všechno nějak moc rychle uteklo..vždycky jsem se schovávala mámě za sukni (jak se říká) a najednou brzo prostě budu mít svůj život a opustím tohle pohodlí co mám tady doma...nejvíc mi v mým životě záleží na rodině..na mý mámě co je fakt máma na tátíkovy kterej pro rodinu dělá první poslední a vede ji tím správným směrem na sestře se kterou jsem vyrůstala celých 16 let a sme si nejvíc blízký...a taky kája i když je jí jen necelýho půl roku
bude mi to líto opustiit a vím že se sem budu vracet s radostí..mám to doma v pohodě...mám svůj svět zamčenej ve svým pokojíčku a nikdo mi do něj nemůže...pár citlivých duší už tam bylo....a vždy to byli lidi mě nejvíc blízký...pamatuju si na spoutu okamžiků a prožitých pocitů..pamatuju si na svůj první francouzák od máry...připadal mi tenkrát divnej a potom jsem se učila a marek byl mým učitelem a já jeho učitelkou bylo to vzájemný měli jsme k sobě vždycky hodně blízko nikdy jsme spolu nechodili ale přesto jsme byli nejlepšími kamarády..vyrůstali jsme spolu...vzoomínám si na každej den s ním na všechno poprvé co jsem s ním zažila i já jsem byla jeho první...pamatuju si jeho oči ...a pak to nástupem na střední všechno skončilo...ale nemusela jsem zoufat dlouho potkala jsem báječnýho kluka jménem vítek...prožila jsem s ním nejhezčí vztah naplnil mě láskou dal mi to po čem všechny holky touží...naučil mě sexu krásám tanečních rytmů naučil mě péct chleba naučil mě řícrt promin...byl to on kdo mi dal strašně moc..byla jsem mladá...bez zkušeností vhozená do vztahu a neuměla jsem s tím nějak pracovat...boužel to skončilo je to téměř dva roky a já ho porád vidím jako poprvé co za mnou přijel namotorce a šli jsme spolu na reflexy...moje první zabava s klukem..byl jedinečnej..
čas plynul a já si našla pindu....přestali bolet rány vítkovy začala jsem novej život v malem bytě kde všechno bylo na heslo...poznala jsem tam že v nouzi poznáš přítele a taky jsem tam našla plno hodnotných přátel..co se s nima výdám do dnes...možná boužel protože s jedním jsem to sice nemysella hned tak vostře ale postupem času z toho vznikla zamilovanost..bnoužel...opustila jsem kluka co mě miloval co pro mě dělal maximum co se ke mě choval krásně a říkal mi beruško nebo mrkvičko...a já mu ublížila....
ještě dneska si pamatuju na to krásný co jsem s ním zažila někdy mě to mrzí...protože jsem opravdu ztratila kluka kterej mě nikdy neopustil kvůli jednomu špatnýmu dni nebo hloupý sms...na to je jarda s. strašně ubohej...dokáže mi ubližovat dennně svýma slovama že si za to můžu sama a podobně..dokáže za mnou jít a říct mi mazlíčku když má v sobě 3 promile a je nadrženej..vyvrattě mi to někdo...nejde to protože je to pravda..a tak i možná končí moje pohádka za krásným dětstvím...tím že zítra prostě nikdo nepřijde a nepohladí mě nikdo neřekne si pro mě osůbkou na celý život nikdo nepřijede a neodveze mě do bezpečí své náruče zůstane tenhle den stejný jako všechny ostatní mě prostě bude 18 a budu sama přemýšlet tu nad tím jak hustě chumelí a jestli mám chut jít ven...nemám nechodím ven..nemám s kým kdo by mi dal kabát když se mi klepou ručičky nemám s kým...
některý sou to moje viny chyby jasný za to si každej může sám a taky si tím projde a mě najednou toho spoustu mrzí mrzí mě to co se ted děje...mrzí mě moje povaha..o někoho strašně dlouho usiluju cítím jak jsme si blízcí a pořád sem tou co dolízá píše krásný sms...kdy naposledy jsem od jardy dostala sms beruško stýská se mi...jenom když už toho nechám přestanu dolízat a on pocítí že se mu vzdaluju to pak píše jak mu chybím a zamotala jsem mu hlavu....jednoduché..
přeju si ted aby se mi zahojil piersing (bolí ten hnis) udělala jsem autoškolu a vydařila se mi oslava..co bude potom je daleko...
zítra přijdu a poděkuju rodičům kteří tu pro měvždycky byli...poděkuju kamarádům na svý oslavě ale bude mi chybět prostě pocit být s někým když je venku -20°C v malým pokojíčku a skládat puzzle pít šípkovej čaj a udělat si o půlnoci nivovoou omáčku a zakusovat jí indiánem....to jsou vzpomínky co teprve bolí...jsou to věci na který v životě nezapomenu..mje sestra ví o čem mluvím soucítí se mnou ...a ví jakou jsem udělala chybku...je mitak smutno stékají mi slzy po malých kapkách po tváři a není tu osoba která by je setřela...konečně sem si taky sáhla na dno svých pocitů i když nejhroší byl stejně rozchod s vítkem...tohle už je jen hádání se o nicotných věcích o tom že někdo je prostě mín vyspělej než já...
vědět tak co dělat aby to nebylo chybou...nejlepší radou na to je jít si za svým srdcem..ale v tomhle případě to nejde,,,vyřešení toho problému je daleko a klíč od něj jednou pro vždy zahodil jednou sms ....vítek