stékají slzy mé do průzračné tůně,
a kolem se rozprostíra vábivá vůně
získání v němž najdu svou vnitřní schránku
proměním vichřici do letního vánku
bolí to jako když ztatíš všechno co máš
jako když odchází to pro co všeho se vzdáš
jenže tahle bolest ti dá tolik síli
se kterou vyhraješ a vždycky dojdeš k cíli
slunce najednou prozáří každej tvůj pocit
objevíš sluneční paprsky uprostřed noci
není tohle výhra největší na světě?
když najednou cítíš se krásně na téhle planetě?
po tolika zklamáná po tolika zradách
když najdeš to do čeho člověk naději vkládá
tomu se nevyrovná vůbec nic
já nezapomenu a budu si přát stále víc
