na začátku svého deníku jsem si stěžovala na to že nemám kluka a moc bych si ho přála a teď si zase ne vyloženě stěžuju ale ovládá mě pocit nejistotytakovej ten smutnoučkej kdy cítíte že něco chybí něco někam odešlo a jste najednou samy..kolem vás nikdo kdo by zahřál u srdíčka nikdo kdo by potěšil vlídným slovem...přemýšlela jsem o vztahu...s mým vítou o kom taky jiným že?hm...jiných by bylo dost pořád ale já jsem štastná???s vítou.teda poslední dobou to byla jedna velká kudla do srdíčka..jsem asi moc přecitlivělá ale silně zabolelo to jak jsme se k sobě chovali nedůvěra to bylo taky jedno z hlavních bolístek...sedím tu jak drobeček ani nevím pořádně co dělat jsou to moje takový smutný pocity a citečky...ani nevím co se to se mnou děje že jsem najednou tak moc citlivá..bejvala jsem jinačí a láska si me upravila nejpíš k obrazu svému ale já pořád cítím tam to hluboko uvnitř jsem zlá a já tovím ne k lidem co cítím jen málo zlá jsem k jednomu jedinýmui a svým způsobem ke dvoum lidem kterým ubližuju nevědomky nejvíc....lituju občas svých slov které řeknu vítovi a i slov které plují z mých rtů k markovi...
lituju toho moc ale moje hrdost mi nedovolí to vzít zpátky a to je můj problém.ubližuje mi i víta a ani to nejpíš kolikrát neví...jenže když s někým chodíte a nemůžete ho vidět každý den a jen jednou jedinkrát o víkendu tak podle mě chcete mít týden krásných slov a smtuných stesků...ale pak člověk večer přijde k pc sedne si tam v domění že uslyší nebo si přaečte něco povzbuzujícího a pak z našich vzkazů plyne jen tohle já se rozepisuju jakej jsem měla den co jsem všechno zažila co si myslím jak mi chbí a tak a div nepíšu romány nebo prostě projevüju větší zájem a na to vššechno vám pak přijde jenom pouhý měl jsem se super, hm, ano, ne, nevím, o čem si chceš psat?,a pod ani to neumím vyjmenovat protože to nejde...totální zklamání z nadšení celého dne...a je taková ta svěží nálada plná očekávání v někde v dálce....a když to samý pak udělám já na nic se neptám odpovídám jen stručne abych se s tím nemusela zabývat tak se pohádáme...a já přemýšlela hdoně dlouho do noci o tom pročto tak je kam se podělo to nadšení taková ta láska co každej pátek přijížděla mě obejmout takový to lásko já tě potřebuju , miluju tě, těším se, měl jsem se fajn chyběla si mi, mám na tebe chut,....plno věcí který mi naáhánějí slzy do očí... a pak seještě dozvím že jsem falešná protože se přetvařuju???!!!!!vždyt jemu jsem vždycky říkala pravadu jemu jsem nelhala a byla tak moc upřímná....další rána prostě..víta když je nasranej tak se neovládá a ani neovládá svůj slovník..akorat jednou jsem řekla že je to divný ta barva jen abychom to nerozebírali protože jsem věděla jak to řekne venda tak to musí být rpavda nebudu ho přece přesvědčovat o tom že všichni říkají jak je to hezké a že mi to sluší a mě osobně se to taky strašně líbí...a jen kvůli tomu jsem pře¨tvářka to docela po půl roce zabolí...
zavzpomínat na začátek...tím já už nežiju a tohle vypadne z úst kluka kterýho tolik miluju...ted bych měla být hrozně štastná protože to bude brzinečko už půl roku ale nejsem sem citově na dne, mám strach co každej novýho se dozvím, strach a to je jediná věc která mě pronásleduje hned jak se probudím...už ani se neteším tolik na to až mi napíše protože vím že to bude jednoduché bez významu, bez pohcopení....já ci prostě víc..já ci mít jistotu že ta láska je opravdová a má jistota je ZÁJEM a ten opadá..nevím jak to vidí on ale kdyby senad tím pořádně zamyslel copa já mu to taky dělám abych mu celej den napsala jen samý jedoduchý věci bez smyslu?dneska jsem nepsala radši nic...neměla jsem k tomu sílu a potom už ani odvahu vlastně proč? proč psát když mi přijde smsky typu když si naštvaná bud já budu taky!!!!a obratem mi přijde já tu brečím napiš mi prosím!!!nepochopeno proč proč to dělá neumí se ovlaádat a přitom mu nedělám zas nic tak hroznýho...
na vzkazy tady už ani neodpovídá jak by vlastně mohl když si je nečte vzkazy co tam měl měl tam dva dny než si je vybral a já vím že tu je každej den...práce zbytečná nadšení opadá...co dodat vlastně už nic nevím nevím nevím
takhle bídnějsem se necítila už hodně dlouho co jsem s ním jak kdyby všechno krásný už bylo a víc nebude...a pak takový sny jak jsme se rozešli mě to leželo v halvě ještě půl roku a on si hned našel jinou HUBENOU!!!!! a já ho potkala a on bez citu mě obešel bez náznaku pozdravu a já tam zůstala stát sama kokat na něj jak jde s ní...jak je všechno krásný copak chce půl roku života se mnou zahodit takhle sprostě za záda? ne nedělej mi to...
dobrý už můžu psát nemohla jsem jak tu brečím. já už jsem se zamysella a to pořádně a vím co chci jen k tomu poněkud musí být dva a já bych si to moc přála aby všechno bylo zaomenuto a začalo to zase krásně teším se na tebe...a už jenom v tomhlem bylo cítit nadššení touha a tak prosstě aby to jsikřilo zase..a umět si psát svoje pocity...a to on neumí..nebo mi nechce dát najevo