Vždy,abys našel,musíš něco ztratit...vždy,abys dostal,musíš něco dát!Cesta vpřed je se někdy vrátit a zvítězit je někdy se též vzdát.... ok,chápu.... Ale proč člověk ztrácí to,co získal... a když dá,tak nic nedostane zpět,když nepočítám zklamání... Jediný,co chápu,je,že i když se vracím svým způsobem zpět a vzdávám se,tak jdu vlastně vpřed a vyhrávám... Proč? Protože,i když pozdě,tak i tak začínám rozpoznávát bezcharakterní lidi,kterým se chci vyhnout...to kvůli těm slzám mi to za to nestojí:o( A ten človíček,který se snad nechal oklamat víc než já,tomu to nemám za zlý... Taky jsem tu jednou byla na rozcestí,viď Aleši? A nechala se zaslepeně vézt špatnou cestou... Prostě se nechala ovlivnit virtuálními "přáteli" Naštěstí mi brzy došlo,že virtuální přátelství mi nikdy nenahradí pocity dvou lidí,kteří věří v to krásný...lásku... A dostala jsem příležitost všechno napravit... A tak chápu,že se mi to vrátilo... Moc děkuju člověku,který mě z tý wrong cesty vyvedl.... A omlouvám se člověku,který jde špatnou cestou a já nemám sílu ho vzít za ruku a vézt tou správnou... Já sama zavírám dveře,abych neslyšela,až jednou bude volat... Nechci to slyšet...já chci jít sama...a za to se vážně omlouvám...