můžu brečet a můžu se smát může mi být špatně nebo dobře ale s jarinem to nic nedělá nejspíš ho nezajímají moje pocity ani slova činy skutky myšlenky nic...je jak prázdnej směr bez udání nadějí..
na praxi jsem včera totálně zkolabovala odvezla mě záchranka do nemocnice...všechno prostě se sešlo stres ponížení a úzkost samota a podobně..je toho na mě v poslední době nějak moc a nestíhám nepobírám prostě to nedávám je mi dost úzko nevím jak z toho ven a nejspíš ani nevím jak se toho pocitu zbavit..jaríska moc miluju strašně mi na něm záleží je fajn teda někdy když mi neubližuje(ale ne fyzicky to vůbec) udělala bych všechno proto abychom byli spolu štastný abychom chodili ven abychom dělali něco společně něco málo...těch chvilek je tak jako šafránu....co je mi platný že máme hezky zařízený byt a funguje nám perfektně domácnost když náš vztah chátrá...každičkej den čekám na to až přijde obejme mě a řekne že beze mě mu je smutno řekne jak mě má rád a co všechno pro něj znamenám...a vždy takovej den nepřijde skoro vlastně nidky jsou to jenom sny...což je smutný jelikož když je to můj kluk tak by to snad mělo být něco co okoření náš vztah...neberu mu kamarády ani to že se rád napije ale všeho s mírou ( ne s jeho bráchou) bojím se skřivánka udělal to jednou udělá to zase...nevěra ach to hnusný slovo...proč já musím tolik trpět jedním mým omylem
nechápu proč prostě neodejdu a neabudu se radši trápit sama bude to to samý at s ním nebo bez něj...a rozhodně bych si nehledala nikoho jinýho dalšího nic....pro mě by asi na dlouho přestali vztahy a něco podobnýho existovat a nejsou to jen slova jenomže jsem hodně zamilovaná a každej den doufám že to bude lepší...nebude jenom horší..a přitom to není tím bydlením nejsme tam ani dva měsíce nevídáme se málo kdy spolu usínáme...televize je hold přednější než já..nechci vidět samé chyby ale dokonale překryjou ty krásné okamžiky prostě nemám sílu nemám smysl proč se smát hledám neustavičně toho jaríska pro kterrýho jsem ztratila hlavu..a marně...je mi smutno je mi úzko jsou to pořád stejná slova ale bolí čím dál víc...proč tohle já nechci doufám že se to společnou dovolenou spraví doufám že mi nezničí první dovolenou kterou s klukem mám  nechci prosím už dost...