naděje mám ale každou chvilku je ztrácím víc a víc nekdy bych nevěřila čeho všeho je vítek schopnej nechá mě tu tfápit a je mu jedno jak to cítím dneska jsem si orapvdu sáhla na dno a ani nevím co jsem tyhle poslední deníky napsala takže tu moc věcí psát enbudu už jen to že jestli mi vítek nedá novu šanci tak že pro mě skončí svět enví kde se ta zloba v něm bere proš je najednou tak odměřenej najednou tak bez citů jak kdyby mi pul roku lhal a ja byla pro něho jen hračkou..chtěla bych strašně moc aby za mnou přijel a na všechno jsme zapoměli ale on je jak když mi byl nevěrnej a nedokáže mi to říct...
všichni odjeli na akademii a já tu zůstala sama přitom jsem tolik chtěla jet podívat se na ségruja tancuje to mě tak moc mrzí ani nikdo neví jak chtěla jsem tam u toho byt ona mě tu prosil a ajá já odmítla kvůli tomu abych tvrdla pc a cekala na něco co by mělo přijít samo..jak někdo může přemýšlet ještě o tom jestli tohodurhýho miluje to prece nejde když někoho miluju tak to cítím a nemusím o tom přemýšlet..olí to dost vytrpela jsem si toho dneska jakne za cleej zivot a už mi nejde anibrecet proste dosli slzy jak moc mi to trhalo srdced a ted jen doufam ze to bude vsechno zase jako driv ze prijede zapmeneme na to a pres tyden se na sebe budeme tesit je to tezky zapomenout to ej ejasny kazdej z nas jsme udelali sposutu chyb a jsme oba dost tvrdohlavi a stojíme si kazdej za svým at se deje co se deje ale myslim ze vitaa prijede a bude stacit nekolik chvilek bez mluveni a prjde ten cit sam pane bože co mam dělat takhel mi nikdo ještě neublížil lásko..