Pod kůží

Dokážem sami stat
 uprostřed velkých bouří
co tehdy měl jsem rád
dnes mě jenom souží
z rána padá déšť
okna nejdou zavřít
usínám probouzím se sám

Slyším vítr vát
stromy teď mě soudí
všechno chtěl bych dát
za úsměv tvůj pouhý
mizí kouzlo v nás
cítím že ho ztrácím
nezbývá než prožívat to dál

Odchází ta spousta dní
můžem jen se ptát
mám tě stále pod kůží
nemám chuť to vzdát

Víš jak bolí pláč
tak těžko se mu brání
touha bezedná
kde končí nemám zdání
mizí kouzlo v nás
cítím že ho ztrácím
nezbývá než prožívat to dál