možná je to všechno až moc krásný na to aby to znova byla pravda vítek na mě sere když to musím říct tak upřímně a mrzí mě to po tom co mi psal a říkal mě to opavdu mrzí a víc než mrzí mě to bolí....bere každou sms jako vyčítání a přitom je to jenom strach o někoho koho miluju nejpíše už beznadějně ale co nadělám život a láska si někdy nerozumímrzí mě to aon toví a nevím co mu tak strašně moc brání se mnou bejt třeba jen na tu blbou zologickou zahradu...nevím i jako kamarád tak oc?o co mujde tím že mi nebude psát se nic nevyřeší a věřím tomu že to bude ještě horší akrotá na mě zapomene a sejde z očí sejde z mylsi ne teda mě ale jemu nevím o co mu jde tak on napíše že se jednou vrátí až zjistím že jsem se změnila a že mě má pořád rád....lidišky pomoc tohle k ničemu nevede jsem jak citová troska prostě nic a prázdno hluboká jizva z toho jak to dopadne..a kdyby nebyl blbej tak má vlastní hlavu a umí si říct jo půl roku to prostě šlo tak to zkusím protože potom by se ten náš vtazh upevnil..ani s nikým nespím snažím se chovat prostě v pohodě a halvně by už enbyli žádný hádky ale jak on to chce pochopit když se mnou ani nemluví prostě mu nestojím za blbou sms na odpověd nebo tak něco je to prostě už nejvcí zoufalý a já jak největščí kretén si pořád myslím že to s ním hne a už s ním nehnula spousta věcí tak teda pcohybuju že s ním hne zábava najde si výmluvu vím to a vím jak to potom bude bolet jak mu mám kurva dokázat že se ve mě zlomilo něco silnýho ale ta láska tam zůstala..boužel mě to tolik mrzí ůže stále věřím...ale k čemua komu když se každým dnem ta naděje ztrácí podle mě není nic šptanýho na tom že mu občas písnu nebo snad jo?ne není...a přátelel tohle neděljí ldiišky pomoc