a tak to by pro dnešek stačilo...už jsem toho napasla dost.. ale bojím se jednoho že když se vrátím k vítkovi tak už o mě přestane mít takovej zájem že jeholáska bude menší taková neúplná život bez něj si neumím představit moc mi chybí a moc ho potřebujju dostal se mi hodně hluboko do srdíčka vlastně nejdál protože nikdo nebyl hlouběji než on..je tam sám a není tam místo pro někoho jinýho ale kéž by se tak vrátil a chtěl za mnou jít jen tak prostě přijít a beze slova mě obejmout kdyby věděl jak mi chybí a at dělám co dělám tak na něj pořád myslím myslím na něj furt a když si začnu prohlížet společný fotky tak se rozbrečím...já ho chci zpátky hladit líbat, milovat se s ním a mít se ke komu vracet..nemůžu vidět lidi co jsou spolu a vedět že já jsem sama...bolí to pořád jako by to bylo zrovna ted co mě chtěli zabt ale potom si to rozmysleli...už nevím co dělat chtěla bych muzase psát chtěla bych zas hocítít blízko sebe kdy se toho dočkám? kdy? ne orpavdu mi chybí tolik jako nikdo...a nedokážu se zamilvat do nikoho jinýho je spousta jiných kluků to je fakt ale jen jeden je takovej můj vysněnej..aninevím co si ted pořádně myslím o tom všem jakto cítí..nepíše si deník a tak nic nevím nic nic nci..to je stejný jako nuda nuda nuda...už mit o nejpíš leze na mozek...