nemám na nějaký věci abych je řekla tak jak cítím musela bych být sakra sprostá a hrubá nechci už takhle mi to stačí to zhoršení ..nebudu říkat jaký ale jsem docela naivní že věřím určitým věcem..a rozhodla jsem se ( i kdyýž vím že jsem nejspíše na to slaboučká) že zabojuju za to abych se nemusela před nikýpm ponižovat, ztrapnovat a prosit..mám svou hrdost a vítek mi jí vzal neumí si vážit pocitů je sobeckej..vlastně není se čemu divit že mi vrací to co jsem mu dělala já...jenže nikdy jsem nebyla tak hrubě pod čarou...nejradši bych zapoměla...zapoměla na všechno co se stalo...nikdy nepotkala honzíkas abych se nemusela trápit, nikdy nepotkat vítka abych nemusela vzpomínat. nikdy se neožrat abych se jak kráva vychrápala s ondrášem nikdy bych nechtěla jet do brna abych si tam enchala nabiječku, nikdy nechci věřit naivním slibům abych udělal hloupost a pak jí litovala, nikdy bych nechtěla být tak sprostá jak sem, nikdy bych už nechtěla zažít 13 rok kdy se moje postava posrala... nikdy bych nic nemšla s dalim, udělala bych spoustu věcí jinak je jich jen pár kterých nelituju a to že jsem měla mžnost pznat rozhcod...vlastnost, spaní s jindrou,zdenkem,vítkem, markem...dál to neprkačuje dál to nestojí aníi za plivnutí....nelituju toho že znám iví a mám báječnou ségru..jediný co mě zžírá je to co dělám niní......zamilvasnot je hloupost a já jsem děsným bláznem....chci a změnila jsem se stejně jako moje cíle a touhy a sny...změnilo se to všecinko od doby kdy mi vítek otevřel oči ...jsem víc zoufalá mžná ale jasno už mám...jen je občas těžký překonat sámu sebe...ale umím bojovat...