju jednouv životě jsem takhle brečela a snad i to je málo pořád brečím brečím brečím bezmoc...a přitom mi ten člověk jenom ubližuje měla bych se vzpamatovat a dát se dohromady
nejde to kámoška mi říká ty si tak hloupá ty mu nestojíš ani za hloupej kredit a ty kvůli němu brečíš vyplejtvala sis celej paušal aby ti pak řekl je mi 18 chci se bavit? hej tak si najdi staršího chlapa a takhle neštastná nebudeš nech ho bejt nedolejzej za ním kdyby tě měl rád tak tohle nedopustí a jestli máte pauzu tak nečekej že se vrátí sem fakt mimo nevím co dělat on na mě fakt sere právě proto všichni mi najednou doma cpou jestli nechodím s petrem a tak..leda hovno nemám na žádný city náladu natož na nějaký vztahy petr je jen kamarád a velmi dobrý ale tím to končí jjá nechci nikoho dejte mi všichni pokoj já se potřebuju dostat z týhle depičky jsem z toho na dně...