ted jsem malinko zavzpomínala na svoje krásný starý čásky a najednou je mi smutno je mi úzko...nikdy nezapomenu na to jak sem se zamilovala na první pohled do VÍTKA...bylo to to nejjiskřivější co jsem kdy zažila bláznivý krásný jetý a jen tak tady na libku napsal jediný vzkaz co nás dal dohromady: JESTLI JSEM TI NEPADL DO OKA TAK NEBOJ JÁ TI TAM KLIDNĚ VLEZU....
to mi zůstalo v srdíčku napořád...prohlížela jsem si  ted fotečky a musela jsem se rozbrečet jediný co bych si v životě snad přála vrátit by byli tyhle tři věci smrt mojí babičky...rozchod s vítkem..a možná i oulí vítek byl někdo kdo mě od začátku naplnoval láskou energií a štěstím k rozbrečení on byl ten kdo mi ukázal fajn rodinu a život jinde ukázal mi to po čem sem jako malá holka toužila...milovala jsem ho až za hrob milovala jsem ho víc než sebe a myslím si zpětně že jsem až takovou chybu neudělala...psala jsem mu hodně že ho chci vídat moc a častěji a to možná byla příčina veškerého zla ta moje nálada pro to co jsem momentálně neměla...ale s ním jsem měla všechno ráj na zemi...taky jsem se z toho nedokázala 3/4 roku vzpamatovat až potom co jsem potkala pindu...toho jsem taky milovala ale nikdy ne tak jako VÍTKA kdybych kdykoliv mohla se s ním vidět a normálně s ním pokecat dala bych za to hodně protože je to velice veselej člověk je v pohodě a milovala jsem na něm každičkou chybičku a měl nejkrásnější očička.....takový zelený....vzpomínám na něj velice ráda je to člověk co je pro mě osobnost....ale tot vše to jsou jen vzpomínky některé bolí jiné bych chtěla zapomenout.....chtěla bych aby se se mnou dokázal bavit....