po rodičích a mojí sestře verunce po kájince zlobivce maličký po starých časech po všem takova malá krizička jelikož já sice jardu miluju z cele své hloubi duše ale občas přemýšlím nad tím jestli je to správné
dávat někomu tolik lásky která se mi nevrací stejným měřítkem
vím že mě má jarda rád a i když nechci porovnávat jiný vztahy ( o to mi ani nejde spíš o princip) tak vím že by se mohl chovat líp..bydlení je o velkém kompromisu o tom že se dva lidi pochopí ustoupí tolerujou se..a myslím si že jarda ještě na tohle není zcela připravený sám mi to řekl potřebuje aby bylo podle jeho on to ví a horší je že to vím i já nemůžu donekonečna tolerovat ty jeho chlastací manévry
kamarády a a podobný hlášky
bydlení je zodpovědnost samostatnost nevím víc upřímnosti lásky a pochopení...a to se mi poslední dobou dostává čim dál min
nikdy jsme neměli špatnej vztah byli sice krizový situace ale vždy sme to vyřešili ale tedkom mi přijde odtažitý nezaujatý se mnou ho málo co baví emocně úplně vyprahlý...a když se podívám na jiný vztahy kolem mě tak ty lidi jsou spolu dva roky a všechno je jak když se do sebe právě zamilovali rádi se vidí...volají si píšou si kalí spolu tráví spolu hrozně času a nikoho to neomrzelo jenom s jardou nemůžu bejt tak jak bych třeba chtěla rád si kalí sám a mě to bez něj nebaví rád má všechny kamarády a dejchal by za ně víc než za mě nesnáší když mu někdy zavolám skrz to že je něco v televizi a krásných slov je málo pořád si asi stěžuju ale kdo ho zná z týhle stránky snad pochopí i mě...na venek je to parádní kluk vtipnej s vinikající mimikou názory a kalícími schopnostmi udělat z kalby fakt šou má lidi rád ale poznat na něm jak někoho miluje je děsně složitý až mrzutý připadám si hodně sama bez polibků bez doteku lásky s dlouhým čekáním s nadějí na to že přijde den a ten to všechno změní začne se ke mě chovat s úctou a přestane se mi smát do obličeje přestane ho bavit furt mě srát přijde prostě den kdy mě pohladí a řekne chyběla si mi obyčejný slova zamilovaných lidí prostě se na mě bude těšit a vymění pivo a chlastačku za večer se mnou za krásný chvíle..možná fakt jen sním a vím že se to asi nestane sice sliboval mi tolikrát jak se o mě bude prát a že mě jen tak nikomu nedá a jak krásně si budueme bydlet že jsem holka kterou fakt miluje a podobně zářila jsem ale jsou to jen světýlka jedný krásný chvilky která zase vyprchá..mrzí mě to možná i bolí každej den nad tím přemýšlím co se změní ...nesnažím se ho měnit jenom přizpůsobit vztah nějakýmu směru základu co si vybudujeme společně A hádat se s ním denně o blbosti mě nebaví je to ještě malej kluk co od života nedostal žádnej nářez jeho tatínek má pravdu on je zkušenej a ví jakej život boj je třeba i jednou se jarda poučí ale enchci být ta co tím musí trpět ted...chci mít fungující domácnost beru to vážně protože i s jardou to myslím vážně možná víc než si myslí a potom jsou ty slzy do polštáře zbytečný..vím o čem mluvím ale potřebuju víc než slyšet si dobrá jdu chlastat s kamarádama sám musíš mě pochopit tohle jsou moje potřeby o tohle já nestojím
třeba se to zlepší a tím nám to i vydrží a třeba ne a bude těžké se s tímhle klukem rozloučit když ho miluju zajímalo by mě jak jsou jeho city hluboké je to strašně hrdopišnej kluk a málo kdy jde přes své ego nejvíc mě na něm mrzí to že neprojevuje žádně emoce je mu to lhostejné je mu to jedno nemrzího nic není mu nic líto já ho opravdu asi po 4 měsících co spolu chodíme a po roce co spolu kamarádíme neznám..a přitom mi to má být nejlbižší osoba...