posleních pár řádků poslední ohlednutí a pak jen tichý pláč
dva dny s mou láskou stačily na to abych byla další půl rok v prdeli chtěla bych sem toho hodně napsat ale vím že to nemá smysl spusta těchto písmenek mi ukázalo jak kruté může být někoho milovat do morku kostí pláču zase a pořád stále na něj myslím na to co mi napsal: není kluk pro mě? je to hajzl? sám sobě by nalhával že to bude dobrý? tohle jsem myslela že neunesu-vím přijdou horší dny než je jedno zlomené srdce ale já prostě nevím připadají mi ty slova tak lhostejná spíš je v tomněco nebo někdo jiný...bolí to stejně jako před půl rokem bolí to stáleproč vzbuzuju tak málo lásky?chtěla jsem sem napsat něco fakt emotivního a úplněa se vyříkat z toho co cítím ale vzpoměla jsem si na pindu...nemusí všichni ve mě číst...končím s tímhle deníkem aspon na nějakou chvíli.....odpuste mi to že jsem ve svých skoro dvacety tak hloupoučká seru na to jestli mi lidi říkají že jsem blbá že ho chci chci ho proto že ho miluji ale lásce se poručit nedá ztratila jsem mladšího kluka kterej mě pobláznil a ted jsem ztratila  NE SVOJI CHYBOU kluka pro kterýho jsem žila a ještěhodně dlouho žít budu....nikdy mi nebylo líp