nejhůřna člověka působí odloučení..dneska jsem mu zkoušela volat byl chladnej..jednoznačnej..jak kdyby po ppůl roce zapoměl na to krásný co opravdu bylo a byo to perfektní a vybavovalo se mu jen to zlý...stydím se za sebe...jenže nechci to mít jak to má jadra játro..včrera jsem si s ním povídala..moc jsem se toho dozvěděla a tak..a on chudák na tu holčinu pořád čeká pořád doufá...bylo mi ho strašně líto stejně potom jako mě...když jsem mu volaala tak mi neřekl že mi šanci dá a ani ž emi jí nedá..nevím řekl to tak jako že neví jak to dopadne neví..já jelikož jsem blbá 16 tak na něj počkám a nejpíšs dopadnu jako jaroušek budu sama dlouho čekat na někoho kdo možná už nikdy nepřijde...když vidím společný fotky tak se musím rozbrečet a pláču potom furt.. musela jsem si je z profilu smazat jinak bych se utrápila asi do smrti...
chtěla jsem jet s holkama se pobavit ne mu něco vyčítat něco řešit to ne ale ukřivdil mi že si to tak myslel on si vždycky ted už jen myslí co udělám...a nikdy nechce vědět jestli je to pravda...já už straý věci nedělám za nima je jedna silná tlustá čár...a nejpíš to vypadá že vítek udělal i tlustou čáru za námi...plánovali jsme si tolik věcí..chtěla jsem ho vzít do zoo, jet s ním na stankov, jet s ním na dovolenou koupat se prožít společný čarodějnice a potom i májovou pusuale enbude a brzo nebudu ani já...není ke komu se doma vracet jen ségra...každej tu věřil že vítkova citlivost že se v ěnm aspon něco hne a když jsem o tom přemšýlela tak i kdyby mi ublížil sebe víc tak vím že on dokáže milovat a milovat krásným způsobem i přes všechno každej kdžy jde do vztahu tak tak jde s tím že každej jsme nějakej a nikdonení dokonalej..mrzí mě moje povaha to dost alenevím jestli mi dá šánaci nevím jestli mu chybím nevím...a ta nejistota nejvíc mě zaráži to že mi tu šnaci dát chtěl a už enchce prej přijde do týdne nebo do dvou..hm asi už ..ztattila jsem víru v něco co sjem věřila a budu zase na prázdniny sama...unuděná sama sedět u kompu..chtěla jsem s ním tolik jet na ten tábor moc sem na to byla zvědavá to jako jo ale nepojedu pojede si sám...bolí to bolí....a nejvíc to že mu nechybím..tečou mi tu slzy a vím že budu dlouho sama protože já si hledat kluka nechci a ani nemůžu miluju jeho boužel jak moc mi došlo až když jsem ho ztartila mrzí mě že nmůžeme být ani kamarádi nebo se k tomu ani nevyjádřil...nechci si buduovat znovu vztah nechci znovu ...půl roku co jsme měli překážky s dálkou s rodičema se vším prostě to sladit a udělat to krásný tak po půl roce je to pryč...zítra bchom spolu byli 7měsíců...ale přístí týden to bude měsíc co spolu už nebudeme..chtěla jsem tolik a pořád chci s ním strávit čarodějnice...máj..tak krásně je venku tak všichni zamilvaní a já sama...zůstala jsem sama ségra má koně monikaje kurva a hraje akorat na city a mě už i na nervy a ivík je moc daleko a vidím ho jen málo nejde to nejde to dál...nedokážu ani myslet nanic jinýho...prej dej si sex to tě přivede na iný myšlenky..to jo sex ale ho chci poržívat už napořád...sním..slovo napořád...chtěli jsme spolu být rok v zíáří a bylo to na pořád..ted si myslím že bych to už asi nedokázala bejt tak zlá jak sem byla je mi to tolik líto líto to je mi to ale boužel pozdě...zbyla ve mě maličkatá nadějě a jen kvůli tomu že věřím těm sms co mi psal..a věřím stále jeětě tomu co říkal co chtěl a jak se hcoval..věřím věř a víra tě uzdraví...tak dobře zkusím to ale přístý týden je už květen a v to nekrásnější období budu sama sama...pořád už...protože on se ke mě nejpíš už nevrátí a čím dýl tím hůř se nám to bude dávat do kupy vždyt to znám stejný to bylo s doelžalem...taky měsíc a půl nic..a potom najednou jsme oba chtěli to dát dohromady a nechtěli jsme být sami..jenže víta sse nedá srovnávat s někým jako byl doležal pro mě je petr už nekdeě jinde a byla to jen prostě zvědavost...ale vítek byl první kterýho jsem milovala a mohla milovat a byla milována...a byla to láskataková možná ta největší...no největší...a já mám strach z dalšího zklamání..