nejpíš dostávám naděje který mi jen ubližujou který nikdy nebudou reálný...nevím co vítekcítí envím proč se nechce vrátit nechápu nic z toho co se děje sem maličká a on je slabej bojovník možná jsem prohráli bitvu ale ne celou válku proč to tak snadno vzdává?co je tím podmíněno?copak si zasoužím takovou ignoraci a beznaděj?slíbil mi sám že ted bdueme přáteli a potom se ude chítt vrátit napsal mi až se změniš opravdu já se vrátit chítt budu..proč mě život takhle podráží chtěla bych znovu milovat a chtěla bych mu to dokázat jak můžu když mi k tomu nedá ani kapku prostoru... nelitujte měnejsem dost silná na to abych to přijmula já nechcibýt sama přece to tak hle nezskončio chovám se tu ted jak malá pubertačka ale není to tak je to absolutní zoufaost z toho co přijde a já vím že on ani n27nepřijede..pláču tu jak malý dítě pro něco co mě odmítá a nechce se mnou po půl roce krsánýho vztahu bejt už enmá co ztattit tak proč mi tolik ubližuje..ale stále mám dost trpělišvosti to všechno přehlídnout a jít dál jít sním...miluju jenže nejpíš zbytečně a pro něj ten půl rok byl asi jen zlepšením nebo jak...kdby to cítil tak jak říkal a bylo to toliksilný tak to nikdy nenecháme zajít takhle daleko a já jak blabá husa se ještě neudržím a píšu mu píšu mu protože mám oněj strach protož emi chybí...a on?ani jedna sms už týdenjen jedna a to nechce se mi za tebou přijet...bolí to tak at mi už neubližuje..omluvila jsem odporsila ponížila a ještě k tomu ohdoila hrdost...a s ním nehlo ani těch 30vzkazů co sjem mu poslala sms co byli nejspis zbytecný..zoufalá a i to je málo...když já ho pořád miluju miluju moc....proč teda?