koukám výše a zjistila jsem že jsem toho už moc napsaala apson mě to tak připadá... ale dneska nepíšu po víkendu to už jsem psala dneska píšu z pocitu ve škole..je mi strašně moc smutno protože vím že moje naděje a sny, touhy, přání jsou daleko a já jsemtu na všední život sama...nechápu lidi kteří mě neznají a pomlouvají za něco co jim nepatří a za něco co jim může být jedno...pomouvájí kvůli mým nedostatkům..kvůli mému chování a to je pro to že se nesměju a nedokážu to ve škole ne...je to tam srašný je to fakt velká chyba že jsem si vybrala tenhel obor..
jiní závidí mé štěstí ,nevěřícně kroutí hlavami jakona může milovat jak ona někoho může mít?kdo jí může mít rád...nikdo neví co se ve mě odehrává a ubliýžují mi jen tak slovně...vždycky jsem bývala veselejší, bez nálad, bez zbytečných předsudků a víčitek jenže něco se nástupem na střední změnilo...
nemít ve škole verču tak se tam zblázním, nemít doma fajn ségru tak se unudím a nemít nejlepšího kluka na světě tak asi umřu na nedostatek lásky k druhé osobě. nemít tak fajn rodiče tak se můžu jít zahrabat...dneska trochu skeptickej pohled na život..ale jinak to snad ani ted nejde..zjistila jsem že jsem se stala strašně citlivou a všechno si hned beru k srdci a neumím se bránit ani hájit.. a nebo spíš jednoduše nevím cona ty posměšky říct neumím prostě jen tak pokrčit rameny a jít dál a myslet si svoje je to dost nepříjemné slýchávat to deně v autobuse...no na druhou stranu je mi to jedno co si ty pipky myslím protože vím že jsem na daleko větší urovni než jsou oni stejně jsou jen o něco málo starší a kvůli tomu že jsou ve druháku mě to nezabije nebudu to řešit...
řešila jsem spíš včera takovou úzkostlivou myšlenku ohledně arven.....chce ho vidět chce se sním sejít o samotě beze mě...včera mi to přišlo tak strašně líto že jsem vydržela sedět na postlei a brečet až do půlnoci nevěděla jsem jak dál..chtěla jsem broučínovi zavolat slyšet ho ale nemám kredit seděla jsem tam uprostřed úplně sama slzy, bolest,úzko, smutek,a taky žárlivost..asi..přemýšlela jsem o tom že on jak tvrdí že se mu líbí jak je úžasná a tak tak že když jí uvidíí ona mi ho svede a pak i když budu bojovat do posledního kousku citu tak budu to já kdo si bude msuet zbalit věci a odejít..odejít za samotou..pryč od krásných chvíli, pryč od toho jediného co mám a takových představ bylo hafo a neustavičně se zvětšovali a i osobní přesvědčení tomu napomáhalo... ženská intuice že se stane něco fakt hnusnýho jestli jí třeba uvidí nebo tak...ono tomu hdoně nasvědčuje už jen to co jí píše, nebo jak o nímluví, jak mu pomohla a hlavně jak se mu líbí jak se mu líbí.... to mě děsí ze všeho nejvíc...někdy mám pocit že kní cítí víc...jsem strašně na něj žárlivá něco schvoat umím ale když je toho potom strašně moc tak se nedokážu ovládat bolí to a bolí to pomyšlení...nevím nejsem si v něčem jistá v důsledku jak mě víta miluje...
já jsem taky dokázala téměř zapomenout na marka a jeho krásných vlstně našich krásných 9 let a on nedokáže zapomenout na jednu krávu kterou nikdy neviděl, a zná jí přes tenhe server a to jen půl roku...mám totiž strašně strach a on to ani neví že prostě on půjde za ní a at tvrdí něco jinýho tak k ní cejtí snad i víc než já ted k markovi...bolí to..nikdy bych tohe markovi napsat nedokázala...byla to od něj tak hnusná sms že si to neumí představit zranila mě a i když tvrdím že je odpuštěna tak se mi neustále vrací její obsah...stršný
jak mi to mohl udělat co pa mě už nemiluje tak? pláču tady u toho protože se mi honí hlavou jen samý hnusný představy..co třeba dělá když u toho nejsem???ne já mu v tomhlem věřím..ale stejně si myslím že flirtuje i s ostatními.. já nevím proč jenže když ho miluju a tohel je schopenj dělat? tak ne to ja tak nechci..nikdo si ted asi neumí představit jak mi je protože je mi straně hnusně..ubližuje mi poslední dobou jak jen nejvíc to jde a možná si to ani neuvědomuje co svou nedbalostí nebo možná úmyslností představuje je to neskutečně nepopsatelný a mě to tráp a i když jsem na to slabá já to takhle rolerovat nechci a ani nebudu ještě párkárt mi tak silně jak mi ublížil ted ublíží a ledově to ukončím a pak už bude pozdě na to aby se to dalo vráítit jenže mě to bude bolet nejvíc proč se nemůže změnit a nechat toho copak po něm chci tolik?
ne nechci po něm víc než je náš kontakt přes den týden a jen prosím žádné sms arven a žádné flirtování...ne to mě ubijí...a to je jen malá hrstka o které vím co se skrývá ještě dál????
proč mi všichi mají tendenci ubližovat? bojím se a mám fakt velký strach z toho že se budu znova bát..bát se kluků a lásky