je na líbím se ti a moje vzkazy absolutně ignoruje
a jak se asi potom má dozvědět jak se mám a co dělá když si nic nečte..takhle láska nevyadá a jsem z toho zoufaloučká čím dál víc..nevím co mám dělat nevím..jdu v pátek zase do práce aspon něco ale jdu sama a sama taky budu muset odejít a přijit zase sama domů...to slovo mi už nahání hrůzu sama sama..nemůžu mu ani přořádně psát aby to nebylo vlezly nebo abych mu neublížila...jelkož se k němu jako kamarádka chvoat nedokážj..proč mě musí tak trápit a nechce už být se mnou..jsou velikonoční prázdniny a já jsem sama a to je furt když se někdo zeptá jak ti je jak se máš..mám se špatně je mi smutno a jsem sama...k zbláznění..jak ještě dlouho nemám pro co žít skoro nic mě nětěší...s vítkem si ani pořdáně nepopovídám...píšeme si takový minimum..na icq nechodí...a vzkazy? to už jsem říkala moc mě mrzí že spolu nemáme takový spojení prostě mi moc chybí a když on mi tot aky říká tak je to jako zasouvat nůž hlouběji a víc a víc bez milosti...doslova to nensnáším kdyby se chtěla už tak vrátit a já zas mohla mít jiskru v očí a mohla se normálně smát a bavit..ale nejde to přes den pouze přežívám nic jinýho není na co se těšit...a už mě to neaví prostě je mi oc smtuno ani nemám komu psát...a některým co se o mě zajímají a litují mě tak nestojím o soucit stojím jen o balzámek který mi umí dát jen někteří...a rozhodně to není marek..on se vlastně vůbec nezměnil je pořád stejnenj hajzl ale mě taky nic jinýho nikdy nepřitahovalo takový ti největší grázlové v okolí inponovali mi..dot ý doby než jsem poznala vítka s ním se to všechno změnilo ale zajíamlo by mě jaký to bude až se k sobě vrátímenevím doufám věřím sním toužím...ale všechno je pryč..prozatím..nejvíc mě překvapilo to jak vítek v tom vzteku v pátek co jsme se viděli naposledy řekl...moje mamka to na tebe jen hrála ...chci si žít jak já budu chítt a nechchi žádný malý auto..úplně nejvíc mi tu vyčetl když už jsme u toho moje sny a touhy přání a pošlapal..ale i to bych mu byla schopná odpustit vlastně na to ani nemylsím je mi to jedno jen mě to mrzí s jeho maminkou a to dost..takhle bych to já nidky nemohla říct ani kdybych se zlibila sebevíc..protože vítka at se děje cokoliv tak u nás mají všichni rádi a já se tam pak cítím samotná takový navíc a není to krásný a nejvíc se bojím toho až budu muset za vítkem jet když se dáme dohromady..bojím se toho jak se na mě všichni budou koukat a vím že málokdo ze začátku uvěří že dokážu bejt jiná.ach jo..
je mi smutno po někom koho miluju upřímnou lásku tou největší..jsem pořád stejně zamilvoaná ne li víc strašně moc ale je pro mě moc bolestný ho slyšet a vědět že se za ním nemůžu rozběhnout nemůžu ho obejmout nemůžu s ním bejt..to tak moc bolí ..
ztatila jsem víru ztratila jsem cit a jen přežívám..vživotě jsem neublížila rony a ona je na vítka tak vysazená..chápu že mu mohla jednou dosti pomocale to přece neznamená když ho milujuže mi ho furt bude brát...
někdy jsem z toho zoufalá čeho ona je schopnmá vůbec to enní normální co ona si myslí a dělá ...ještě že bydlí tak daleko...je to šlvoěk kterej ničí vztahy furt mi jenom vyhrožuje nic jinýho nedělá..mě to tak nebaví..jako bych těch řečí neslyšela dost přes den kdy naráží na mojí psotavu ve škole..ael ¨ještě musím číst její ubohý vzkazíky typu bych se hend přestěhvoala a v důsledku ti vítka přebrala před očima doufám že neni blůbej na to aby udělal blbost...já mu věřím a věřím mu protože cíítm lásku a ta nezmizela jen si na chvilku odpočinula od problému...vítek mi vždycyk říkával spoustu krásných slov psal nezapomenutelný sms a hladili jsme se vždycky do usnutí ale to všechno je pryč a zajímá mě proč takovou dobu trvá to že asi přemýšlí o tom jestli mě miluje v tom by měl mít jasno nejdřív..chápu asi jsem mu hdoně ublížila to je fakt to bych taky kousala dlouho ale věděla bych ¨že ho moc miluju a chybí mi a proto bych se k němu vrátila...ale když se k sobě vrátíme tak to nezanmená že budeme dělat jen to co bude on chítt tak to nidkdy nebylo každej si musíme vyhvoět umět udělat kompomisy...já se změnila v tom smyslu že nebudou hádky nebudu je vyvolávat budu tolerantní upřímná a nebudu vyčítat ale moje jádro s mými sny se nezměnili ty zůstali pořád stejný jen je mít zas komu dát jsem zvědaváí jak dlouho se budu ještě trápit..bolí to fakt vedět že je někdo koho moc milujete a on je přitom tak daleko daleko vašemu srdci a daleko vaší blízkosti..je to vyčerpávající..někdy mám pocti jako bych na lásku zůstala sama..ale za půl roku co ho znám vím že tam ten citeček zbyl ale jen potřebuje čas...aby znovu ožil vlastně láska neumírá jen je oslabená..zrovna ted když je jaro...
ted co si dopíšu deník zjistím že mě zase prozváněl..proč to dělá..ubližujemi tím tak strašně moc protože on ví jak moc ho miluju a není se mnou a to je pro mě bolest opravadu velká ta největší...a bolí mě každa vzpomínka a slovo si sama...to poslení dobou nesnáším a ty soucity a tak nikdo ho tak nezná jako já možná i trochu moje ségra ale všichni ví jak to bude...nesníáším to a chci byt ted sama pryč od všech co mi neumí dát lásku pryč od těch co to nechápoou..pryč..utíct daleko je mi k zoufání a zase jsem toho tady napsala a nebaví mě to jenže mi nezbývá nic jinýho nemám co dělat sem sama
a jediný co je ještě moje je tenhel deník...a taky moje srdíčko plný žalu a přitom víry v lepší...ne je tozbytečný dělat že mije fajn a že je všechno v pohodě ..není..a nebude dokud budu sama...napadá mě spousta myšlenek a tak je asi hdoím do deníčku jsou to pocity básničky...moje nitro...tak si to kdyžtak nějak v hlavě srovnejte..
