mrzí mě to ale nemůžu už pro to udělat víc.. jelikož maximum jsem už udělala..kdyby se mnou chtěl aspon mluvit..
moc by mi to pomohlo
...ted jak na potvoru když jsem citově staršně slabá a je toho na mě moc se objeví tři kluci kteří o mě stojí...jenže všichni tři jsou blondáci a jestě k tomu při mý smůle z toho vylezou nakonec totální magoři nevím sice si s nima píšu ale narovinu jse každýmu řekla že já ted čekám jak na armádu spásy na 27 kdy se to všechno ukáže a i to jestli se za mnou broučín bude chtít vrátit..prostě jsem jím řekla že to je ve mě pořád a že nemám spíš ani chut začínat něco novýho znova jinak ne protože já ted na to nemám sílu ted ne...ale sere mě to o vítkovi už dobrý dva tejdny nic nevím a ani mi nepíše..takovej strach mám...a nejhroší zjišžtění bude 27 až nepřijede..nevím co si myslet když se mnou nemluví..je to zvlášřní po půl roce co jsme se milovali jak dva andělé mi není schopnej dát druhou šanci..a přitom se toho tolik moc nestalo jen napravila jsem svou chybu a vím kde je a kde vzniká..a nedokážu pochopit protže je mi jen 16 proč sem pro něj najednou vzduch. ale nemůžu se donekonečna prosit o to aby mi dal šanci aby to zkusil aby si četl moje vzkazy aby se sem tam ozval...nejde to je to bezvýchodzí bez naděje...nevím nevím nevím nevím ještě že je tu hrstka mojich pařátel co stojí při mě..jenže ty mi to všechno nenahradí...navždy to ve mě zůstane a vím že když se bude chít kdykoliv vítek vrátit tak se vrátím..i já..a může se dít co chce...miluju a to se nezmění ani kdybych s někým chodila bude to jen proto že nechci být sama a nechci se zbytečně trápit
utrápila bych se stačí mi tenhle měsíc a půl co se už trápím kadžou chvilku brečím pro někoho komu nestojím ani za odpověd..a to říkal že mě má rád a že se jednou vrátit chcít bude...nepochopeno srdcem roděleno duší..