Mé srdce je jako rybník, do kterého jsi hodil kámen. Hladina se zčeřila tak, jak to oba známe. Hladina teď už klidná je, jen kámen zůstaává na dně dál a můj úsměv na dne pláče místo, aby se smál. Poslední tvůj polibek i dotyk, poslední rána a poslední pláč, vezmi si všechno všecičko a neděkuj, stejně nemáš zač. Nestarej se o mý slzy, jdi a neotáčej se zpět, já si složím neobyčejný sen, z několika krásných vět. Už nebude žádný návrat, teď už je to napořád, Velkou lásku, velký štěstí pokusím se ti teď přát... []