ani nevím kde bych začala poslední měsíc se toho radikálně mnoho změnilo...ale jedno se vyřešilo utrpení , deprese a nechut se učit něco co ani nechci v životě dělat se změnilo tím jak jsem z op přestoupila na k...je mi fajn a jsem za naší třídu moc ráda..
sou to sice samý zhulenci ale jinak moc vtipní lidé
a nejlepší péta se kterým se nádherně flirtuje..Je to jiný než mezi těmi namachrovanci z op..Zjistila jsem že jsem půl roku co jsem od vítka měla o něm ty nejlepší iluze ale potom mě skutečnost probudila..
je co jeho holka potřebovala trochu času na rozmyšlenou hned si začal s mojí nejlepší kámoškou a až dosáhl toho že se s ní vyspal řekl jí že se chce vrátit k tý svý a s čistým svědomím jsem škemrat o druhou šanci,...sám odpoušteět neumí ale celej svět aby mu furt ležel u nohou
..ignoruje,vyčítá,machruje ,komentuje,a chová se tak dokonale že bych mu musela flusnout do tvářeprotože narozdíl od něho umím jít do sebe a přiznat si že jsem občas náladová, sobecká, lítostivá,unavená, podrážděná,libíse mi být středem pozornosti,ukecaná,přespříliš upřímná a soudná, ale já si to umím přiznat a nepovyšuju se tím a umím odpuštět...důkazem toho může být učebnicový příklad jirky a jeho bezcitné povahy ale odpustila jsem, ale on nedokáže vyslechnout pomoc odpustit změnit dát druhou šanci on ne..vždyt je to tak lidské chybovat a získavat tak nové zkušenosti ale jeho arogance mu to nedovolí...bejval to lepší a mnohem citlivější klucík dokázal milovat s takovou láskou něhou a upřímností vždycky přišel a odpustil,naslouchal a já jsem byla dominantní mrcha co si ho nevážila jelikož se mnou předtím taky život nezacházel v rukavičkách a tak sem prostě nevědomky ublížila..a jeho to změnilo v něco snobského, hnusného a bezcitného... ani po půl roce se se mnou nedokáže bavit bez toho aby mi fur tněco předhazoval a vyčítal ale já ho už řešit nechci doslova se mi hnusí jeho ubrečenost,rozmazlenost, neschopnost, neupřímnos, arogantnost, lhostejnost ...nesnažímse jeho ani náš vztah (jak to děláů on a s oblibo) odsoudit byl krásnej a ty vzpomínky si nenechám vzít ale jednoduše ted už kluka nehledám nechci nepotebuju...když sem hledala jako by bylo mrtvo a ted když si chci užívat nabídky se jen hrnou ale já o ně nestojím je mi těch kluků sice líto ale není nad ten pocit přijít domů v kolik chci s čistým svědomím že jsem si zaflirtovala s kým sem chtěla kousala se taky s kým sem mohla prostě svoboda já už nemám sílu na to abych donekonečna odpuštěla jirkovi a věřila naivně tomu že se změní.., nebo prosila se o trochu lásky od milana, nebo zkoušela loudit sexík u.....ne já sem s tím prostě prozatím skončila radši budu pracovat a mít peníze pro sebe je to sobecký ale nic jinýho si ted odeme nikdo nezaslouží budu se učit a chcítt dojít svým cílům chtít tancovat a někam to dotáhnout nebo se prostě ožrat a koho to tak může srát?miluju svoje přátele a to je pro mě všechno...ve svým věku je to možná divný ale já hledám upřímnost důvěru lásku a toleranci...ne jen fyziku na jednu noc.....
