někdy si myslím zcela upřímně že možná naši nejradši měli vítka když k nám jezdil a od té doby se to malinko stupnuje..pinda u nás bydlel přes půl roku a naši si ho hrozně oblíbíli a často se mě táta ptá jak se Jarda Valenta má co dělá jestli se výdáme a tak mi připadá že chudák jarda S. oni ho sice maj taky  rádi ale ne asi tak jako třeba vítka a nebo pindu..jenom domněnky možná pocit nic víc
jezdím k járovi ráda má prima tatku aj mamku a jsou taková normální rodina a jestli my spolu s tím bláznem vydržíme tak bychom byli strašně fajn příbuzný...
sice jsem párkárt řekla že bych si s jarinkou dovedla představit život ale asi to není zcela pravda nebo je ale nevěřím tomu že jarda někdy vyroste z těch lehkomyslných probděrků a začne uvažovat jako dospělej člověk o životě přítelkyni zázemí a tak...
je strašnej blázen úplně mě nekdy ohromuje svou povahou mám ho ráda ráda se za ním stavuju a jsem mu nablízku i když někdy čekám že jako přijde a obejme mě a tak ale i tak je to celkem fajn..je  první kdo mě dokázal změnit malinko i když uvnitř jsem to pořád já tak přeci jenom cítím jistou změnu...
dokáže mě dostat i do rozpaků..ale taky mě dokáže sakra nasrat...svým nezájmem tím že mě  nechce vidět a málo kdy od něj slyším beruško jak ses měla já se na tebe těšil...to mě možná zžírá nejvíc ...pro pár důvodů četla jsem na malcolm jeho deník a to mi připadalo jako láska jako něco co slovy popsat nejde něco co je v obouch lidech chtěla bych znova prožívat tyhle krásný slova a věci ale ne s malcolm ale s jariskou s....kdyby on věděl..třeba časem mu to dojde prostě láska...