bojím se pátku bojím se moc to že budu brečet to vím to že mi bude nejhrůř to vímještě líp ale chci být tou nejštastnější na světě když mě obejme a řekne jo zkusíme to znova kdyby tak někdo věděl jak to dopadne je mi strašně každou chvilku breečím a ocči mám uplně červené a napuchlé..bojímse a mám strach strašně velkej ale budu mluvit za vššechny moje citečky a pořád ještě věřím že bude vpohodě..všichni do posledního mi říkají že víta to neudělá..ale já se bojím že jo ze všech jeho sms vyplývá jednoto nejhroší..a tak dofuám že ho moje srdíčko přesvědčí bojímse tak jak sem se v živořě ještě nebála..bojím se co přijde a všichni kolem jsou v pohodě...a uplně nejvíc mi trhá srdce když vidím někoho s někým jít už jen za ruku...to mě sráží na kolena prosím at se to změní nevím co už proto udělt víc docházejí mi síli a nepřichází ani jedna naděje nic a to vede k mýmu zoufalství..jen co přijdu domů tak přemsýlím co se v patek stane co mi řekne..nespím strašně málo jím nedělám nic skoro ani necvičím neraduju se ze slunce neučím se ani táhaky nepíšu.jsem z toho zoufalá opravdu řeknětě mu někdo že je tady jedna malá osůbka ktreár o něj strašně stojí a nechce konec ne..pamatuje si jeho slova....napořád...bylo to tak krásný..a svojí chybou jsem si tozkazila bolí to a já ještě pořád doufám že v ten jeden jediný citeček..