jsem na pokraji svých citových sil...stala se ze mě citová troska doma to není okej od tý doby co nechodím s vítkem je to takové jiné no prostě jako dřív nuda nuda nuda a zoufalost..v to co přijde nebo vlastně nepřijde..naděje byli vždycky strašně moc velký ale postupem času zjištuju že víek se snaží zapomenout nejpíš..jinak by se totiž sem tam taky ozval jak mi je jak se mám to přátele ělají nebo snad ne?asi jo ale vítek nemůže být můj přítel když já ho miluju a chci aby se to všechno zase vrátilo nevím proč nechce pohcopit že každej si zasloužíme druhou šanci všichni na to máme právo a ne odsoudit člověka bez poznání..nikdo nikdy nedělá stejnou chybu víckrát o to mín potom když miluje...čím dál víc si začínám myslet že to pro něj nic neznamenalo protože kdyby jo tak už mi nejpíš napsal že mu chybím...ignorujeme jak jen nejvíc to jde...úplně mě odepsal..nevím čím to je jestli třeba vlivem rodičů nebo kvůli škole tancování kvůli jiný...nevím nechápu totak strašně moc mě to mrzí..a on to nedokáže pohcopit..kdyby mu na mě záleželo tak se přece vrátit chce nebo mě aspon takhle nertápí...to je vždycky taková radost když se ozve..moje srdíčko se celý klepe protože je to ubíjející doma...doma problémy a když už tak i nuda, všichi přáeleé jsou zdaný takže taky žádná sláva nikoho já nechci nehledám...protože to nejde vítek ve mě zanechal víc než to že se spolu rozejdeme a potom mi dává naděje..proč to dělá copak mě zkouší co vydržím? já už nemůžu chci utíct pryč daleko..venku svítí sluníčko..tolik to láká vyběhnout si ven pohladit něčí tvář políbit oddat se touhám..a mít se ke komu vrátit..ale místo toho sedím u tohodle zkurvenýho pocíčtače a nenadělám nic už měsíc jsem jak chodící troska nic úsměv radost chut žít nic tu není protože to moc bolí od člvoěka kterej vás miloval půl roku a pak ze dne na den přestal? nesmysl nevím o co mu jde už fakt ne..chci počkat ale všichni už víme že tohle je čekaní akrota tak na smrt..oni furt všichni ještě věří že ty reflexy nás dají dohromady ale já už ne..protože mi připadá že jsem pro vítka přestala existovat nepíše..nechybím mu nekouka na profil nechodí na icq nechce se se mnou vidět nechce se mnou mluvit...co tak na jednou kurva?pořád mám jen depku nedokžá celej den myselt na nic jinýho než na to jak moc mi chybí a v tuhle chvíli dvakráít víc..ani se neozval psala jsem mu že jjsem totálně v prdeli z toho jak je to doma a tak ani malej náznak toho že by mi chtěl nějak pomoc..a přitom mi sám napsal že chce být můj kamarád...ale ty si pomáhají... je to strašný tolik trpím tolik toho lituju a on mi nechce dát druhou šanci..proč proč...copak ten půl roku byl alež?bolí to a ubližujeme mi to už..nevím orpavdu co dělat dál..
potřebuju opravdu pomoc proč to nedokáže pochopit že jsem citově slabá? vítku co chceš jetště víc?nedokážeš si představit jak moc to bolí když mě ignoruješ po půl roce bezvadnýho vztahu byl to nejkrásnější půl rok v mým životě..a věřím že nepřijde žádnej lepší..protože mám tolik lámaný srdíčko tolik zbyčovaný tolik poškrámoceny a ty si v sobě nenašel po měsíci a půl soucit s tímhle co poržívám..stejně si tohle nečteš..protože kdyby jo tak by si dávno věděl že jsem sezměnila a že chci znovu dát ti svou lásku... věděl by si víc jenže pro tebe jsem nejspíš přestala existovat..