krása každodeních deníků je už pryč jelikož to nejsou deníky se zážitky s vítkem..je to všechno jako zapomenuto a vítek jakož už dospělý stále názory a chováním mrnavý...nechápu to, nebo spíš nechci pochopit z tý druhý stránky...možná mě nemiloval možná si jen na to hrál..dokázal zapomenout v prá vteřinách..z nadějí se sliby staly a ze slibů další chby a z chyb jen trápení..uvíznout tak v něčemnovým...neměřený cíl nevidomost..nevinost...prostě nědokonalá fráze o tom co bych ráda ale musím bojovat jako zklamaný bojovník co nemá zbraní a mluvit neumí jako někdo kdo si prochází ted pořádným peklem a njako nikdo kdo by rád se změnil z adůvodem lepšího poznání nebo srovnnání se společnou osobou kašle na mě ignorace některých citů obnoůvuje staré rány a už nikdy víc neříká lásko pojd se mnou kam si šel tak sám já vím že pár chyb mám to nebyl důvod k loučení vždyt víš to sám že mě srdce bolí kdžy na tebe myslím...no jo to sem si to posrala sama a nakonec jsme to vzdali možná já ne ale on tak lehce bez udaní důvodu udělal mi soůudce..nepochopeno něco co zničlo můj svět něco co kazí plány budoucí něco co já chci prožít a on umřel pro lásku co je ve mě a ta bloudí k srdíčku co na krkunosívám na vzpomínku malinkou tu jedinou a tak ničivou....