v jednu chvíli jsem chtěla vrátit všechno úplně a začít znovu a jinak a vědět jak to budedál...chtěla jsem se vrátit na základku a prožít některý věci znovu a znůovu...vybrat si jinou školu dát markovi něšo víc mít s martinem..jinak hákovat školu, dělat blbosti v hospodě. já chtěla prostě při nudný hodině ekonomiky všechno zpět..nikdy se nevyspat se zdenkem nebo nepoznat daliho nechodit s doležalem..vrátit bbaičinu smrt..ale jedno bych určitě vrátit nechtěla několik dní před 22 zářím byvh už nikdy nevrátila...to je pro mě tonejíc co mě potkalo a ted si i troufám říct že to posldní protože já bych s tímhle člověkem chtěla žít normálně ipravdu a upřímně žít...
s ním chci poržívat všechno a doufám že spoulu i vzládnem kritická období a vydržíme to spolu přece nejsme malý děti..i když mi to občas když se hádáme připadá..
ale prostě v tu chíli jsem myslela docela na něco jinýho...jak bych některý věci dělala a co nedělala...nevím bylo to takový zvláštní protože to byly moje nejkrásnější léta v životě a na ty nikdy nezapomenu na největší úletárny na základce..jen je škoda že s některými lidmi jsem se už dlouho neviděla..
ale stejně to bylo to nejkrásněší co mě v kolktivu potkalo..nezapomenutelný..dneska se mi zachtělo jít ke škole s markem pěšky a tak jsem šla a zkoušela jsem prostě co to s ním zase bude dělat a tak...povídali jsme si to si vždycky popovídáme hezky to je fakt a jen jsme si povídali a já celou dobu mysleala na vítka a jak je s ním nesrovnatelnej vítek je prostě téměř opak marka i když an některých věcí se schoduju do podledního detailu ale přemýšlela jsem pak proč jsem jeden čas mohla doslova milvoat takovýho "hajzla" a ted miluju takovýho "cukríka"
ale ne jsou fajn oba ale jen mýmu srdíčku je víc a to dost vlastně jedinej blíž vítánek..a to na furt..a jestli někdo čeká že s markem něco bylo tak to ne..nevím proč ale už tu nejsou ty doby kdy si ho představuju nahýho..nebo že bych chtěla mu ho kouřit a tak prostě ho jen vidím a připadá mi pořád stejnej a zato vítánek pokaždý hezkej a víc milej někdy víc nafoukanej...ale pořád je to můj klučík
no a tak nic nebylo jen jsem si s ním pokecala a zase jako vždycky napohodu i když možná mu tobylo krapet líto a tak se na mě koukal tak jako lucí hele sereš mě seš kráva že si mi nedala ale víš co já tě pořád mám rád a dobře už jen jako akarádku tak to bylo takový docela roztomiloučký...je fajn a hezký se s ním kecá ví co chci a já vím co chce on.. zbytečně sjem ale nemluvila ovítkovi o ni se nějka nemají rádi a to si spolu skori nikdy vlastně nemluvili...nevím a vlastně se jim nedivím kluci jsou od přírody ješitní..a vlastenečtí..a co bylo nebo je jejich tak jim to patří a neradi když někdo jiný si prozkoumává terén...markovi jsem patřila dlouho cleých 9 let vítánkovi patřím jen půl roku ale rozhodně bych to srovnala s tím že to vyšllo téměř na stejno 9 let stejně jako půl roku
a tak sou u konce mý nápady..prostě mě jen dneska napadalo jaký to bylo na základc ekrásný hezoučký a jaký tam byli lidi a ted když jsem vetší teéměř dospelá tak myslím dál dopředu na mojí budoucnost a na věci kolem a jednou mou myšlenkou je ted moje láska a ta je pro mě nejvíc důležitá...uplně ta nejdůležitejší ze všech