další víkend co jsem sama a co to na mě doléhá víc a víc jsem z týhle situace už zoufalá...snažím se z toho dostat občas se sama dost nechápu..nevím možná dělám blbost možná taky ne jsem příliš mladá a životem nepoučená na to abych věděla co je správné a co ne..uvěddomuju si spoustu chyb ze vztahu s vítkem..ano byla jsem to já kdo se to snažil zničit jenže to se se mnou vleklo už od základky kde ze mě marek a spol udělali bezcitnou krávu která si neváží toho co má..měla jsem vždycky smůlu na strašý hazjli..marek..i když jsem to věděla neodolala jsem ani tentokrát...dali..děvkař svým způsobem ovšem strašně krásnej...zdenek..největší lháč a sráč a taky jsem mu podlehla..podlehla jsem i filipovi kterej si mých citů nevážil..prostě minuost ze mě udělala někoho kdo neumí cítit a je dobrej akrotá tak na to jedno¨..a pak když přaišel vítek..všechno sezměnilo život na střední,disktoéky, zábavy, sex prostě a dotoho všeho jsem se zamotala tak že jsem sei zamilvoala a to mě do dneška nepustilo boužel chyba moje.. tímhle se akroát zbytečně trápím protože vím že jsem se k vítkvoi chovala jako nutrie své darovatelky...staršně prostě asi bych to nedokázala taky odpsutit ale časem co by se mi to rozleželo v hlavě byxh si stejně řekla že mi i přesto všechno chybí a určitě bych mu dala šanci na štestí...nevím težko soudit když jsem to byla já kdo ubližovala..vlastně v minulosti jsem neustavičně odpuštěla všem těm hovádkům..co miza to nestáli a vítek co stál a stojí za všechno na světě mi cené.....nemmám pro sebe ani kousek slova..nejde to vyjádřti to neuvěařitelné zklamání ve mě...zasranej chtíč všech chtíčů dkybych tak mohla prožívat sex jenom s vítkem..lucí dost přestan konečně snít a ¨fantazírovat kdyby chtěl tak se vrátí a nebude se k tobě chvoat jak chová...ted to přehání zase on nejpší mi to všechno chce vrátit v dvojnásobný dávce..jsitě ted si od života nezasloužím nic víc..jsem ted prostě každen den bita na tom co udělám nebo co upřímně řeknu...řekla jsem kámošovi že prostě ne nejde to a najednou náš konktakt opadl..já nemůžu být s někým kdo je daleko a ještě ho nemiloju mám ho ráda JAKO kámoše ale prostě tím to hasne...proč mi život ted tolik ubližuje.?nechápu to každej den sedím na posteli a při různých písničkách co mi ovlivnovali a ovlivnují život přemýšlím přemýšlím dost o sobě o tom co bylo a co bude...není den aby mě ěnco nesrazilo na kolena..prostě ted se mnou zametají některíí třeba jen kvůli postavě..na to se jim ale můžu vysrat já jsem se svou psotavou vcelku spokojená a mým přátelům to nevadí...obdivuju opravdu lidi co si dokážou odpustiitt...taky bych chtěla aby mi bylo odpuštěno...nejde to...problém byl i možná to jak jsme se přes týden nemohli vidět...strašná touha být s ním..a nemoct...hm....a ted když mám úplně nejvtší problémy doma a cchci prostě na víkend vypadnout tak není kam..není za kým jít kdo by vás pohladit...přátele jsou sice pro mě ted všechno není jich moc a to víc si jich vážím jenže ty vám nidky nenahradí polazení od někoho kdo vás miluje...sem prostěmalá holka s amlýma cílema a i když mám na víc a známky ve škole jsou téěř bez dřiny krásný..a nechám si vzít svoje sny...nemám cenu..chci jí v někom zase najít a umět se o něj opřít a prostě zksuti začít znova at už to bude s vítkem nebo ne..i s ním bych chtěla začít jako ténkrát zase na nějaké zábavě nebo diskotéce..tak nevině tak ...........jak to asi už nikdy nepůjde...dokud sám on nebude chítít ale mezi tím si najde nějakou holčínu a já se tu utrápím pocitem že je s někým jiným a dokže ji znovu říct miluju tě....miluju tě vítku