sedím tu a brečím...šlo to ted dlouho i bez slz a najednou je to pryč..sedím tu sama a bojím se o svou lásku sedím tu a nevím co dělat vítánek mi už ani neodpvoddá nic nevím..a mrzímě mco že nečte moje vzkazíky a ani profil nesleduje a nechodí na icq..nemůžu si tak s ním povídat..jsem smutnoučká....a moc a jsem sama na vššchno na všechny problémy starosti..není kam jít není komu co povědět.ským se radovat..ani si nepamatuju kdy jsem se naposledy tak jako upřímně zasmála.. není motivace.. ztatila jsem i naději a ztrácím i víru bojím se o něj moc tak dlouho jsem ho neviděla..a zase víkend sama..moje dušička je maličká..moc změnšila se a nepřímá žádný radosti nic..je jí smutno a to jako vážně smtuno tak jako nikdy