taková řádka pih...malá červenost v líčkách, sem tam tukový polštářek, trocha té nedokonalsoti i kolem zadečku, suché vlasy, lámavé nechty, jizvy starých ran, širší boky....ale srdce plné lásky, vlastně i zklamaní a touhy po tom poznat nové štestí nebo se vrátit to moje jediný..pořád to stejný..posměch okolí, nejistota v samu sebe, potalčený smích, neupířmnost toho úsměvu..nějak moc o sobě přemýšlím a vím že hadry a ani perfektní nalížčení ze mě neudělají bohyni..neudělají jiné věci možná ale láskou upřímnou velkou vzájemnou se kolikrát řekne i beze slov...chybí mi to pohlazení to krásné ráno po probuzení chybí mi někdo blízký.....