




no a v neděli večer před odjezdem jsme se hádali





a ktomu že tady docela často píšu o tom jakej víta ke mě je tak je to jen momentální pocit a je to takhle: většinou se k sobě chováme s velkým pochopením, upřímně a halvně lásky plně ale když nám to ujede tak já to jinak cítím než on to myslí vítánek není zlej to ne je ten nejhodnější a nejprímovější kluk kterýho znám a jsem všemu co mě s ním dalo dohromady vděčná..kdybych ho nepoznala asi bych nikdy nepoznala co to znamená pro toho druhýho se uplně oddat vzdát jen jemu a naší lásce...jsem neuvěřitelně štastná a věřím že nebudu muset znova psát jak jsme se pohádali...protože to mě tak ubyjí a jsem z toho celá špatná a kolikrát přemýšlím potom i o věcech nehezkých o kterých bych normálně vůbec nepřemýšlelala a to o rozchodu..


trochu mě začala lákat trojka nevím třeba s ivikem nebo taky ještě s nějakým klukem ale nevím jak to přesně vidí vítánek...nebylo by to špatný to ne ale já mám většinou takový divoký představy když zrovna mám krámy a pak mě to přejde..prostě to není tak silný..

nmemůžu se dočkat léta to bude prostě nádhera a bude vždycky co dělat a on je tak strašnej andílek...jen mě teda mrzí ale já to vím že to ta je i beze slov že občas ztrácí ten takovej láskovej zájem..




až bude 22.3. a my budeme sedět v padrinu a jíst povídat si o tom co bylo takový emocionální a jak to bylo krásný protože já mám v hlavě jen ty krásný vzpomínky
na léto až spolu teda když bůh dá pojedeme na mini dovolenou
na léto až budeme spolu pořád něco podnikat a mít sebe tak blízko neustále
až budu mít peníze na nový kolo a na celou další řadu věcí které budeme dělat společně a hlavně na to až spolu budeme rok....to bude pro mě životní situace...kterou si nechci nechat ujít a věnovat jí hodně...ale toje všechno ještě před námi...zvykla jsem si na něj tak že se od něj nedokážu hnout...miluju ho





takový štěstí bych přála i ivíkovi..frenci mojí ségře..a všm okolo protože tohle štěstí si vzít nenechám na to jsem moc zamilovaná a štastná a víc než maximálně mi stačí jeden jedinoučkej nepotřebuju další pro mě on je všechno...každá má nová slza když se mi stýská..a já brečím, každej den kdy dostávám sms, každej víkedn kdy přijedeme a obejmeme se , každá hádka co se vyřeší, každý úsměv který patří jen jemu, každý loučení kdžy vím že v pátek se uvdiíme zase a zase budeme spolu štastný pro mě je všechno..moje touha změnit se, touha zhubnout, touha po tom dokonalým vztahu...onje něco tak nepopsatelnýho že se až někdy bojím kde se ve ěm vzalo tolik tý lásky...nevěřila jsem že mě to potká...a ted už definitivně můžu říct že sejde z očí sejde z myslí...a to myslím na marka a další lidi který mi leželi dlouho v hlavě nebo mi nějak zasáhly moje srdéčko...ne já už mám jen to že byl marek ten mě naučil něco o co jsem stála měla jsem ho ráda občas měl rád i onmě..ne měl mě rád..ale tím to pro mě ted už končí jelikož a protože kdo dřív řekne toho já jsem a tak když přišel vítek s tím jak mě začal přemlouvat tak si myslím že moje srdíčko se nemylí a orpavdu chce být jenom s ním protože je to pro mě človíček všeho citu.....miluju tě



