ale převážně uvažuju o tom co jsem udělala
bych se nejradši neviděla...protože teprve dneska mi došlo jak moc jsem mu ublížila a jak nejpíš zranila jeho city..jenžev tu chvíli jsem byla neústupná tvrdohalvá a taky dost mimo a neuměla jsem se ovládat..
nevím co to se mnou bylo a pak jak největší krává jsem začala přemýšlet jak se s amrekm ráno vidět a něco s ním mít měla jsem hroznou zlost prvně na vítka potom na sebe ale nějak mi to nedocházelo ...ráno jsem ho nestihla protože jel druhým busem a tak jsem vystoupila na polenský a dala jsem se s ním dořeči měla jsem takovou chut s ním někam jít jako když jsme byli spolu na zákaldce ale v tu chvíli jsem se málem rozbrečela a bylo mi uplně nejvíc ze sebe zle
úplně jak bezcitná a krává flundra děvka..zahodila bych ve zlosti půl roku štěstí a opětované lásky jak jsem jen mohla bylo mi ze sebe zle opravdu a pak mi to zase jednu chvíli ani nepřišlo...při písemce z matiky jsem se soustředila na to co jsem vlastně udělala a proč se háddáme a ajdenou mi vypadl všechno co jsem chtěla napsat najednou bylo všechno pryč...a tak zase z písemky budu mít nejmín za 4...bože ještě z toho porpadnu
prvně že k němu nepojedu vůbec...prostzě ještě ráno mě přepadala zlost ale nevím na co nbo na koho a potom jsem tonevydržela a musela jsem se za sebe pekěn stydět a napsat mu jak moc se mu omlouvám...kdyby to on udělal mě tak bych z toho nebyla živá ještě hodně dlouho ale překvapeně to bral s jakou si rezervou...neívm co se to ve mě stalo proč a vlastně se ani nehcápu dnešek byl dnem hnusným a bylo téměř nejhůř kdy jsme se pohádali a to je proto že vím že tentokrát to bylo cleýkvůli mě... a nejde to vzít zpátky...
bože tohel jsem přece nechtěla aby to došlo do takovýho stádia až v tomhle...a zase se mi potvrdila jedna věc..tak známá jak jsem stará..tak osvaěčená...tak důvěrná...jak štíři umějí hluboce milovat tak dokážou i nenávidět..
a to protože marek je taky štírem..
mohli jsme se milovat a přitom jsme se v určitých chvílí nenáviděli...a snad poprvé jsem cítíila prvně i nenávist sand k vítovi ale zní to strašně hrubě...ale asi tot ak bylo a pak nenávist k tomu jak se chovám jak ubližuju jak kdyby nešlo ze stracýh chyb se poučit a vrátit to a tak jsem si i vzpoměla jak jsem to dělávala dřív markovi...martinovi..honzovi..michaloivi..ale proč? copak ta láska není to co chci?
je a hodně protože já jsem nikdy nebyla zamilvoaná víc a tak nevím co to moje srdce najedno popadlo nevyznám se v sobě...
nechci se mu ani podívat do očí...když si pomyslím co jsem chtěla udělat s amrkem je mi na prostě ne stejná přaedstava ohledně víti mě přivádí do úzkých...a to jeeětžě můžu být ráda že mámt ak tolerantního kluka a tolik mě milujě
protože jinak bych s tímhel přístupem o něj už dávno přišla..nevím nevyznám se v sobě..nenašla jsem cestu dál, jsem zoufalá a bojím se toho že jednou to bude silnější než já...bojím se toho moc